Markéta Lazarová - Vladislav Vančura

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: Chlapec smile5
Typ práce: Referát
Dátum: 04.08.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 806 slov
Počet zobrazení: 3 727
Tlačení: 402
Uložení: 485
Praktické!

1. Vydavatelské poznámky: Vydalo nakladatelství Mladá fronta jako svou 4855. publikaci v roce 1987.

2. ISBN: 23-026-87

3. Informace o autorovi: Vladislav Vančura se narodil v Háji u Opavy jako syn hospodářského úředníka. Dětství a mládí trávil s rodiči a u příbuzných na několika místech ve středních Čechách (zejména mu utkvěla ve vzpomínkách Davle a Vltava – řeka, kterou si zamiloval). V Benešově u Prahy studoval gymnázium, ale ze školy vystoupil a po krátkém období, kdy se zabýval malířstvím, se zapsal na uměleckoprůmyslovou školu. Nakonec však znovu vstoupil do gymnázia a po maturitě vystudoval na Karlově universitě medicínu. Stal se lékařem na Zbraslavi, ale věnoval se hlavně literární a ve třicátých letech také filmové tvorbě. (Napsal scénář a režíroval film Před maturitou, režíroval film se zakarpatskou látkou Marijka nevěrnice, na němž spolupracoval s Karlem Novým, s Ivanem Olbrachtem, s Bohuslavem Martinů aj.). Chvílemi působil také v komunistické straně. Za heydrichiády v roce 1942 byl zatčen a popraven.

4. Doba a místo děje: Středověk v okolí Boleslavi.

5. Hlavní postavy: Kozlík – starý loupežník. Kateřina – jeho žena. Synové Kozlíkovi: Jan, Mikoláš, Jiří, Adam, Smil, Burjan, Petr a Václav. Dcery Kozlíkovy: Markéta, Anna, Salomena, Katuška, Eliška, Štěpánka, Isa a Drahomíř. Lazar – konkurenční loupežník. Markéta Lazarová – Lazarova dcera.

6. Obsah díla: Je tuhá zima. Na loupežníky táhnou královští vojáci. Mikoláš jel k Lazarovi s nabídkou spojenectví proti králi. Nepohodli se a trochu se pomlátili. Lazarovi loupežníci poté utekli. Ráno jim Kozlík vypálil Obořiště. Kvůli informacím o královském vojsku stopoval Kozlík projíždějící – hrabě Kristián a Reiner – zajati. Byli donuceni opustit hrad Roháček. Vojáci jim ho vypálili. Bojovali spolu v lese při útěku. Poté se utábořili na kopci, kde se opevnili. Mikoláš vytáhl s několika dalšími muži proti táboru vojáků. Dost jich pobili. Pak již královi vojáci vtrhli k loupežníkům a rozdrtili je. Kozlík byl raněn a uvězněn. Ti, co přežili se shromáždili a řekli si, že se za dva týdny opět setkají a vysvobodí Kozlíka z Boleslavi. Markéta Lazarová šla s Mikolášem (čekala s ním dítě – odvezl ji zprvu proti její vůli z Obořiště) a Alexandrou (čekala dítě s Kristiánem). Kristián uprchl z tábora a bloudil po lese – zbláznil se . Alexandra ho zabila (za chvíli toho litovala). Mikoláš se jel schovávat do lesa. Alexandra šla s Markétou. Ve vesnici, kterou procházely, byly zbity. Poté je našel otec Kristiána – hledal ho. Alexandra mu ukázala jeho hrob – pak ji zavřeli v Boleslavi. Markéta došla domů, ale otec ji vyrazil a poslal do kláštera. V klášteře, do kterého mela jít před milováním s Mikolášem, ji moc vlídně nepřijaly. Mikoláš zatím najal pobudy a spolu s bratry vytáhli na Boleslav. Byli poraženi, a kdo přežil, skončil v žaláři. Muži byli popraveni (Kozlík, Mikoláš, …) a ženy osvobozeny. Markéta povila dítě a dostalo jméno Václav. Alexandra spáchala po porodu sebevraždu – o obě děti se starala Markéta Lazarová.

7. Myšlenky: Život je krásný a stojí zato ho žít naplno – renesanční ideál.

8. Jazykové zpracování: Autor vypráví mnohdy velmi rozvláčně. Komentuje děj – mluví k sobě, k postavám (stojí ti to za to Markéto?), čtenáři (vážení pánové, …). Tímto mnohdy odvádí člověka přemýšlet. Vyskytuje se zde i srovnání s minulostí a současností (30. léta 20. století).

9. Ukázka: „Již za chviličku budu zbaven tíhy času. Jsem věru stár.“
Dále nemá, co by řekl, a vida tepající oči své ženy, usměje se trošíčku, aby ji povzbudil. Za ním kráčí Mikoláš. Je sláb a vratkých nohou. Ta, která jde po jeho boku, ta, která jej podpírá, je Markéta. Jeho pobodaná tvář je bledá, jeho ramena budí vzpomínku síly, jeho pravice budí vzpomínku síly, pravice, kteráž se klade na rameno ženino, aby ji úžeji přivinula. Je očarován smrtí, jež, suďte jakkoliv, je mír. Je očarován láskou a životem. Nikoho nevidí leč ty, kdo kráčejí touž cestou, nezaslechne hlas zástupu a nemá strach. Jeho duše je blízká jeho srdci a hvězdný prach. který jí ulpěl na křídlech, padá teď do krve a stoupá do všech žil. Toť pokora, bez níž je statečnost divá jeko zuření.
Jen pokora? Toť věru málo! Což se nekaje? Což nelituje hříchů?
Ne. Byl příliš loupežníkem a býval vždycky pyšný.

Za Mikolášem šly dvě dvojice bratří podpírajících se navzájem. Jejich zranění byla děsná a ženy nad nimi hořekovaly, patřivše jim tváří v tvář, a mužové vyráželi vzdech vidouce stopy mečů. Kam se poděly štěbetalky, babice a zlé jazyky?

Není jich. To bylo letmé vzkypění a maska slabosti a radost z nekrvavé hry. Však to divadlo jeho velikolepé.
Kozlík se rozloučil. Jeho hlava padá do koše a jeho týl je krvavý. Mikoláš stojí pod šibenicí a vzdechl naposled. Za ním jdou čtyři bratři a kat jim klade oprátku a láme vaz. Buďte s Bohem.

10. Můj vztah k této knize: Zajímavý příběh s ne zrovna šťastným dějem. Autor některé věci zbytečně rozpitvával.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 3.3)

O autorovi: Vladislav Vančura

Vladislav Vančura bol český spisovateľ, dramatik, filmový režisér, pôvodným povolaním lekár.

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#sofiina voľba

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.020