Jednonohý jeřáb – Boccaccio

Jednonohý jeřáb – Boccaccio

Autorský medailonek: Giovanni Boccaccio byl slavným italským renesančním básníkem, spisovatelem a humanistou. Narodil se v roce 1313, ale o místě jeho rodiště se vedou spory. Někteří odborníci si myslí, že Boccaccio se narodil v Paříži, jiní se domnívají, že v Certaldu v Toskánsku. Pocházel z rodiny benátského kupce, který si přál, aby syn pokračoval v jeho řemesle, nebo aby se stal právníkem. Pro synovy odlišné názory spolu neustále vedly spory. V deseti letech byl malý Giovanni poslán do Neapole.

Zde ho velmi ovlivnil rozpustilý život na dvoře královny Johanny. Giovanni i přes nevoli otce studoval v Neapoli básníky a filozofy. Postupně začal psát své první básně. Roku 1340 se Boccaccio vrátil zpět do Florencie. V letech 1341-1346 vytvořil svá nejlepší básnická díla.

Roku 1348 začal pracovat na svém nejpovedenějším díle Dekameron, které dokončil v roce 1353. Zastával také důležité úřady na florentské Obci. Boccaccio se stal autorem mnoha děl, která však Dekameron svým významem dalece překrývá, i když někdy trochu neprávem. Velký význam mají i jeho výklady a komentáře k Dantově Božské komedii a také jeho pokus o vytvoření prvního zeměpisného slovníku. Boccaccio byl ovlivněn setkáním (r. 1350) a přátelstvím s Petrarkou, který mu doporučil studia významných klasiků, především Homéra. Giovanni Boccaccio zemřel v Certaldu roku 1375.

Boccaccio psal převážně díla s milostnou tématikou. Byl zakladatelem italského básnického jazyka, některých poetických forem (tzv. stance) a realistické povídky. V psaní realistických povídek ho následovalo mnoho dalších významných spisovatelů (Shakespeare, La Fontaine, Musset a další).

Díla: básně:

• Filocolo
• Filostrato a Teseida
• Věnec nymf Ametových
• Milostné vidění
• Elegie na paní Fiammettu
• Věnec nymf fiesolských
• próza: Dekameron
• Galerie slavných mužů a žen – latinské spisy
• Krkavec – dílo zaměřené proti ženám

Dekameron je nejvýznamnější Boccacciovo dílo složené ze sta realistických povídek, vyprávěných společností tří mužů a sedmi žen, které vyhnal krutý mor z Florencie roku 1348 do odlehlé Fiesoly. Povídky jsou krátké, dlouhé, smutné i veselé, rozmarné, rozpustilé, šibalské, těžkopádné a někdy i nudné, ale všechny čerpají ze života tehdejších lidí a věrně ho popisují.

Dekameron je na tehdejší dobu dílo poměrně neslušné, a proto Boccaccio, aby si alespoň trochu usmířil církev, oslavuje na začátku i na konci tohoto díla Boha. Jedenáct povídek z Dekameronu bylo poprvé přeloženo do češtiny v šestnáctém sloletí Hynkem z Poděbrad, synem krále Jiřího z Poděbrad.Celý Dekameron byl přeložen až v roce 1881 J. A. Karafiátem. Tento překlad však nebyl příliš zdařilý. Dobře se podařilo přeložit Dekameron až R. Krátkému v roce 1959.

Ukázka z čítanky: Kuchař Chichibio sloužil ve Florencii u šlechtice Currada. Všichni jím opovrhovali, protože byl z Benátek. Jednou se mladý pán Currado vrátil z lovu a přinesl jeřába. Dal ho Chichibiovi, aby mu ho upekl k večeři. Když to udělal, šla kolem krásná dívka jménem Laura a Chichibio jí na její prosby dal ochutnat stehýnko z tohoto jeřába.

Když ho pak přinesl na stůl k večeři, pán se velice hněval. Chichibio mu vysvětloval, že někteří jeřábi mají jenom jednu nohu. To pána popudilo k tomu, aby milého kuchaře vzal příští den na lov. Když po dlouhé době spatřili jeřáby stojící na jedné noze, pán zatleskal a všichni jeřábi vzlétli, ale místo jedné nohy měli dvě. Kuchař však namítl, že při včerejší večeři pán nezatleskal.

Ukázku upravil Emanuel Frynta. Vyplývá z ní hluboké poučení. Chudý kuchař dokázal, že není tak hloupý, jak si o něm všichni mysleli. Ukázka je místy velmi komická.