Analfabeta Negramotná – Ján Uličiansky (ukážka)

Analfabeta Negramotná – Ján Uličiansky (ukážky)

Analfabeta Negramotná – Ján Uličiansky – ukážka č. 1 v slovenčine

Kapitola ôsma,

v ktorej Analfabeta Negramotná pošle Troch pátračovdo vily Vilôčky

Dá sa predpokladať, že všetci viete, že sa na povale nesmú skladovať haraburdy, najmä preto, aby tam nebodaj nevypukol požiar. Povala knižnice v Knihovanoch nad Váhom viac-menej vyhovovala prísnym protipožiarnym predpisom a nenachádzalo sa na nej nič horľavé. Bolo na nej uložených iba zopár vyradených plechových skríň, malý stolík pod písací stroj (tiež kovový) a niekoľko plechových škatúľ, do ktorých sa voľakedy ukladali kartotečné lístky...

No a z týchto vecí si naši Traja pátrači zariadili na povale knižnice perfektnú detektívnu kanceláriu. Keď teda Jupiter Jones podal Bete Analfabete malú vizitku, na ktorej bolo napísané:

TRAJA PÁTRAČI, VYPÁTRAME VŠETKO... vyzeralo to, že to myslia seriózne a že Beta Analfabeta sa na nich môže s dôverou obrátiť. Pravda, ak by mala problém s nejakou nevyriešenou záhadou.

A MALA?!

Samozrejme, že áno!

Beta Analfabeta sa rozhliadla dookola. Bolo zrejmé, že hľadá niečo, na čo by sa mohla posadiť. Peter jej zdvorilo ponúkol plechové vedro, ktoré sa, ktovie prečo, tiež povaľovalo na povale. Bob si všimol jej nedôverčivý pohľad, postavil ho hore dnom a povedal s ospravedlnením:

„Prepáč, nič lepšie na sedenie tu nie je. Ak by sme boli v našom hlavnom stane, ktorého popis zaiste poznáš z knižky, posadili by sme ťa hoci aj do kresla.

Beta Analfabeta si zahryzla do pier, váhavo si sadla na plechové vedro a zverila sa trom pátračom so svojimi záhadami:

PO PRVÉ: kam sa podela jej retiazka s kľúčmi, mp3 prehrávačom a príveskom v tvare lebky?

PO DRUHÉ: vedeli by jej chlapci zistiť, ako sa volá jej neznámy otec?

No a tá tretia záhada, ktorú by Beta Analfabeta rada vyriešila, je:

PREČO JU KAŽDÝ, S KÝM SA STRETNE, NÚTI ČÍTAŤ, AJ KEĎ JU TO VôBEC NEBAVÍ?

Bob sa na Betu Analfabetu prekvapene pozrel:

„Teba naozaj nebaví čítať knihy? Ja trávim v knižnici každú voľnú chvíľu.“

Jupiter Jones však Boba prerušil.

„Páni, myslím, že kauzy sa majú riešiť postupne, tak ako nám ich tuto klientka nastolila.“

Beta Analfabeta skoro spadla zo svojej stoličky, teda z toho plechového vedra, na ktoré ju chlapci posadili.

„Aká som ti ja kauza? A čo za klientka? A vy ste potom čo?!“

Peter iba vzdychol:

„No vidíš, to máš z toho, že nečítaš dobrodružnú literatúru. Inak by ti bolo jasné, že keď si sa na nás obrátila s problémom, ktorý my máme vyriešiť, stávaš sa našou klientkou.“

Jupiter začal byť nervózny. Bolo na ňom vidieť, že ho tá nesčítaná strapatá baba vytáča.

„Kedy si ten prívesok mala naposledy?“ otočil sa na ňu s priamou otázkou.

Beta Anafabeta zneistela.

Všetko, čo sa stalo od chvíle, keď váhavo vstúpila do budovy knižnice, bolo také neuveriteľné, že si netrúfala povedať, či je v spoločnosti knižných hrdinov tri dni, tri hodiny alebo iba tri minúty. Odpovedala teda vyhýbavo:

„Neviem presne, ale určite som ho mala predtým, ako sme sa začali baviť s Pipi Dlhou pančuchou.

Jupiter a Peter sa na seba udivene pozreli.

„To je nejaká tvoja priateľka?“ spýtal sa Jupiter a už-už si jej odpoveď chcel zapísať do malého notesa.

Analfabeta pokrčila ramenami:

„Tvrdila, že áno, ale ja sa radšej kamarátim s chalanmi!“

Jupiter a Peter sa na seba pozreli ešte významnejšie, ale Bob to všetko uviedol na správnu mieru.

„Tak aby ste vedeli, tá Pipi... to je literárna postava, výtvor známej švédskej spisovateľky Astrid Lindgrenovej. Pipi je dokonca staršia ako my... a čudujem sa, že ju nepoznáte! Máme ju aj u nás v knižnici.“

Analfabeta sa víťazoslávne usmiala a nespisovne z nej vyhŕklo:

„Takže neni som tá najblbšia z vás, čo?“

Jupiter sa nafúkol:

„Dobre vieš, že sa orientujem predovšetkým na dobrodružnú, literatúru a nie na rozprávky pre malé deti.“

Peter videl, že sa schyľuje k nejakému nedorozumeniu, preto sa hneď spýtal:

„Predpokladám, že tú knihu majú aj v tejto knižnici. Je to tak?“

Analfabeta prikývla:

„Jasné, a hneď niekoľko výtlačkov. A keď sa tu všetky naraz začali predvádzať, to teda bola haluz!“

Jupiter sa s prekvapením zadíval na Betu:

„Ty sa teda vyjadruješ!“

Tentoraz to bol Bob, ktorý prišiel na geniálny nápad:

„Navrhujem, aby sme zišli dole do oddelenia detskej literatúry a pozorne si prezreli všetky exempláre tej knihy.“

Jupiter Jones súhlasil, hoci by bol radšej, keby to bolo zišlo na um jemu. Kým schádzali dolu po požiarnom rebríku, svietiac si pri tom baterkami, Peter kládol Bete Analfabete doplňujúce otázky.

„Okrem tej... PIPI... prišla si do kontaktu s niekým iným z tej knižky?“

Beta povedala:

„Pán Nielsson! Bez neho sa Pipi nikam nepohne.“

Bob pochopil, že Peter sa chce ešte niečo spýtať, preto ho predbehol:

„To je predsa jej opička!“

Jupiter Jones zabručal:

„To by mohla byť stopa!“

Analfabeta Negramotná – Ján Uličiansky – ukážka č. 2 v češtine

Zdálo se, že Běta Analfabeta je z toho, co se právě přihodilo, ještě víc zmatená než malý pohádkový hrdina.

„Honili mě, takže jsem se potřebovala někam schovat."

„No dobře," nechápal Paleček,“ ale proč právě do mé pohádky?"

„To neřeš," smrkla Běta Analfabeta a rozhlédla se okolo. Nevěděla sice, jak se to mohlo stát, že se tak zmenšila, byla si ale jistá, že jen kvůli tomu ji nemohla paní knihovnice najít.

„No dobře," začal ten malý protiva, „ale podívej se, co jsi nadělala! Jak jsi do mne narazila, mísa s haluškami mně vypadla z uzlíku a všechno je na zemi. Co teď odnesu tátovi na pole?"

Běta Analfabeta samozřejmě netušila, v jakém příběhu se ocitla, protože neznala ani jednu pohádku. Na halušky, které byly rozsypané na zemi, dostala obrovskou chuť.

„S čím jsou ty halušky?"

„Byly s mákem, ale teď jsou samá hlína."

Bětě Analfabetě to ale bylo jedno, vytrhla Palečkovi z rukou dřevěnou lžíci a začala se v těch vysypaných haluškách hrabat, dokud je všechny nespucla.

„Ty hloupá huso!" křičel na ni nešťastný Paleček. „Co jsi to udělala?"

„Tvůj táta by je určitě nechtěl takové ušpiněné od hlíny...," začala se Běta omlouvat, když viděla, jak je ten prcek nešťastný.

„Nejde o to, nejde o to...," opakoval Paleček. „Každý přece ví, že jsme si měli z těch halušek udělat schůdky, a tak bychom se lehce dostali z brázdy. Ale ty jsi nenechala ani jednu!"

„To je fakt?" řekla překvapeně Běta Analfabeta. Pochopila, že je brázda hluboká a jsou v té hloubce pořádně uvěznění. Dostat se nahoru bude pro ně opravdu problém.

„Ty neznáš moji pohádku?" podíval se Paleček nepřívětivě na Bětu.

Běta se zamračila a neodpověděla. Až po chvíli se nevěřícně zeptala: „Určitě bys udělal z těch halušek schůdky?"

„Jsme právě na straně pohádkového leporela, kde je to napsáno. Přečti si to sama, když mi nevěříš.“

Běta se zamračila ještě víc.

„To tak, budu číst nějaké povídačky pro usmrkance!" Paleček si ji změřil od hlavy až k patě, klobouček si posunul do čela a zahlásil:

„Nebudeš, protože neumíš, tak to je!”

„Co jsi řekl, ty hrachová kaše?!"

„Jsi hloupější než dřevěná lžíce!"

„Řekni to ještě jednou!" křikla Analfabeta a strčila do Palečka tak silně, že spadl na zem a ona s ním. Začali se v té hlíně válet. Sípání a nadávky se ozývaly až v sedmé brázdě. Když byli špinaví až po uši, najednou se na sebe podívali a začali se smát.

„Tak už dost! Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se Paleček celý udýchaný.

„Běta," řekla stroze Analfabeta. „Ale abys věděl, několik vět z té tvé hloupé pohádky umím přečíst."

A pustila se do toho. Písmenka byla velká a měli je těsně nad hlavou, přesně nad obrázkem, na kterém byl Paleček zapadlý v hluboké brázdě. „Jen-že na-jednou za... za... kopl o hrou-du a bác!" začala Běta namáhavě hláskovat. Najednou byla víc zpocená než ten skrček. Četla ale dál:

„Spadl do brázdy. Hr-nec se roz-bil, polévka se vylila a on se začal topit.

„Ale co! To už mám dávno za sebou! Musíš číst o řádek dále." Běta se přesunula na druhý řádek a pokračovala: „Ale po-tom začalo ještě horší trááá...pení, jak vylézt z brázdy. A co neudělal! Vytvořil si z halušek schody, a tak se vysvobodil z brázdy. Halušky zase posbíral a šel dále... Ano, opravdu to tady je,“ vykřikla Běta s úlevou. Zdálo se, že je na sebe i trochu hrdá.

ULIČIANSKY, Ján. Analfabeta Negramotná. Ilustroval Vladimír KRÁL. Praha: Práh, 2013. ISBN 9788072524327.