Řecko v 1. tisíciletí př. n. l.

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 12.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 472 slov
Počet zobrazení: 3 127
Tlačení: 437
Uložení: 455
Praktické!
Původní předhelénské obyvatelstvo bylo doplňováno přistěhovalci z východu, ve 2. tisíciletí př.n.l. přicházejí do pevninského Řecka Heléni, kteří jsou indoevropského původu. V popředí vývoje se ocitá tzv. kykladská kultura (mramorové sošky žen), zaniká kolem roku 2300 př.n.l. V letech 2600 – 1400 př.n.l. se vytváří na ostrově Kréta mínojská civilizace. Život se soustřeďuje kolem paláců – jsou sídlem vládců i hospodářskými centry. Paláce vynikají složitostí, mají povahu labyrintů. Hlavními centry ostrova jsou Knóssos a Faistos. Obyvatelé žili v hojnosti a věnovali se rozličným uměleckým aktivitám: zachovaly se fresky, hliněné sošky, nástěnné malby apod. Pěstoval se kult býka. Obrázkové písmo je nahrazeno neznámým typem lineárního písma.

Ve 14. a 13. stol. př.n.l. dosahuje vrcholu mykénská kultura.
Mykény osidlované achajskými kmeny se nacházejí na Peloponésu, jihozápadně od Korintu. Také oni užívali lineárního písma. Hospodářskými a správními centry krajů se staly paláce, obehnané mohutnými opevněními – kyklopskými zdmi. Mimo Mykén se úctě těšil i Tíryns a Sparta. Představitelé této kultury se živili hojně obchodem (především s Itálií) a svou bojovnou náturu realizovali i v četných loupežných výpravách a pirátském řádění. Někdy kolem 1450 př.n.l. dokonce Mykéňané dobyli a ovládli Krétu (pomohl jim v tom však výbuch sopky na ostrově Théra, který zapříčinil propad do moře). Ve 12. stol. kultura zaniká, patrně pod vlivem útoků mořských národů.

Léta 1100 – 800 př.n.l. se nazývají temným obdobím. Dochází tu k záhadné změně stylu života, mizí kamenné stavby, přestává se používat písmo. Klesá počet obyvatel, stírají se rozdíly mezi jednotlivými vrstvami, vrstva otroků však existuje. Základem hospodářství je zemědělství. Vládnou nejprve tzv. basileové (králové), poté aristokracie.

Období, které začíná zhruba kolem roku 800 př.n.l. a končí okolo 500 př.n.l., se označuje jako archaické. Splývá s kolonizací – kmeny osidlují řecké území. Vede je k tomu nespokojenost ve starém domově: nedostatečné výnosy půdy, politické neshody i touha po dobrodružství. Podívejme se, kam se dostávaly jednotlivé kmeny. Iónové osídlili Attiku, ostrovy Egejského moře a západní pobřeží Malé Asie. Dále si později vytvářeli i své osady na neřeckém území – v Thrákii, na Krymu, v Itálii, Francii, Španělsku. Dórové se usadili na Peloponésu, Rhodu, Krétě, Kypru a jihu Malé Asie. Kolonie zakládali v Černomoří, severní Africe, na Sicílii a na pobřeží Jadranu. Aiólové se usadili v Euboie, Thesalii a na severu Malé Asie. Achajové pronikli do vnitrozemí Peloponésu.

Základní jednotkou byl tzv. polis, městský stát, na jehož státních záležitostech se řízením podíleli plnoprávní občané. Vznikaly původně jako centra zemědělských oblastí. V některých státech se vyvinula tyranie, kdy se moci chopili samovládci. I tyranie však pro mnoho států znamenala období vrcholné prosperity. Problémy polis se řešily v radě či shromáždění. Nejvýznamnějšími městskými státy se staly Athény a Sparta, o nich pojednáme dále.

Archaické období vyplodilo slavné eposy – Ilias a Odysseu. Dalšími důležitými literárními tvůrci byli Alkaios, Simónidés, Sapfo, v oblasti filozofie pak Tháles, Anaximandros, Hérakleitos, Parmenidés. Architektura znala slohy dórský (jednoduchý), iónský (jemnější) a korintský (zdobené hlavice sloupů), v malířství se prosazovala černofigurová keramika. Typickou stavbou byl chrám (nejznámější: Artemidin v Efesu). Pravidelně od roku 776 př.n.l. se každé čtyři roky konaly olympijské hry, které se považovaly za velkou mírovou slavnost a stmelovaly všeřecký svět.

Podívejme se nyní na strukturu spartského státu. Vládu vykonávali dva králové (basileové), jejichž funkce byla dědičná. Na jejich činnost dohlíželo pět tzv. eforů, měli nejvyšší výkonnou moc. Gerúsia, rada starců, byla volena a čítala 28 členů. Sněm, který tvořili všichni svobodní muži nad 30 let, projednával návrhy z rady starců. Sparta proslula zálibou ve válečnictví, tvrdou disciplínou vychovávala mladé muže. Původní, porobené obyvatelstvo se nazývalo heilóti. Nemělo žádná práva a muselo odevzdávat výnosy ze své půdy. Perioikové byli sice svobodní obyvatelé (věnovali se obchodu a řemeslu), ale zato neměli občanská práva.

Jiný způsob vlády existoval v Athénách. Zde stáli v čele archonti (nejprve byli tři, později šest), každý z nich velel určité oblasti státní správy. Dohlížel na ně aeropag, tedy aristokratická rada složená z bývalých archontů. Roku 621 př.n.l. vydává Drakón zákony, stavící na zvykovém právu. Vyznačují se velkou přísností, používá často trest smrti, zavádí princip rovnosti občanů před zákonem a zákaz krevní msty. Roku 594 př.n.l. se dostává k moci jeden ze sedmi řeckých mudrců – Solón a zavádí nové reformy. Zejména dal zrušit otroctví pro dluhy a rozdělil občany do čtyř tříd podle majetku. 543 př.n.l. využil Peisistratos rozporů šlechty a ustavil tyranidu, ta přinesla Athénám rozkvět řemesel i umění. Jeho synové však na svého otce nenavázali a rozpočet jen zatěžoval jejich nákladný dvůr. Hipparchos byl zavražděn a Hippios roku 510 př.n.l. z Athén vyhnán. Kleisthenes rozdělil území Athén a okolí na malé samosprávné jednotky – démy. Dále vytvořil jednotky zvané týly. Začala fungovat rada pěti set, tvořená po padesáti zástupcích z každé týly (těch bylo deset) a schvalující spolu s lidovým shromážděním všechny návrhy.

Vývoj řeckých městských států byl provázen válkami s Peršany. Peršané zaznamenávali v 6. století vojenské úspěchy v Malé Asii. Některé řecké osady v Malé Asii zažádaly o pomoc do Řecka, ale odezva byla jen symbolická. Perský král Dáreios vyzval řecké státy, aby se mu podrobily. Roku 490 př.n.l. se odehrála bitva u Marathónu, ve které athénští těžkooděnci pod vedením Miltiadovým porážejí desetinásobnou přesilu Peršanů i bez slíbené spartské pomoci. Peršané se pak pokusili obeplout Attiku a napadnout prázdné Athény, ale Athéňanům se podařilo včas vrátit. V Athénách se po Miltiadově smrti stává politickým vůdcem Themistoklés, který prosazuje vybudování přístavu Pireus a výstavbu loďstva.

Roku 480 př.n.l. zaútočil syn perského krále Dáreia Xerxés a díky početní převaze zvítězil v bitvě u Thermopyl, proslulým se stal hrdinný ústup hrstky Sparťanů pod vedením krále Leonidáse. Peršané vypalují Plataje a Athény. V bitvě u Salaminy ale Řekové zničí perské loďstvo a 479 př.n.l. prohrává zbytek perské armády u Platají.

Roku 478 př.n.l. byl založen athénský námořní spolek. Příčinou jeho vzniku byla obrana proti eventuálnímu útoku Persie a také snaha získat kontrolu nad obchodem s Černomořím. Vůdčí postavení ve spolku nazvaném Delfská amfiktionie, čítajícím 200 členů, zaujaly Athény. Roku 449 př.n.l. došlo k uzavření míru s Persií a definitivnímu konci válek. Athény začínají využívat svého vedoucího postavení ve spolku a obohacovat se na úkor ostatních. V Athénách se prohlubuje demokracie a využívá tzv. ostrakismus – střepinový soud (občané mohou na 10 let vyhnat politika, který ohrožuje demokracii). Kimón posílil hegemonii Athén, Efialtes provedl roku 462 př.n.l. reformu ústavy. O rok později byl však Efialtes zavražděn a Kimón ostrakizován.
Nejmocnějším řeckým státem v egejské oblasti a místem kulturního rozkvětu se stávají Athény za vlády Perikla. Stalo se tak i díky penězům, získaným z námořního spolku. O důležitých otázkách v Athénách nadále diskutovalo lidové shromáždění, fungovala i rada pěti set. Nejvyšší porotní soud se nazýval héliaia. Úlohu vojenských velitelů vykonávalo deset stratégů.
Roku 446 př.n.l. uzavírají Athény se Spartou mír na 30 let, to ale nepomůže zhoršujícím se vzájemným vztahům. Spory vyvrcholí peloponéskou válkou (431 – 404 př.n.l.), její bezprostřední příčinou je neshoda o Korint. Athény napadají Spartu loďstvem, Sparťané útočí po zemi. Obyvatelstvo Athén je soustředěno za Dlouhými zdmi do Pirea, propuká tu mor, podléhá mu mj. i Perikles.

Roku 421 př.n.l. uzavřely strany tzv. Níkiův mír. V letech 415 – 413 př.n.l. se uskutečňuje tažení Athén na Sicílii pod vojevůdcovským velením Níkia a Alkibiada, které končí krutou porážkou a obrovskými ztrátami Athéňanů. Spartský vůdce Lýsandros dává za finanční pomoci Persie budovat loďstvo, roku 405 př.n.l. poráží Sparta Athény v námořní bitvě u Aigospotamoi. Roku 404 př.n.l. se Athény vzdávají a spolek se rozpadá.

Ve Spartě se ujímá moci oligarchická vláda, nazývaná vládou třiceti tyranů. Období v letech 404 – 371 př.n.l. se označuje jako hegemonie Sparty. Do měst jsou dosazováni spartští vojáci a úředníci, což pochopitelně vyvolává nevoli. Roku 395 př.n.l. uzavírají Athény, Théby a Argos koalici a o rok později porážejí spartské loďstvo. Roku 386 př.n.l. je zajištěna nezávislost a autonomie městských států tzv. královským mírem. Roku 378 př.n.l. vzniká druhý athénský námořní spolek a dočasně se obnovuje námořní moc Athén. Dvacet tři let po ustavení se ale spolek rozpadá.

Roku 371 př.n.l. poráží thébský vojevůdce Epameinódás oslabenou Spartu u Leukter a začíná hegemonie Théb.
Ta trvá jen devět let, Epameinódás je zabit v bitvě u Mantineie, kde vítězí koalice v čele se Spartou. Řecké státy jsou však vzájemnými půtkami tak oslabené, že se posléze stávají kořistí Makedonie.

Rozkvět zažívala kultura a umění. Oblíbeným se stávalo divadlo, napsány byly vynikající hry (Aischylos – Sedm proti Thébám, Oresteia; Sofoklés – Antigona, Král Oidipus; Eurípidés – Médea; Aristofanés – Mír, Žáby apod.). Vrcholu dosahuje i filozofie (Anaxagorás, Sókratés, Platón, Aristotelés), řečnictví (Isokratés, Démosthenés), lékařství (Hippokratés), dějepisectví (Hérodotos, Thúkýdidés) či sochařství (Myrón, Feidiás) atd.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#sokrates životopis #Řecké remesla


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.017