Slávy dcera – Jan Kollár

Slávy dcera – Jan Kollár

První vydání Slávy dcera vyšlo roku 1824 a obsahovalo 151 sonetů, v rozšířeném vydání z roku 1832 jich bylo již 645. Původní tři části sbírky – Sála, Labe, Dunaj – byl rozšířeny o Léthé a Acheron. Druhý zpět – Labe – se ještě rozrostl o Rén a Vltavu.

Za pobytu v Jeně poznal Kollár svou životní lásku – Vilemínu Schmidtovou. Ve svém díle ji ztotožňuje se Slávy dcerou, která se mu stala symbolem nejlepších tělesných a duševních vlastností Slovanů.

Předzpěv

Psán elegických distichem. Autor se zamýšlí nad osudy Slovanů, východisko vidí ve „velikém dubisku“ – Rusku. Záruku budoucnosti spatřuje v slovanské vzájemnosti.

I. zpěv: Sála

Bohyně Sláva naříká nad svou potupou. Bohové stvoří krásnou Mínu. Ta básníka okouzluj svým tělesným i duševním půvabem, zvlášť když si oblékne slovanský kroj. Vidí v ní symbol Slovanstva.

II. zpěv: Labe, Rén, Vltava

Básník, provázen bohem lásky Mílkem, prochází slavnými místy slovanských dějin. Navštěvuje tak Amsterodam, zastaví se na břehu Bodamského jezera, projíždí Řezno, Prahu, vystupuje na Říp, Vyšehrad. Do děje vstupují významné osobnosti – Libuše, Jan Žižka, Josef Jungmann.

III. zpěv: Dunaj

Básník jde s Mílkem do Uher navštívit památná města na Slovensku a v Maďarsku. V Pešti se plně věnuje vlastenecké činnosti, nedostane se mu však pravého pochopení.

IV. zpěv: Léthé

Mína líčí slovanské nebe a slibuje, že sestoupí i do pekla, aby ukázala škůdce Slovanstva. V nebi Mína vidí slovanské světce, umělce, kteří své zemi nějak prospěli.

V. zpěv: Acheron

Mína odchází z nebe do pekla. Jejím průvodcem se stává Milota, strážce pekla. Ukazuje jí všechny odrodilce a nepřátele Slovanstva (jezuity).

Jako epilog knihy byla pravděpodobně zamýšlena rovněž časoměrná báseň Vlastenec, která se z obavy před cenzurou rozšiřovala mezi čtenáři v opisech. Do knihy byla zařazena až ve vydání z roku 1862. V básni Kollár obhajoval nárok Slovanů na svobodu, vyzýval k aktivitě a k boji.