Jednonohý jeřáb - Boccaccio

Autorský medailonek: Giovanni Boccaccio byl slavným italským  renesančním básníkem, spisovatelem a humanistou. Narodil se v roce  1313, ale o místě jeho rodiště se vedou spory. Někteří odborníci si  myslí, že Boccaccio se narodil v Paříži, jiní se domnívají, že  v Certaldu v Toskánsku. Pocházel z rodiny benátského kupce, který si  přál, aby syn pokračoval v jeho řemesle, nebo aby se stal právníkem.  Pro synovy odlišné názory spolu neustále vedly spory. V deseti letech  byl malý Giovanni poslán do Neapole. Zde ho velmi ovlivnil rozpustilý  život na dvoře královny Johanny. Giovanni i přes nevoli otce studoval  v Neapoli básníky a filozofy. Postupně začal psát své první básně. Roku  1340 se Boccaccio vrátil zpět do Florencie. V letech 1341-1346 vytvořil  svá nejlepší básnická díla. Roku 1348 začal pracovat na svém  nejpovedenějším díle Dekameron, které dokončil v roce 1353. Zastával  také důležité úřady na florentské Obci. Boccaccio se stal autorem mnoha  děl, která však Dekameron svým významem dalece překrývá, i když někdy  trochu neprávem. Velký význam mají i jeho výklady a komentáře k Dantově  Božské komedii a také jeho pokus o vytvoření prvního zeměpisného  slovníku. Boccaccio byl ovlivněn setkáním (r. 1350) a přátelstvím  s Petrarkou, který mu doporučil studia významných klasiků, především  Homéra. Giovanni Boccaccio zemřel v Certaldu roku 1375.

Boccaccio psal převážně díla s milostnou tématikou. Byl  zakladatelem italského básnického jazyka, některých poetických forem  (tzv. stance) a realistické povídky. V psaní realistických povídek ho  následovalo mnoho dalších významných spisovatelů (Shakespeare, La  Fontaine, Musset a další).

 Díla: básně: Filocolo
 Filostrato a Teseida
 Věnec nymf Ametových
 Milostné vidění
 Elegie na paní Fiammettu
 Věnec nymf fiesolských
 próza: Dekameron
 Galerie slavných mužů a žen - latinské spisy
 Krkavec - dílo zaměřené proti ženám

Dekameron je nejvýznamnější Boccacciovo dílo složené ze sta  realistických povídek, vyprávěných společností tří mužů a sedmi žen,  které vyhnal krutý mor z Florencie roku 1348 do odlehlé Fiesoly.  Povídky jsou krátké, dlouhé, smutné i veselé, rozmarné, rozpustilé,  šibalské, těžkopádné a někdy i nudné, ale všechny čerpají ze života  tehdejších lidí a věrně ho popisují. Dekameron je na tehdejší dobu dílo  poměrně neslušné, a proto Boccaccio, aby si alespoň trochu usmířil  církev, oslavuje na začátku i na konci tohoto díla Boha. Jedenáct  povídek z Dekameronu bylo poprvé přeloženo do češtiny v šestnáctém  sloletí Hynkem z Poděbrad, synem krále Jiřího z Poděbrad.Celý Dekameron  byl přeložen až v roce 1881 J. A. Karafiátem. Tento překlad však nebyl  příliš zdařilý. Dobře se podařilo přeložit Dekameron až R. Krátkému  v roce 1959.

Ukázka z čítanky: Kuchař Chichibio sloužil ve Florencii  u šlechtice Currada. Všichni jím opovrhovali, protože byl z Benátek.  Jednou se mladý pán Currado vrátil z lovu a přinesl jeřába. Dal ho  Chichibiovi, aby mu ho upekl k večeři. Když to udělal, šla kolem krásná  dívka jménem Laura a Chichibio jí na její prosby dal ochutnat stehýnko  z tohoto jeřába. Když ho pak přinesl na stůl k večeři, pán se velice  hněval. Chichibio mu vysvětloval, že někteří jeřábi mají jenom jednu  nohu. To pána popudilo k tomu, aby milého kuchaře vzal příští den na  lov. Když po dlouhé době spatřili jeřáby stojící na jedné noze, pán  zatleskal a všichni jeřábi vzlétli, ale místo jedné nohy měli dvě.  Kuchař však namítl, že při včerejší večeři pán nezatleskal.

Ukázku upravil Emanuel Frynta. Vyplývá z ní hluboké poučení.  Chudý kuchař dokázal, že není tak hloupý, jak si o něm všichni mysleli.  Ukázka je místy velmi komická.