Staroorientální státy

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Chlapec ergo
Typ práce: Referát
Dátum: 11.08.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 934 slov
Počet zobrazení: 2 412
Tlačení: 396
Uložení: 393
Praktické!

Vznik nejstarších států je spojen s růstem produktivity lidí a s jejich větší koncentrací. S rozvojem zemědělství začaly být osidlovány záplavové oblasti řek subtropického pásma. Klima v těchto oblastech bylo ještě před 5 tisíci lety vlhčí než dnes, takže oblasti bylo nutné také odvodňovat. Potom se však klima stávalo sušší, a protože téměř nepršelo, byla úroda závislá na zavlažování. K zavodňovacím a odvodňovacím pracím bylo zapotřebí organizované práce velkých lidských kolektivů. Z počátku byly práce prováděny v rámci vesnice. Ty se spojovaly ať již násilím nebo dobrovolně ve větší celky. V takovém celku rostl význam jednoho z nich, byl to náčelník, později vladař, hlavně chrámy, kde se konala shromáždění lidu, provádění kultů, oslav apod. Z takového střediska se stávalo opevněné město, kde se soustředili řemeslníci a obchodníci.

Jako nová složka společnosti se objevil větší počet otroků, kteří jsou zapojeni do výroby. Původně existovalo otroctví patriarchální, kdy válečný zajatec nebyl zabit, ale stával se neplnoprávným členem nějaké rodiny vítězné strany.

Vznikaly stále větší celky, až vznik útvar, který nazýváme stát. Ten měl svou vládu, správu a hranice, i když jen přibližně. Lidská organizace začala měnit tvář krajiny, zvyšovala se produkce potravin -> růst populace, ale pouze do určité míry, neboť nahromadění obyvatel a jeho závislost na klimat. a vodních poměrech vedla k častým válkám, epidemiím a hladomoru. Technika také ustrnula na určitém stupni. Úroveň někde zůstala stejná až do příchodu Evropanů. Mezi lidmi nastaly velké majetkové rozdíly a podle majetku bylo také určeno společenské postavení. V čele státu stál panovník, který měl někde funkci hlavního kněze, někde byl považován přímo za boha, za syna boha, nebo jeho osoba souvisela s něčím božským, to jej posvěcovalo v očích ostatních obyvatel. Většinou měl panovník neomezenou moc (despotismus) a patřila mu formálně všechna půda v zemi. Velmi významné postavení měla vrstva kněží, kteří ovládali potřebné znalosti k sestavování kalendáře, předvídáním záplav a nebeských dějů. Jejich chrámy byly středisky vzdělanosti a gramotnosti. Tím měli moc nad ostatními.

Ve městech žila vrstva obchodníků, řemeslníků, umělců. Ti na tom byli lépe než nejpočetnější skupina tvořená rolníky, kteří žili ve vesnických otčinách. Jednotlivé rodiny měly přiděleny své pozemky, za které museli odvádět dávky.
Rolníci, řemeslníci, obchodníci byli polosvobodní. Měli osobní svobodu, ale měli mnoho povinností (povinná účast ve vojenské službě, při veřejných pracích, slavnostech), které omezovaly jejich svobodu. Nejníže stáli otroci, kteří byli někdy naprosto bezprávní, někde však měli lidská práva a jistý stupeň ochrany. Státní správu prováděli státní úředníci od nejvyšších (panovníkovi rádci, správci krajů), až po obyčejné písaře. Ke státní organizaci patřilo také vojsko a jeho velitelé, z nichž se někteří zmocnili vlády. Stát umožnil oddělení fyzické a duševní práce, bylo možné, aby se větší počet lidí živil fyzickou prací (obchodníci, umělci, písaři, sluhové…). Začala vznikat literatura, rozvíjelo se umění. Řemeslníci se stále více specializovali a své výrobky směňovali za zemědělské produkty, čí výrobky jiných.

EGYPT: Zachovalo se nejvíce informací. Do poloviny 3.tis.př.n.l. bylo v E. vlhčí podnebí než dnes, poušť nebyla tak rozšířena, byla zde četná jezera, oázy a řeky. Pak však bylo stále větší sucho a šířila se poušť. Zemědělství bylo odkázáno pouze na závlahy z řeky Nilu. Nilská voda přinášela úrodné bahno, takže na zavlažovaných pozemcích byla úroda 2x do roka. Egypťané pěstovali luštěniny, obiloviny, ovoce, zeleninu u prům. plodiny (juta, len). Hl. tažnými zvířaty byli voli. Nil sloužil k dopravě i rybolovu.

1. zemědělci žili v rodinných občinách, které se přeměnily na vesnické občiny, kdy již rodiny nebyly vzájemně příbuzné. Náčelník obce měl největší pozemky a tím největší bohatství. Organizoval práce, vybíral od vesničanů dávky a s dospělými muži hájil svou vesnici nebo napadal sousedy. Tak docházelo k spojování vesnic, až na území E. vzniklo několik krajů s náčelníky. Na přelomu 4. a 3.tis. př.n.l. vznikly v E. dva státy-Horní a Dolní Egypt, které nakonec sjednotil vládce Horního E.-Meni, po němž bylo nazváno hl. město Memfis. Nazýval se faraónem (faraónové se prohlašovali za syny boha Re-bůh Slunce).
Stará říše-Toto období začalo vládu Meniho, trvalo do 2.pol.3tis. Egyptští panovníci (faraónové) byli považováni za potomky Re a po smrti odcházeli mezi bohy. Byli vlastníky celé země a pány jejího obyv. Od obyvatel vybírali dávky, starosta vesnice je shromažďoval a vesnice odpovídala za její odevzdání. Přestože byli faraóni zbožňováni, ovládali je do určité míry kněží. E. byl rozdělen na oblasti spravované faraónovými úředníky. Jejich moc v některých obdobích narůstala, a tak se kolem r.2200 Stará říše rozpadla v polonezávislé státy, které mezi sebou soupeřily.
Střední říše-Toto období začalo v 18.st.př.n.l. E. se rozšířil na východ do Sýrie, na jih do Somálska. Z těchto oblastí se dovážela měď, zlato, slonovina, vzácná dřeva a otroci. Rozšířily se zemědělské plochy, rozvíjely se obchodní styky s východním Středomořím. Došlo také k povstání nejchudších vrstev, které bylo vyvoláno hladem a dosavadní společnost byla zrušena. Poté však poměry začaly být stejné jako předtím. Střední říše zanikla obsazením E. Hykósy v 17.st.př.n.l. Byly to semitské kmeny, zavedly do E. užití koní. Byli užíváni jako tahouni 2-kolých bojovných vozíků.
Nová říše-Období od 2.pol.2tis.př.n.l., po vyhnání Hykósů. E. vedl výbojné války, střetával se s chetitskou říší, ale nakonec obě země uzavřely mír a kolem r.1200 př.n.l. se oba státy musely bránit útokům tzv. mořských národů. Chetitská říše byla zničena, E. se ubránil. O mořských národech dnešní věda neví nic určitého. Bojovali s nimi i staří Židé, po jednom z těchto národů pochází název Palestina. V 1.pol.1.tis.př.n.l. byly poměry v E. často chaotické. E. se zmocňovaly cizí dobyvatelé. V r.525 př.n.l. to byli Peršané, E. ztratil svou samostatnost.

MEZOPOTÁMIE: Oblast na dolním toku Eufratu a Tigridu. I zde bylo dříve vlhčí klima, ale později zde přestalo téměř pršet, obě řeky však přinášely záplavy. Zdejší civilizace je ještě starší než E., protože bylo nutné budovat vodohospodářská díla, i zde se organizovaly velké kolektivy, bez nichž by nebylo možné tyto stavby uskutečnit.
V pol.4.tis. zde vznikaly nevelké městské státy, centrem bylo město obklopené zemědělským zázemím. Nejstarší známí obyv. jsou Sumerové, nebylo to však původní obyv. Jsou známy názvy jejich měst Ur, Kiš, Lagoš. V pol.3.tis. ovládly M. území semitské kmeny. Jejich král Sargon založil hl. město Akkad a podle něj se naz. celá říše. I ta se však rozpadla. Později vznikla říše starobabylónská, která se tak nazývá podle jejího centra Babylónu (biblická Bábel). Největšího rozmachu dosáhla za Chammurapiho, který proslul vydáním zákoníku z 18.st.př.n.l. Jeho zákoník řešil vztahy mezi obyv. a státem, i mezi obyv. navzájem, řídil se zásadou „oko za oko, zub za zub“. Nejvyšší postavení měl vládce, po něm následovali kněží a vysocí kněží. Většinu obyv. tvořili zemědělci, rolníci a řemeslníci a některé další kategorie povolání, kteří byli osobně svobodní, ale museli plnit spoustu povinností. Jejich povolání byla dědičná. Byla zde vrstva otroků, jejich postavení upravoval do určité míry zákon, nebyli úplně bezprávní.
Kromě hlíny a rákosu byl v M. nedostatek veškerých surovin. Proto se kovy, kámen a dřevo museli dovážet. Z hlíny se vyráběla keramika a pálené i sušené cihly. Bylo dosaženo řemeslného zpracování zemědělských produktů, vařily se např. desítky druhů piv. Na horním toku Tigridu vznikla počátkem 2.tis.př.n.l. říše Asyrská. Z počátku se Asyřané bránili cizím nájezdům, ale postupně se Asyřané zmocňovali nových území, obyv. často pobíjeli nebo hromadně přesidlovali. Asyřané se zmocnili M., Palestiny a přechodně i E. Koncem 7.st.př.n.l. Asyrská říše zanikla a v M. vznikla říše novobabylónská, kterou však koncem 6.st.př.n.l. ovládli Peršané.

INDIE: V nížině řeky Indu se ve 3.tis. rozvíjela civilizace založená na závlahovém hospodářství a vznikaly zde státy. Kromě obilovin se pěstovala rýže a bavlník, používali se sloni. Vznikala městská sídliště, stavěná podle plánů s pravoúhlými křižovatkami ulic, poschoďové domy s kanalizací a vodovody. V pol.2.tis.př.n.l. tato civilizace zaniká, snad byla zničena vpádem bělochů zvanými Arjové (Ariana=Irán). Termínu Árijci pak použili němečtí nacisté k označení nežidů. Převzali od nich i háková kříž (znak dobra). Indové vyznávají hinduismus (brahmaismus). Obyv. se dělilo na varny, podle příslušnosti k barvě pleti. Dodnes se zde udržuje dělení na kasty (dnešní ústava to nepřipouští). Do nejvyšší kasty patřili brahmáni (kněží). Rozdělení bylo podle postavení a zaměstnání. Nejníže stála kasta nedotknutelných, kteří vykonávali ty nejšpinavější práce. Příslušníci jednotlivých kast nemohli mezi sebou uzavírat sňatky a komunikovat pouze služebně (kasta-dnes uzavřená spol.). Vdovy byly upalovány spolu se zesnulými manžely. Posvátná zvířata-krávy, opice, krysy. Věří v převtělování duší, neboť duše zesnulého se může převtělit , jestliže žil spořádaně do přísl. kasty a naopak až do zvířete. Z Indie pochází budhistické učení, které dnes není v I. příliš rozšířeno. Budha byl indický kníže 6.st.př.n.l. (ind. Knížata=rádžové).

ČÍNA: I zde se rozvíjí závlahová civilizace. Pěstuje se zejména rýže, moruše. 1.stát zde vznikl v 2.tis.př.n.l. na dolním toku Chuang-Che. Státy mezi sebou zápasily. Ve 3.tis.př.n.l. vznikl jednotný stát. Proti loupeživým kočovníkům ze severu vystavěli Velkou čínskou zeď. Rozsah je takový, že je to 1. viditelná stavba z vesmíru. Číňané svou zemi nazývali Říše středu a domnívali se, že jejich země a oni jako její obyv. stojí nad ostatními barbarskými národy. Tyto starobylé city byly využity i v novější době komunistické diktatury. Ve 3.st.př.n.l. začaly v Č. vznikat feudální státy. Čína má prvenství ve výrobě papíru, hedvábí, střelného prachu. Většina Č. vyznává buddhismus. Na severozápadě Č. žili ještě v 1.tis.př.n.l. běloši.

ASÝRIE: Tato říše vznikla poč.2.tis.př.n.l. na horním toku Tigridu. Rozšiřovala se postupně. Asyřané velmi krutým způsobem vyvražďovali obyv., dělali z nich otroky nebo je hromadně přesidlovali. V 9.st.př.n.l. ovládli Asyřané Mezopotámii, Palestinu, Egypt. V 7.st.př.n.l. se říše rozpadla.

PERSIE: Irán-povrch této země je převážně hornatý, závlahové hospodářství bylo možné pouze v údolích, jinde se převážně kočovnicky pásli dobytek. V horách byl dostatek kov. rud. Z kmenů vznikaly kmenové svazy a z nich vznikl stát. V 6.st. vznikla velká Perská říše, která sahala od Indie po Řecko, do Egypta. Průniku Peršanů do Evropy zabránili Řekové. Národy a kmeny v Persii byly na rozdílném stupni vývoje, mluvili různými jazyky, vyznávali různá náboženství, a proto tato říše tvořila nesourodý celek. Vládnoucí Peršané tolerovali kulturní odlišnosti neperských národů. V této veliké říši bylo org. spojení. Jezdci, kteří přesedávali z koně na koně ve výměnných stanicích. Tato říše podlehla ve 4.st.př.n.l. makedonsko-řeckým dobyvatelům.

CHETITÉ: Označovali se také jako obyvatelé Malé Asie, hovořící indoevropským jazykem. Jejich stát je znám z poč.2.tis.př.n.l. Chetité byli nejstarší uživatelé Fe a jejich panovníci měli značně omezenou moc. Jejich říše zanikla na přelomu 12. – 13.st. pod náporem mořských národů.

FÉNICIE: Dnešní Libanon, žili v malých městských státech, které vznikaly v 2.ti.př.n.l. a v 1.tis.př.n.l. se stali nejlepšími námořníky Středomoří. Zakládali kolonie v severní Africe . Kartágo (dnešní Tunis). Obeplouvali Afriku, obchodovali s britskými ostrovy. Dobře šel na odbyt speciální fénický výrobek – nachové barvivo, vyráběné z mořských plžů, lovených otroky. Ti prac. jako veslaři ba lodích, jejich hlavním božstvem byl Baal.

IZRAEL: Oblast Palestiny byla osídlena převážně pasteveckými kmeny. Podle legendy (egypt. prameny se o tom nezmiňují) odešli Židé z Egypta pod vedením Mojžíše a po vyvraždění velké části obyvatelstva se usadili v této oblasti. Na přelomu 2. a 1.tis. zde vznikl jednotný stát. Vynikl v něm král David a jeho syn Šalomoun, který proslul svou moudrostí. Potom se stát rozpadl na Samaří a Judsko. Tyto státy se staly kořistí cizích dobyvatelů, ti přesídlili židovské obyvatelstvo, které se mohlo vrátit z tzv. babylonského zajetí až po ovládnutí Mezopotámie Peršany.

KRÉTA: Byla to křižovatka námořních cest. Obyv. se živilo rybolovem, zemědělstvím a námoř. obchody. Bájný král se jmenoval Mínos a stát vznikl na K. poč.2.tis.př.n.l. Kréťané stavili rozsáhlé paláce, ale v 2.pol.2.tis. krétská civilizace zaniká. Snad byla zničena rozsáhlým zemětřesením. 
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.013