Desatero kázanie božie

Veršovaná satira namířená proti mravním nedostatkům v životě společnosti. Skladba, jejímž tématem je porušování příkazů a zápovědi biblického desatera, má 1197 osmislabičných sdruženě rýmovaných veršů.

Po úvodu, kde se připomíná původ biblického desatera a jeho rozdělní, probírá se ve skladbě vždy jako zvláštní oddíl jeho přikázání po druhém; nejprve jeho parafrázované znění, pak trojí skupina lidí, kteří je přestupují. K tomu bývají uváděny příklady, které někdy přecházejí v drobnější i širší epická útvary, a nešetří se výstrahami před odplatou za páchaná provinění.

V závěru skladby jsou příkazy a zápovědi biblického desater znovu stručně shrnuty. Poroto tento závěr se dochoval ještě v jiném rukopise samostatně, bývá pokládán za útvar zvláštní, ke skladbě pouze přidružený a označován jako Menší desatero.

Členění provinilců do tří skupin, které se v každém oddílu skladby opakuje, není jen prostředkem stylizačním, ale má zřejmě demonstrovat též zřetel autorova k rovnovážnému hodnocení jednotlivých probíraných přikázání; jinak jim totiž věnuje pozornost co do rozsahu velmi nerovnoměrnou, podle toho, kolik místa popřává ilustrujícím příkladům.

Vznik díla bývá spojován s dobovým kazatelství, ale tam nebylo téma desatera obvyklé; konkrétně se poukazuje na souvislost s činností Miličovou, ale ve skladbě není ani stopy po eschatologickém východisku, které bylo právě pro tuto činnost charakteristické a je od ní neodmyslitelné.

Církev sama zde není předmětem výtek ani obav, papežská kure zůstala zcela stranou autorova satirického záběru, a to ne proto, že by jeho satira byla ideově krotká, jak dokazuje výstraha před sociální revoltou, adresovaná mocným pro jejich společenské příživnictví. S kazatelstvím sbližuje dílo pouze obecný široký rámec mravně nápravného úsilí a homilecké pomůcky, z nich snad autor čerpal některé své příběhy.