Daniela Hodrová - tvorba

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: Chlapec oleg
Typ práce: Referát
Dátum: 17.11.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 005 slov
Počet zobrazení: 3 660
Tlačení: 524
Uložení: 517
Praktické!

(* 7. 6. 1946 v Praze)
 
Česká literární historička a prozaička, píšící se zaměřením na teorii románu (Hledání románu (1989), Román zasvěcení (1993), Místa s tajemstvím (1994)). Autorka románových podobenství o minulosti a přítomnosti Prahy (trilogie Trýznivé město - Podobojí, Kukly (1991), Théta (1992); Visité priveé - Prague (1991; česky pod názvem Město vidím ...(1992)). V současné době je vědeckou pracovnicí Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Jako literární teoretička si získala respekt řadou studií z teorie románu, překladem významného souboru literárně teoretických statí  M.M.Bachtina Román jako dialog (1980) a zejména dvěma souhrnnými teoriemi románu - Hledání románu (1989) a Román zasvěcení (1993)

Daniela Hodrová je manželka spisovatele K. Milo­ty. Své dívčí jméno používá u beletristických i literárněvědných prací. Její otec, herec Zdeněk H. ( 1908-1983) byl dlouholetým členem Divadla na Vinohradech. ­Po maturitě na SVVŠ v Praze ( 1963) pracovala rok jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Od 1964 studovala na FF UK nejprve ruštinu a češtinu (diplomová práce 1969 Jezdec a dáma, Vek­tory stylu Andreje Bělého), poté francouzštinu (do 1972) a - než by1 obor zrušen - i srovnávací literaturu. 1973 byla odmítnuta její doktorská disertace Ro­mán zasvěcení, PhDr. získala 1977 prací Předpoklady vzniku románu ve staroruské literatuře. 1972-75 pra­covala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. Od 1975 byla aspirantkou a od 1980 je vědeckou pracov­nicí oddělení teorie literatury (CSc. 1980 prací Pohyb románu; DrSc. 1992 rozšířenou prací Román zasvěcení. Studie (zvláště o teorii románu) publi­kuje v České literatuře, Slavii, Estetice, Kritickém .sborníku, Tvaru a Slovenských  pohľadech (Bratisla­va, 1992 zde česky próza Město vidím...). Podílí se na řadě sborníků a kolektivních projektů. V kratších časopiseckých příspěvcích užívá šifry dh; v Kritic­kém sborníku ( 1991/92) společně s K. Milotou pak pseudonymu Kamil Hodan.

DÍLO
Pro H. je charakteristické spojování literárně­vědné činnosti s tvorbou beletristickou. Mnohá téma­ta a postupy, jimiž se H. zabývá jako teoretička, se objevují rovněž v jejích prózách-v pojetí města jako předmětu či divadla, v typech "loutkovitých postav", nebo v tématech  proměn a zasvěcení aj. Ve stu­diích, doslovech, příspěvcích do interpretačních sborníků a pracích slovníkových se H. obracela nejen k tématům, dílům a autoritám (J. M. Meletinskij) blízkým jejímu beletristickému stylu, ale uplatnila i své specifické vnímání světa i v případě volby témat zcela protichůdných (budova­telský román). Její prózy a teoretické náhledy se vzá­jemně doplňují především v chápání románu ja­ko věčného pohybu  mezi realitou a fikcí. Tako­véto vidění světa a románu H. prezentovala již v  prvním kniž­ním literárněvědním díle s příznačným titulem Hledání románu. Za jeden z nejvýznamnějších zdrojů charakteristicky románo­vých situací přitom považuje zejména zahájení děje, jemuž také věnovala samostatnou publikaci Román zasvěcení. - Hledání, a to především hledání sebe sa­ma, charakterizuje rovněž její prózy, které mohly být oficiálně publikovány až na počátku 90. let, přestože první z nich vznikaly o desetiletí dříve. V románové trilogii Trýznivé město (Kukly, Podobojí, Théta) zobrazila H. časoprostor Prahy jako neustálou přítomnost dě­jin a nepřerušitelnou spojitost dějů, postav a věcí.Sugestivní vyjadřování slučuje množství motivů a narážek, proud autorčiny řeči je utvářen  specifickou větnou skladbou, naléhavými promluvami personifiko­vaných věcí (Podobojí) i prolínajícími se výjevy proměn  fiktivních postav v historické, lidí v objekty a znaky, neživého v živé (Théta). Zvláš­tě v Thétě je spor autorky s její stylizací značný: zpochybnění podoby, existence vypravěčky otřásá  realitou, odhaluje ji jako účelově vytvářený model. Spisovatelka je však vzápětí trestána personifikovanou Pravdou a Skutečností. Pražská trilogie H. má své nepřímé po­kračování v próze Město vidím... (původně psané pro francouzskou edici literárních a fotografiemi do­plňovaných průvodců), která mj. zachycuje události roku 1989. Pražské lokality spojují věcně i mysticky také čtyři variace ženského osudu v románu Perunův den.

Už od počátku zaujala autorčina originalita. V zahraničí patří Daniela Hodrová k nejoceňovanějším českým autorům a její prózy vycházejí v překladech do francouzštiny, španělštiny, němčiny, holandštiny, švédštiny a norštiny.

KUKLY
Román o trvalém hledání identity postavy Sofie Syslové ve městě. Román kukly je situován do konkrétních, autorce důvěrně známých míst bývalého okraje Prahy za hradbami, na pomezí Žižkova a Vinohrad (vymezených dnešním Havlíčkovým náměstím, přilehlými ulicemi, vrchy Šibeničňákem, Židovskými pecemi, Vítkovem, Bezovkou, Florou, Olšanskými hřbitovy a jejich okolím až k vinohradské Záhřebské ulici, dále Karlínem, Staroměstským náměstím a přilehlými prostorami, nemocnicí na Františku, Pražským hradem). Tyto prostory mají zároveň magickou podobu. V nich se odehrává 126 „živých obrazů“ ze života Sofie Syslové a mnoha dalších postav z okruhu kolem ní.

Mnohovrstevný název románu navozuje v základním plánu představu kuklení jako sledu přeměn. Střídání entomologických stadií (larva, kukla, nymfa, pakukla, imago - dospělý hmyz). Počet proměn je nekonečný, cyklický, („ze světa nic úplně nezmizí, všechno jen přechází z místa na místo nebo se proměňuje - zakuklí“). Za další vysvětlení lze považovat latinský význam slova cucula - kapuce; přeneseně jako zamaskování, zastření totožnosti. Uvážit lze i ruský význam slovy kukla - panenka, loutka (Sofie je švadlena divadla Říše loutek).

Kuklení živých obrazů naznačuje, že žádná situace ani žádný příběh nejsou jedinečné, že se nesčetněkrát odehrály, odehrávají a budou odehrávat a že se známé i neznámé příhody opakují a překrývají.

Kolem postavy hlavní hrdinky se pohybuje několik skupin postav: jednak jsou to lidé z jejího příbuzenstva - otec jazykozpytec Jindřich Sysel, babička Orionová, dědeček Jan Sysel, sokolský činovník, matka Helena Mlynářová-Mullerová; dále jsou to lidé patřící k jejím faktickým i potencionálním láskám - básník Hynek Machovec- Karel Hynek Mácha aj.; a nakonec lidé spojení s jejím dětstvím - Křídlo, Provazník a Pazourek.

Ústřední postava prochází v ději mnoha přeměnami, věci kolem ní pouze naznačují děj a to co v sobě skrývají. Pohled na město je také vyjádřen z několika perspektiv - z perspektivy ptačí (let balónem), ale i z pohledu zdola (kanály, tunely).

PERUNUV DEN
Zatím poslední román je současně zprávou o stavu světa na konci druhého tisíciletí i alchymií, která uvnitř moderní doby odhaluje prastará magická tajemství. Děj knihy tvoří zdánlivě obyčejné a přehledné příběhy čtyř mladých žen, bývalých spolužaček, se symbolickými jmény - Marková, Matoušková, Lukášová, Janů. Jejich životy se v určitém okamžiku začnou vzájemně ovlivňovat. Účinkující postavy splývají, v životních příbězích ztrácejí význam obvyklé časové spojitosti a do popředí vystupují nové mystické vztahy. Skutečností prolíná tajuplná symbolika starých legend a mýtů i moderní víry v Lásku, která zvítězí nad lží a nenávistí.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 4.5)

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.022