Kavkazský zajatec - Alexander Sergejevič Puškin

Alexandr Sergěječ Puškin (1799 – 1837), ruský básník směru Byronova, psal krásné lyrické básně, epické a dramata; vytvořil novou ruskou poesii látkou i veršem. Nejrozsáhlejší jeho básen je Evžen Oněgin. Z jeho dramat vyniká Boris Godunov.

Obsah:
Kavkazským zajatcem je kozácký důstojník, jenž je přesycený životem ve vybrané společnosti. Proto se také vydal na Kavkaz za dobrodružstvím. Tam je přepaden, těžce zraněn a přivlečen do čerkeské vesnice. Je spoután a pohozen bez pomoci. Sličná Čerkeska mu poskytne občerstvení, zamiluje si ho a snaží se mu pomoci. Zajatec její lásce však nedůvěřuje a projevy její upřímné lásky odbývá lhostejností a chladností. Jako by jen divoká kavkazská příroda ve své rozervanosti měla pro něj půvab a nezkrotná povaha Čerkesů. Dívka zajatce upřímně miluje. Pro tuto lásku se dokonce odmítne provdat se podle přání svých rodičů, za což ji čeká trest.

Dívka se vyzná zajatci ze své lásky, ten je však k jejím projevům stále chladný. Drsně ji praví, že chová v srdci nevyhladitelně vzpomínku na první lásku, jež ho zklamala, že už nechce a nedovede jinou milovat, a odmítá ji. Dívka je zklamána na tolik lásky a obětí, jež mu přinesla. Když obyvatelé z vesnice odejdou na výpravu proti nepříteli, dívka zbaví zajatce pout a louče se s ním navždy. V té chvíli se v chladném srdci zajatce projeví cit. Teď však dívka jeho projevům lásky nevěří, jako nevěřila dříve jeho chladnosti, dává zajatci na cestu zbraň a sama se vrhne do dravého proudu řeky a utopí se. Zajatec se dostane šťastně do ruského tábora, ale v jeho srdci je trpká bolest ze ztracené lásky.