Starověké Řecko

Starověké Řecko

Řecko: část balkánského poloostrov, ostrovy v Egejském moři (Kréta, Kypr, Kyklady), úzký pás Malé Asie. Nejdříve osídleny ostrovy Kyklady, osídlení asi 3200 př.n.l., název podle rozložení do kruhu; možná to byla bájná Atlantida.

Známé výrobky z mramoru -Kykladské Idoly – sošky, většinou ženské postavy, v obličeji jen nos; Houslové Idoly. Nejvýznamnější ostrov – Théra: civilizace zničena výbuchem sopky, vliv afrických civilizací.
KRÉTA: výzkum prováděl Angličan A. Evans, vzniká pod vlivem staroorientálních států

RANĚ MINOJSKÁ DOBA = předpalácové období (3000-2000 př.n.l.): navázání styků s blízkým východem a Egyptem. Měděné a bronzové nástroje, hliněné nádoby

STREDNĚ MINOJSKÁ DOBA = období starších paláců (2000-1600 př.n.l.): sídliště městského typu, výstavné paláce (palácové hospodářství) – Knóssos, Faistos; Kamarská keramika: hrnčířský kruh, přírodní motivy

1. 3. KRÉTSKÁ ŘÍŠE = MYKÉNSKÉ OBDOBÍ = období druhých paláců (1600-1400 př.n.l.): železné zbraně a nástroje, centralizace; keramika: faistos a knóssos; písmo se původně vyvinulo z hierogrifů; pak vyvinuto lineární písmo (na disku z Faistos): a – nikdy nebylo rozluštěno; b – bylo rozluštěno

2. 4. OBDOBÍ ÚPADKU (1400-1200př.n.l.): pod nadvládou Mykén

ŘECKÁ PEVNINA

MYKÉNY: nejprve neindoevropské obyvatelstvo, pak příchod Iónů, Achájů. Vznik Mykénské říše (15.-13.st. př.n.l.) – různá města: Mykény, Tírinth, Pylos; námořní obchod, lineární písmo b. Zánik byl ve 12. Sol. Př.n.l.; Památky: Lví brána (z jednoho kusu kamene), Atreova pokladnice, Posmrtná maska.

OSÍDLENÍ ŘECKÉ PEVNINY: 2000 př.n.l. – příchod Helénů (řecké kmeny): Iónové – část východního Řecka, Atika, ostrovy v &Egejském moři (Euboia, Efesos, Milétos); Achajové: Peloponés, Lesbos, Mykény; Dórové: postupně celý Peloponés (Sparta), Rhodos, Kréta, Kós.

HOMÉRSKÉ OBDOBÍ
Osidlování pobřeží malé Asie (první kolonizace), vládne rodová aristokracie, v čele kmenů králové – basileové, neexistují písemné památky, jen ústní – eposy Ilias a Oddyseia

ARCHAICKÉ OBDOBÍ

Už existují písemné prameny, řecké písmo vzniklo z fénického (symboly pro vyjadřování souhlásek i samohlásek), vznikají otrokářské městské státy – polis. Stát zaručuje obyvatelům určitá práva, mimo hranice státu se stává občan bezprávným. Hornatý povrch Řecka – nedošlo ke sjednocení státu, polis + okolí = helles (samostatný stát) – obyvatelé Helénové. Různé formy vlády: monarchie, oligarchie, timokracie, skupiny aristokracie, demokracie, tyranis.

VELKÁ ŘECKÁ KOLONIZACE (8.-6. stol.př.n.l.): “velké Řecko“ – jižní Itálie (Neapol, Tarent, Syrakus); oblast Černého moře – „ východní Řecko“ (dnešní Turecko). Důsledky: hospodářský rozvoj Řecka, rozvoj dálkového obchodu, kolonie vždy novým městským státem, z kolonií dovoz levného obilí – domácí je ještě levnější – drobní rolníci chudnou a dostávají se do otroctví pro dluhy. Došlo k prohloubení sociálních rozdílů: aristokracie/¨zchudlí rolníci a řemeslníci. Byla zaváděna tyranie (neměla tehdy stejný význam jako dnes).

ATHÉNY

Ochránkyně města: Athéna (bohyně moudrosti), významný městský stát na poloostrově Atika (nazývána tak oblast okolo Athén). Vznik: Iónové – drobná sídliště – městský stát, podle pověsti zakladatel Théseus. Obyvatelstvo děleno na 4 rodové fýly. Členění obyvatelstva (podle výnosu z půdy)- tomu odpovídala i služba v armádě (bohatí měly peníze na lepší vybavení): eupatridé = aristokraté, nejvíc půdy, nejbohatší; démos = měšťané, řemeslníci, obchodníci; klérus = starousedlí; metoikové = přistěhovalí; otroci – z dluhů nebo váleční zajatci.

Státní zřízení: archonti – vybíráni z eupatridů, na počátku 3 (vojenská, správní a náboženská pravomoc), pak přidáno dalších 6. Areopag – aristokratická rada, vysloužilý archonti.

632 – pokus o nastolení tyranidy v Athénách, rolníci se vlivem politiky šlechty zadlužovali – otroctví pro dluhy, nespokojenost rostla, iniciátorem pokusu o nastolení tyranidy byl Kylón (uprchl, stoupenci povražděni).

624 – archont Drakón kodifikoval zvykové právo, 621 – Drakónovy zákony.

594-593 – Solón archontem – básník aristokratického původu, svobodné občany rozdělil do 4 tříd (viz. výše),odstupoval jejich práva a povinnosti, zrušil otroctví pro dluhy,zavedl prvotní soud a občanský sněm

527 – tyranem se stává Peisistratos (3 krát se zmocnil vlády), ponechal Solónovy zákony, rozkvět, dosáhl Helespontu, rozdělil půdu konfiskovanou šlechtě.

510 – Kleisthenes - ústava: každý občan má právo volit a být volen – základy demokracie; ostrakismus – členové shromáždění psaly na úlomky jména osob nebezpečných demokracii, proti komu byla většina hlasů musel opustit Athény na 10 let, neztratil majetek; pozemková reforma – členění na 10 fýl, z každé 50 volených osob – rada 500 („Stejné právo pro všechny“).

SPARTA

Ochránkyní města byla Artemis (bohyně války), Dórové, centrum oblasti Lakónie, podmanění původních obyvatel. Členění obyvatelstva: 1, plnoprávní Sparťané; 2, perioikové – původní achájské obyvatelstvo, svobodní, avšak politicky bezprávní, měly povinnosti, ale ne práva; 3, heilóti – otroci, odváděli naturální dávky, pracovali na půdě, většinou potomci staršího obyvatelstva.
Státní zřízení: apella – shromáždění tvořené muži staršími 30 let. Gerusie – rada starších – 28 Gerontů + 2 králové – basileové. 5 Eforů – veškerá moc ve státě, dohlíží na basileje.

8. stol. Př. n. l. – války Sparty s Nessénií: Sparta nekolonizovala, ale dobývala. Chtěly získat Nessénii a porobili si ji. Sparťané se bránili všem vlivům, důraz kladli na vojenství: chlapci od 7 let v armádě, vojáci (mladí) dostávali lakonické odpovědi. V polovině 6. Stol. Př.n.l. – roste význam Sparty, založen Peloponéský spolek (rovnoprávné městské státy pod vojenským vedením Sparty).

LITERATURA ARCHAICKÉHO OBDOBÍ: elegie; lyrika (recitace za doprovodu lyry); Alkaios; Sapfó: na ostrově Lesbos, milostná lyrika (vášnivá); Anakreon z Teu: požitky (víno, život);próza: ústní podání – Ilias a Odyssea; filozofie: viz zsv; dějepisectví – tzv. periplús (obeplutí) – sepsání zážitků z plaveb.

KLASICKÉ OBDOBÍ

Vrchol kultury a vzdělanosti, řecké státy jsou nuceny bránit se perské expanzi.

ŘECKO – PERSKÉ VÁLKY (492-449 př.n.l.)

Města v Malé Asii obsazena v 6. Stol. Př.n.l. Persií, pod vedením Milétu se spojila a svrhla perského místodržitele v Sardech, byla však i přes pomoc Athén poražena.
492 – perský král Dareios vyšle vojsko, které však bylo zničeno bouří u mysu Athos.
490 – vpád Persie do Atiky, Athéňané je pod vedením Miltiada poráží u Marathónu (Persie – Dareos).
480 – vítězství Persie (Xerxes) v bitvě u Thermopyl, Sparťané zde pobiti (vedeni Leonidasem) – radši padnout, než se vzdát, vzápětí vítězství Athéňanů (Themistokles) u Salamíny (ostrov – námořní bitva)
479 – Peršané poraženi u Platají, zbytek loďstva u Mykalé – definitivní porážka Persie.

K Athénám připojen přístav Pireus (hradby tam vyzdobil sochař Feidias).Vzrůstá moc Athén.
478/7 – založen Athénský námořní spolek (nazýván též Délský – pokladnice na ostrově Délos, na Kykladech), jeho úkolem bylo osvobodit maloasijská města. Měl přes sto členů, dodávali lodě, nebo platili poplatky. Oficiálně všichni rovnocenní, praxe – nadvláda Athén (stavěly lodě, ale nepřispívaly finančně). Důsledky Řecko – Perských válek: upevnění otrokářské demokracie, posílení moci řemeslníků a obchodníků.

449 – uzavřen Kalliův mír: potvrzuje nezávislost maloasijských měst a řeckou vládu nad egejskou oblastí. Řecko po ŘPV rozděleno na 2 celky: peloponéský spolek (Sparta) a Athénský spolek, později přeměněn v Athénskou námořní říši.

Pomalu upadá aristokracie, 446 začíná v Athénách převažovat opozice: Periklés, Efialtés (násilná smrt). Omezení moci areopagu.
443-429 – Perikles – 1.stratégem Athén (nejvyšší velitel, faktický vládce), zlatý věk Athén, řecká demokracie dosahuje vrcholu, roste politický vliv obchodníků a řemeslníků a vojenských velitelů = stratégů. Rozkvět kultury (Sofoklés, Hérodotos, Feidias).

Omezena moc areopagu, rozšířena moc občanského sněmu, nemajetní se mohou účastnit zasedání (podpora od státu, protože by jinak neměly z čeho žít). Výstavba Athén: z pokladny Athénského námořního spolku, vystavěn Parthenón na Akropoli (v 17. Stol. Zničen výbuchem, Turci tam udělali sklad střelného prachu), dokončeny hradby v Pireu, tzv. Dlouhé zdi.

– PELOPONÉSKÁ VÁLKA (431-404 př.n.l.)

střetly se zájmy Athén a Sparty. Sparta závidí Athénám rozkvět, spor Athén s Korintem (Athény ho ždímají) – došlo ke spojení Sparty s Koryntem. Došlo k prohloubení sociální diferenciace, městské státy vstoupily do krize. Athénský námořní spolek se v důsledku vykořisťování svých členů Athénami roku 404 př.n.l. rozpadá. Sparťané pustoší Atiku, Athéňané se skrývají za hradbami v Pireu, 430 – v Athénách tyfus, Perikles padl morem. Sparta podporována Persií získala v průběhu války převahu – 404 – Athény obleženy, strženy hradby v Pireu (pak znovu vystavěny), vzdali se, hegemonie Sparty v řeckém světě, maloasijská města znovu pod nadvládou Persie, Sparta praktikovala nedemokratickou vládu.
399/394 – Sparta proti Persii
378/362 – vzestup Théb, nejprve se přidávají ke Spartě, pak bojují proti Spartě a Athénám
362 – bitva u Mantineie, začíná úpadek Théb
338 – konec klasického období porážkou koalice řeckých měst Filipem II. Makedonským u Chaironeie.

ŘECKÁ KULTURA

Divadlo: tragédie = kozlí píseň, protagonistes = představitel hlavní role
Architektura: chrám – sloupy, uprostřed socha; rozlišení pomocí sloupů, mají různé řády: dórský – 7.stol. př.n.l., hlavně Peloponés, nejprostší, nejhmotnější, „mužský“; iónský – 6.stol. př.n.l., Malá Asie – osady, jemnější, štíhlejší, „ženský“; korintský – 4.stol. př.n.l., vyvinut z iónského, nejvíce zdobený (přírodní motivy), až přeplácaný. Druhy staveb – pro veřejné hry: amfiteátry (venku, půlkruh, dobrá akustika, divadlo), odeony (kryté, hudební slavnosti), stadióny (sportovní hry), hipodromy (koňské závody); – soukromé domy, náhrobky. Nejvýznamnější chrámy: Athéna, Sparta, Delfy, Olympie a Artemidin v Efesu (jeden ze sedmi divů světa).

Sochařství: Feidias (hradby v Pireu, reálné, propracované sochy).

Lékařství: Hippokrates – odstraňuje víru v to, že je nemoc způsobena zlými duchy, hippokratova přísaha
Katogathie = sporty + hry + divadla
776 př.n.l. se konaly první olympijské hry – mohli se účastnit jen svobodní Řekové, ženy ne; konaly se v Olympii.