Charakteristické rysy 12. – 15. st. a vývoj v Západní Evropě

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Chlapec ergo
Typ práce: Referát
Dátum: 06.08.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 942 slov
Počet zobrazení: 2 995
Tlačení: 399
Uložení: 551
Praktické!

Středověká kolonizace: probíhala v období let 1100-1300. Lidé odcházeli do lesů, které vypalovali (žďáření), rozdělování půdy, stavba obydlí, příprava půdy k orbě - zakládání nových osad a vesnic. Dva typy vesnic:
1, náves - domy dokola 2,cesta - domy podél ní. Zdokonalení zemědělství: používání pluhů, koně do chomoutů, krávy do jařma, srpy, kosy, hnojení; vedle obilovin luštěniny a zelenina; chov ovcí, skotu, prasat, drůbež a rybolov. Nejdůležitější změnou bylo trojpolní hospodaření: jař, ozim, úhor. V této době došlo k prodloužení průměrného lidského věku, ale na druhé straně se objevily hladomory a morové epidemie (konec 14.stol.). Novým osadníkům udělována tzv. lhůta - na 20 let osvobození od poplatků feudálům (za tuto dobu postavit dům, pořídit pole a začít platit), odtud pochází názvy vesnic Lhota a Lhotka.

Vznik měst a jejich význam: města byly středem řemeslnické výroby a obchodu. Na základě druhé společenské dělby práce - oddělení řemesel od zemědělství - vznik řemeslnických a kupeckých osad.... na jejich místech vznikají v západní a střední Evropě v letech 1100-1300 města. Města vznikala v podhradích knížeckých sídel, na soutoku řek, na „zeleném drnu“ - nezastavěné, neosídlené místo (ekonomicky nebo vojensky vhodné). Rozdělení měst: královská - patřila králi; věnná - patřila královně; horní - těžba kovů (Jihlava, Kutná Hora); poddanská - patřila šlechtě nebo církvi. Do roku 1300 u nás vzniklo asi 120 měst, z toho 30 královských. Města byla budována podle jednotného plánu: ve středu bylo náměstí, tržiště, kostel a radnice; od tržiště směrem k obvodu ulice, hradby popraviště. Složení obyvatelstva:
- patriciát - plná městská práva, kupci, řemeslníci - nejbohatší zasedali v městské radě, řídili hospodářský a politický život města
- základní vrstva - střední řemeslníci a obchodníci - sdružovali se v cechy (členy byli pouze mistři, organizovali výrobu, kontrolovali ceny a kvalitu)
- chudina - služky, nádeníci, tovaryši, učni (nemají vlastní dům, nejsou plnoprávní občané)

Městská práva - buď zakladatelem při založení nebo poději vrchností za poplatek; právo tržní, právo mílové - na míly od města nesmí být provozována řemesla, která jsou ve městě; právo várečné - vařit pivo; právo hrdelní - konání poprav; právo hradební - právo obehnat město hradbami.
Města a dálkový obchod: na počátku 14.stol. - několik tras dálkového obchodu v Evropě, centrem byla západní Evropa, nejdůležitější města: Pisa, Benátky, Milán, Janov, Marseille, Bruggy. Dálkový obchod byl nákladný (omezené možnosti dopravy, velké množství cel), nebezpečný (karavany často přepadány), přesto jeho rozvoj. Zboží: obilí, víno, olivový olej, ryby, kůže, vlna, dřevo, kovy, sůl, plátno, z orientu koření a drahé látky. V zájmu usnadnění a bezpečnosti obchodů vznikaly spolky - hansy v Německu, gildy ve Francii, Vlámsku a Flandrech. Nejvýznamnější byla německá hanza - ve 14.stol. v čele Lübeck, sdružovala kolem 150 měst (nejen v Německu, ale i v Polabí), ovládla obchod celé SV Evropy. Jejímu monopolu se snažili bránit dánští králové - boj mezi Dány a hanzou - města uzavřela tzv. Kolínskou konfederaci - vojenský pakt a díky němu bylo Dánsko roku 1370 poraženo.

VÝVOJ ANGLIE A FRANCIE DO STOLETÉ VÁLKY
 
ANGLIE
Spory mezi Anglií a Francií se datovaly už od normanských výbojů v 11.stol. Roku 1066 se vylodil normanský vévoda Vilém Dobyvatel (1066-1087) v Anglii a v bitvě u Hastings porazil posledního anglosaského krále Haralda a sám se stal anglickým králem - vláda normanské dynastie. Domácí šlechtě zabavil půdu a přidělil ji šlechtě normanské, ale tak, aby nevznikaly rozsáhlejší souvislá panství - vytváří centralizovanou monarchii, opírá se o církev, položil základy pevnosti Tower. Roku 1086 vydal knihu posledního soudu - byla v ní sepsána veškerá půda - podle toho se určovaly daně. Roku 1054 se na trůn dostává rod Plantagenetů.

Jindřich II. Plantagenet (1154-1189) - jeho matkou byla Matylda, vnučka Viléma Dobyvatele. Za manželku měl Eleonoru Akvitánskou - původně žena francouzského krále Ludvíka VII. - přinesla Anglii 2/3 Francie. Pokusil se podřídit církev své moci - zdanit příjmy obyvatelstva, aby posílil svou moc, dosadil za canterburského arcibiskupa svého přítele Tomáše Becketa. Z poloviny to byl Sas a z poloviny Norman, byl dobrým přítelem Jindřicha II., který ho udělal kancléřem, později z něj udělal arcibiskupa z Canterbury, ale přátelství končí - Becket nedokázal sloužit zároveň Bohu a králi. Vrátil králi pečeť kancléře, neshody - odchází do Francie, Jindřich ho povolal zpět. Jindřich si ale stěžuje, že mu nikdo od Becketa nepomůže (měl ho pořád rád) - baroni T.Becketa roku 1170 v Canterbury zavraždili, záhy prohlášen za svatého. Jindřich se nechal bičovat - cítí vinu a potřebuje podporu od Sasů, pouť do Canterbury.

Richard Lví srdce (1189-1199) - většinu své vlády strávil za hranicemi země, účast ve 3.křížové výpravě, po návratu vězněn rakouským vévodou. V době jeho nepřítomnosti usiluje o vládu jeho bratr Jan (v této době Robin Hood), korunu získal až po bojích, které se rozpoutaly po Richardově smrti. Sporů využívá francouzský král Filip II. August - získal většinu anglických držav na kontinentě.

Jan Bezzemek (1199-1216) - neobratný politik, spory:
- s papežem v obsazení arcibiskupství v Canterbury, byl dán do klatby, musel se nakonec papeži pokořit
- se šlechtou - roku 1215 přinucen vydat Velkou listinu svobod (Magna Charta Libertatum): král se zavazuje, že nebude vládnout v rozporu se zvykovým právem, nebude vybírat daně bez povolení Velké rady atd. Velká rada - pozdější název - parlament, ve 13.stol.mají přístup i zástupci nižší šlechty a měst .. základ dolní sněmovny.
Eduard I. (1272-1307) - chce pokojné soužití se stavy, začal svolávat parlament, ovládl Wales - vládcem se zde stal jeho syn Eduard, který se zde narodil, od té doby následník trůnu má titul princ z Walesu.
Eduard II. (1307-1327) a Eduard III. (1327-1377) - parlament se stává pravidelnou institucí, je rozdělen na dvě komory: Horní sněmovna (lordi, církevní představitelé) a Dolní sněmovna (měšťané a nižší šlechta). Parlament povoloval daně, schvaloval zákony, vyjadřoval se k zahraniční politice.
 
FRANCIE
Vznikla po rozdělení Franské říše Verdenskou smlouvou v roce 843. Až do roku 978 zde vládne dynastie Karlovců, ke konci vlády ale nemá v zemi téměř žádný vliv. Roku 987 byl zvolen králem Hugo Kapet (pláštík). Dynastie Kapetovců vládne ve Francii až do poloviny 14.stol. Období prvních Kapetovců bylo velmi problematické. Francie se rozpadala na jednotlivá hrabství, velcí feudálové se podřizují králi jen formálně, jejich léna často větší než královský majetek. Panovníci hledali oporu v církvi, ale opora byla nespolehlivá (neplatil celibát a duchovenstvo se chovalo jako šlechta). Postavení klášterů bylo jiné - podléhají přímo papeži, stávají se hlavním nástrojem v boji církve za jejich samostatné postavení ve společnosti. Nejvýznamnější byl klášter v Cluny, kde vznikalo reformní hnutí, které usilovalo o mravní čistotu kněžského života. Toto clunyjské hnutí ovlivnilo kláštery nejen ve Francii, ale i v Německu, Anglii, Španělsku a Itálii. Jednou z forem boje proti zvůli šlechty bylo tzv. „boží příměří“ - zákaz bojů v některých dnech v týdnu a o velkých církevních svátcích .... dodržování je nedůsledné. Zavedeno používání církevních trestů, např. interdikt = zákaz vykonávání církevních úkonů v ně¨kterých oblastech nebo pro nějakou osobu. Panovníci se nakonec začali opírat o města, uděloval jim různá práva. Na počátku 12.stol. je panovnická moc omezena na nevelké oblasti - okolí Paříže a Orleansu.

Ludvík VII. (1137-1180) - sňatek s Eleonorou, dědičkou rozsáhlého akvitánského vévodství. Účastnil se 2.křížové výpravy, po návratu rozvod - Eleonora si vzala Jindřicha II. Plantageneta - Anglie vlastní 2/3 Francie.

Filip II. August (1180-1223) - syn Ludvíka VII., využil nepřítomnosti anglického krále Richarda Lví srdce a neschopnosti jeho bratra Jana Bezzemka a v letech 1202-1204 s výjimkou Akvitánie získal zpět všechny anglické državy ve Francii. Účastnil se křížové výpravy proti sektářům albigenským na jihu Francie, dobytá území jsou mu připojena - ztrojnásobil královský majetek.

Filip IV. Sličný (1258-1314) - za jeho vlády dosáhla centralizace vrcholu. Chtěl zdanit duchovenstvo (potřeboval peníze) - spor s Bonifácem VIII. - Francie dává příkaz papeže přepadnout a zajmout - papež v rozčilení umírá. Filip za nového papeže prosadí Klimenta V., který na jeho přání přesídlí do Avignonu - Avignonské zajetí papežů 1309-1328. Filip potřebuje peníze a proto zasáhne proti templářům (bohatí) - obviněni z kacířství, konfiskace majetku, papež řád zrušil. Roku 1302 poprvé svolány generální stavy (šlechta, církev, města), cílem byla podpora Filipa v boji s papežem (zdanění duchovenstva). Po Filipově smrti vládnou krátce jeho synové: Ludvík X. (1314-1316), Filip V. Dlouhý (1316-1322) a Karel IV. Krásný (1322-1328). V roce 1328 vymřela přímá větev Kapetovců, nastupuje boční linie z Valois (1328-1498).

STOLETÁ VÁLKA (1337-1453)
Důvody: snaha francouzského panovníka ovládnout celé území obývané francouzsky mluvícím obyvatelstvem a dokončit centralizaci; úsilí o ovládnutí Flander - hlavní odbytiště anglické bavlny; roku 1328 vymřel rod Kapetovců - nastupuje rod z Valois - bratranec Filip IV. z Valois, protože ve Francii platí tzv. sálský zákon, který vylučoval z nástupnictví ženy, Anglie sálský zákon neuznávala - anglický král Eduard III. se cítil poškozen (i on byl bratrancem Karla IV.) - rozhodl se Francii dobýt.
 
I.fáze války (1337-1360): převaha Anglie - silné námořnictvo, nové střelné zbraně (luky), v roce 1346 se anglické vojsko v čele s Edvardem III. a jeho synem, který je označován jako Černý princ, vylodilo v Normandii a začalo postupovat k Paříži. 26.srpna 1346 Anglie zvítězila v bitvě u Kresčaku. Objevily se tu dva typy armád: Anglie měla žoldnéře - motivace, zatímco Francie měla rytířskou armádu - šlo jim o čest, vítězství až na druhém místě. Účastnil se jí i český král Jan Lucemburský: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ V roce 1347 získaly Angličané strategicky významné město Calais. V roce 1356 porážka Francie v bitvě u Poiteirs, zajat francouzský král Jan II. Dobrý. Eduard III. chce dobýt Paříž a nechat se korunovat francouzským králem. Dochází však k velkému zvratu ve válce a tak roku 1360 je uzavřen mír v Bretani, Anglie sice získává řadu území, ale ne korunovace.
Povstání Etienna Marcela:  vojenské neúspěchy Francie vyvolaly nespokojenost, generální stavy žádají, aby jim byla svěřena ochrana státu, Dauphin Karel (vládl za zajatého krále) odmítl - roku 1357 vypuklo v Paříži povstání v čele s kupcem E. Marcelem - Dauphin byl nucen ustoupit. Téměř ve stejné době proběhla na venkově selská vzpoura = Jacqueria - vypalování šlechtických sídel, pobíjení feudálů. Obě povstání byla krutě potlačena (v Paříži až poté, co byl E. Marcel zavražděn).

II.fáze války (1360-1415) - ve znamení převahy Francie, Karel V. reorganizoval armádu a během 5 let dobyl většinu ztraceného území, roku 1374 byl podepsán mír: Anglie vlastní pouze úzký pás při pobřeží La Manche. Roku 1376 zemřel Černý princ a rok poté jeho otec Eduard III., na anglický trůn usedá vnuk Eduarda III. Richard II. z Bordeaux. Měl ale pouze 11 let a proto za něho vládne strýc vévoda z Lancasteru - zavádí různé daně a snaží se připoutat rolníky k půdě, což má za následek selské povstání v roce 1381 v čele s Wattem Tylerem - král se s nimi na oko usmíří - kruté potrestání. Richard II. měl za manželku Annu Českou (dcera Karla IV.). Nebyl válečník - nechtěl pokračovat ve válce s Francií. Vypověděl ze země bratrance Jindřicha - syn vévody z Lancasteru, když vévoda následující rok zemřel, dopustil se král osudové chyby - zkonfiskoval jeho majetek. Jindřich se vrátil a získal podporu parlamentu a roku 1399 Richarda sesadil, do vězení, nastupuje na trůn jako Jindřich IV. (1399-1413). V této době působil myslitel John Wicleff - požadoval reformu církve, prohlášen za kacíře, jeho stoupenci byli pronásledováni.

III.fáze války (1415-1453) - anglický král Jindřich V. (1413-1422) obnovil válku. Anglie zvítězila v bitvě u Azincourtu roku 1415 - dobyla severní Francii a Paříž. Na francouzském trůně duševně chorý Karel VI. - Jindřich si vezme za manželku jeho dceru Kateřinu - podepsána smlouva: po smrti Karla VI. Vládu přijme Jindřich V. a jeho nástupci. V roce 1422 umírá Jindřich V. i Karel VI. - dědicem obou království se stal Jindřichův syn Jindřich VI. Obrat ve válce přineslo vystoupení Jany z Arku, která vedena náboženským přesvědčením a zanícením dopomohla ke korunovaci Dauphinu Karlovi - jmenoval ji za to do čela armády - osvobodila Orleans (od toho název Pana orleánská). V roce 1430 padla do zajetí a o rok později byla upálena v Rouenu. Válka skončila v roce 1453 vítězstvím Francie, Anglii zůstal přístav Calais a ostrovy v průlivu - ztrácí význam na vývoj ve Francii.
 
Válka růží (1455-1485)
 - válka mezi dvěma anglickými šlechtickými rody o královskou korunu. Lancasterové měli ve znaku červenou růži a bojovali proti Yorkům, kteří měli bílou růži. Skončila roku 1485 bitvou u Bosworthu. Jindřich Tudor (Lancaster) porazil Richarda III. (York), oženil se s Alžbětou z Yorku a nastoupil na anglický trůn jako Jindřich VII., s ním nastupuje nová dynastie Tudorovců. Válka byla vedena s velkou intenzitou - většina anglické šlechty zemřela. Z původních 70 Lordů Horní sněmovny jich zbylo asi jenom 18.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 5)

Diskusia: Charakteristické rysy 12. – 15. st. a vývoj v Západní Evropě

Pridať nový komentár Celá diskusia (1) »

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.029