Babička - Božena Němcová

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: hankaaa
Typ práce: Referát
Dátum: 08.04.2016
Jazyk: Čeština
Rozsah: 816 slov
Počet zobrazení: 5 844
Tlačení: 387
Uložení: 352

Božena Němcová - Babička

O autorovi
1820? – 1862
Narodila se ve Vídni (datum, původ a další okolnosti zůstávají nejasné). Dívčí jméno Barbora Panklová. Dětství prožila s rodinou v Ratibořicích. Nejvíce ji ovlivnila její babička Magdalena Novotná. Ve svých deseti letech byla dána na vychování do zámečku ve Chvalkovicích, kde se seznámila s literaturou a uměním.  V 17 letech byla provdána za o 17 let staršího úředníka Josefa Němce, s nímž se kvůli jeho zaměstnání mnohokrát stěhovala (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko). Měla 4 děti (Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava). Za svých pobytů v Praze se stýkala s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci a literáty (K. H. Borovský, F. Čelakovský, K. J. Erben, K. Světlá…). Při pohřbu K. H. Borovského, který se stal národní manifestací, pokládá na jeho hrob trnovou korunu.V manželství nebyla nikdy šťastná, navíc prožívala bolest nad ztrátou nadaného syna Hynka. Sama Němcová v tomto období také onemocněla. Žádá své přátele o pomoc a podporu, té se jí však nedostává. R. 1861, rok před smrtí, odjíždí do Litomyšle dohlížet na vydávání svých spisů, ale brzy ji již těžce nemocnou manžel odváží zpět do Prahy. Umírá v lednu r. 1862 vysílením a neustálým strádáním.

Zařazení
Národní obrození je proces utváření novodobého národa, kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa, resp. jeho probuzení. Ideologie národního obrození byla podpořena francouzským osvícenstvím a stavěla na myšlenkách demokracie, národního sebevědomí (důraz na jazyk a historii) a slovanské vzájemnosti.
Národní obrození v čr:
1. Fáze - obranná, cílem čelit germanizaci, veleslavínská čeština (J. Dobrovský)
2. Fáze - ofenzívní (F. L. Čelakovský)
3. Fáze -  vyvrcholení (K. J. Erben)
4. Fáze - dovršení (B. Němcová)
 
Dílo:
ž  ovlivněna dílem francouzské spisovatelky George Sandové
ž  kromě vlastní tvorby sbírala a sepisovala lidové pohádky a báchorky
ž  při pobytu na Domažlicku poznává život lidu českého i německého, ve městě i na venkově → zde tvoří a sbírá pohádky, obrazy ze života společnosti ve městech, popis sociálních poměrů na venkově (zájem o sociální otázky)
ž  v období její bolesti nad smrtí syna Hynka, tíživé finanční situace a zhoršujícího se zdravotního stavu vzniká největší dílo – Babička
ž  pohádkyChytrá horákyně   – Princ BajajaO Měsíčníku Slunečníku a Větrníku – vítězství mravních hodnot nad zlobou a bohatstvím
ž  idealizace venkovaBabičkaDivá Bára  – V zámku a podzámčí – kontrast mezi šlechtou a poddanými  – Chudí lidé  Pohorská vesnice
ž  sbírky Národní báchorky a pověstiSlovanské báchorky a pověsti   – Povídky
 
žánr:
Rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku, která tráví poslední léta svého života na Starém bělidle a stará se v rodině o svá vnoučata. Kniha zachycuje venkovský život se všemi povinnostmi a radostmi, všedními i svátečními událostmi. Děj nemá souvislou linii, jde spíše o zachycení jednotlivých obrazů, jak zní podtitul Obrazy venkovského života.
Dílo je částečně autobiografické, babička napsána dle vzoru Němcové – její babičky Magdaleny Novotné, autorka se potom sama stylizuje do postavy Barunky
Kompozice: kapitoly, které na sebe příliš nenavazují
Jazyk díla: spisovná čeština, zastaralá čeština, archaismy (zastaralé), historismy (zaniklé)
Tématika: idealizace českého venkova a důraz na české zvyky a obyčeje
Charakteristika hlavních postav:
Babička – moudrá, vyrovnaná, dbá na obyčeje a náboženské tradice   
Barunka – nejstarší z dětí, babiččina oblíbenkyně, ráda naslouchá babičce a učí se jejím zvykům
Jan, Vilém, Adélka – sourozenci Barunky
Kněžna – v jejích službách sloužil pan Prošek, otec dětí, zeť babičky. Ráda naslouchá vyprávění babičky, dá na její slova
Komtesa Hortenzie – schovanka kněžny
Kristla, Míla, Viktorka, mlynář, myslivec – obyvatele ratibořického údolí, přátelé babičky
 

Obsah:

Kniha začíná příjezdem babičky na Staré bělidlo, kam se vydává za svou dcerou, Terezou Proškovou, a za vnoučaty – Barunkou, Adélkou, Janem a Vilímem. Všichni si babičku okamžitě zamilují (její dobré srdce vycítí i psi Sultán s Tyrlem ). Babička se dětem stává vychovatelkou, chůvou i učitelkou. Vypráví jim pohádky, učí je lidovým zvykům a lásce k vlasti, práci a ke všemu živému. Část knihy je věnována právě popisu lidových zvyků, příběhů a pověstí (Vánoce, Velikonoce, Mikuláš, Dožínky, vyhánění zimy…)

Postupně si svou vlídností získává i všechny sousedy, kteří za ní často chodí „pro radu“. Nejčastěji ji navštěvují mlynář a myslivec s rodinami. Radostně ji přivítají i na zámku, kde sloužil otec dětí (většinu roku byl však ve Vídni), pan Prošek, a kam na jaro přijížděla komtesa se slečnou Hortenzií. Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství, a ke štěstí přispěla také Mílovi a Kristle, kteří se měli brát, ale Míla byl povolán na vojnu. Proto se babička u kněžny přimlouvá za jeho návrat.

Část knihy se také věnuje vyprávění životních příběhu hl. postav. Babička si totiž pamatuje mnoho osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá baladický příběh bláznivé Viktorky. Když babička zemřela, lidé na Starém bělidle si nedovedli představit život bez té laskavé, dobrotivé a moudré babičky a proto nebylo snad jediného člověka, který by její smrt neoplakal a který by ji neměl aspoň trochu rád. Pohřebním průvodem a slovy hraběnky Zaháňské „ Šťastná to žena!“ Tím končí kniha.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.022 s.
Zavrieť reklamu