Evropská reformace

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 14.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 241 slov
Počet zobrazení: 5 077
Tlačení: 565
Uložení: 689
Praktické!

V průběhu středověku se církev stále více odklání od prvotního křesťanství. Stav papežství je tristní (avignonské zajetí, schizma apod.), rozmáhá se korupce a svatokupectví. Od počátku 15. století vznikají koncilní hnutí, která se pokoušejí o reformu shora. Konciliarismus zastává teorii, že rozhodnutí koncilu stojí nad sborem kardinálů i papežem, papalismus tvrdí pravý opak. To reformace hledá jinou cestu k nápravě křesťanství – dodržování etiky Bible a konec světského panování církve.

Zásady reformace (z latinského reformatio – obnovení, zlepšení) jasně vyjádřil už oxfordský teolog John Wyclif ve 14. století. Chce nápravu, kritizuje hierarchii církve, žádá zbavit církev majetku, staví se proti celibátu a odpustkům. Za první reformaci lze označit husitské hnutí, to se však nerozšířilo územně z Čech. Druhou reformaci, vznikající v Německu, podněcuje augustiniánský mnich a profesor teologie ve Wittenberku Martin Luther (1483-1546). Roku 1517 ve svých devadesáti pěti tezích odmítá odpustky, 1519 se programově hlásí k Janu Husovi, 1520 pálí bulu Lva X. a tím se definitivně rozchází s katolickou církví. Odsuzuje nadřazenost kněžích nad laiky, poplatky do Říma, uctívání světců a dogma o univerzálnosti. Člověk podle něj obstojí před Bohem pouhou vírou, nikoliv skutky.

Jeho učení se chytnou lidové vrstvy a společnost se radikalizuje. Vypukají lidová povstání s cílem sebrat církvi majetek a v letech 1524-1526 probíhá tzv. německá selská válka. Radikální plebejský proud vede Tomáš Müntzer (říkají si anabaptisté). Jsou hodně radikální, centrum mají v Münsteru. V boji se mísí teologické, politické, sociální požadavky. Roku 1526 jsou radikálové poraženi.
Sněm ve Wormu přijímá roku 1521 edikt, v němž zakazuje luterství. Roku 1529 luterská knížata uzavírají obranný spolek – Šmalkadskou jednotu. Augsburská konfese z roku 1530 přinesla shrnutí zásad protestantského učení, autorem se stal Filip Melanchton. Od 1546 začíná Šmalkadská válka, protestanti jsou v bitvě u Mühlberka poraženi (1547), ale jejich myšlenka vítězí. Roku 1555 byl uzavřen Augsburský náboženský mír, ve kterém státní moc uznává luteránství. Znamená to tedy konec katolického monopolu i ideje universalismu.

Luterství se šířilo do Pobaltí, Skandinávie, do Uher, Slezska i do některých polských měst. Reformace prosadila užívání národních jazyků při obřadech, dále zavdala k individualismu, aktivitě a podnikání jedince. Otvírá se cesta pro kapitalismus.

Zajímavě se reformace vyvíjela ve Švýcarsku. Vše odstartoval curyšský farář Ulrich Zwingli, který odmítal obřady, latinu, výzdobu kostelů, měl jiný výklad Poslední večeře Páně. Městská rada v Curychu ho podporovala, horské katolické kantony se vzbouřily, začala válka, Zwingli padl. Dovršením druhé reformace byl kalvinismus, reprezentovaný osobností Jana Kalvína (1509-1564). Tento radikál, původně katolík, začal vystupovat ve třicátých letech 16. století. Kladl sice důraz na svobodu, ale učil o předurčení buď ke spáse nebo k zatracení. Zvýraznil důležitost lidské aktivity a mravnost. Napsal díla Učení křesťanského náboženství a Instituce. Závazná je Bible, na jejíž dodržování by měla církev pouze dohlížet.

Vedl kampaň proti luxusnímu životu plnému hazardu, zábav apod. V Ženevě byla nastolena teokracie – v čele stanula rada pro politické záležitosti a konzistoř (dohlíží na církevní záležitosti, mravní život obce i jednotlivce). Kalvinismus se vyznačoval nesnášenlivostí k dalším konfesím. Roku 1556 byla vydána Druhá helvétská konfese, ve které Zwingliho žák Jindřich Bullinger shrnul dosavadní myšlenky. V Heidelbergském katechismu (1562) je kalvinismus nazýván i helvétskou či reformovanou konfesí.
Kalvinismus se rozšířil do švýcarských kantonů, severního Nizozemí, Francie, Anglie, západního Německa, Itálie, Skotska, Uher i do Čech. Největšího uplatnění se mu dostalo v Severní Americe.

Podívejme se, jakým způsobem se kalvinismus rozšířil ve Francii. V polovině 16. století je Francie vyčerpána válkami. Vláda zprvu proti reformaci nezasahuje, ale během náboženských nepokojů v roce 1547 se rozhodne pro vyplenění několika vesnic. V padesátých letech začíná pronásledování reformátorů – hugenotů. Roku 1562 začínají hugenotské války. Obě strany prosazují kruté metody (např. ve Vasy dojde k upálení hugenotů ve stodole), dostává se jim i podpory z ciziny, Španělsko se staví za katolíky, Anglie za hugenoty. Roku 1572 dojde k pokusu o smír svatbou katoličky Markéty (dcera Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské) a Jindřicha Navarrského (hugenotský předák), ale během noci z 23. na 24. srpna 1572 dojde k brutálnímu vraždění hugenotů, nazvanému Bartolomějská noc. Po Evropě se šíří panika.
Roku 1584 vzniká Katolická liga, jejímiž členy se stávají Francie, Španělsko a Lotrinsko. Roku 1588 Francie z Ligy vystupuje. Na francouzský trůn usedá první Bourbon – Jindřich IV. Za jeho vlády končí hugenotské války a roku 1598 vydává Edikt nanský. V něm hugenotství povoluje a zároveň upevňuje obě náboženství.

Kalvinismus se šíří i v Nizozemí. Nizozemí spadá pod španělskou větev Habsburků. Holandsko patří mezi nejvyspělejší země, nejbohatším městem jsou Antverpy. Místodržící sídlí v Bruselu, země se skládá ze sedmnácti provincií majících značnou nezávislost. Nizozemci se dostávali do rozporů s Habsburky. První příčinou bylo vyznání. V Nizozemí získalo popularitu nejprve luteránství, pak kalvinismus a nakonec novokřtěnectví. To se nelíbilo Španělsku, které sem posílalo inkvizici. Dále uvalovali Španělé daně na hospodářské produkty.

Actuele wisselkoersen van ECB

A v neposlední řadě dochází k počátkům národního uvědomění a občanského cítění. Měšťanstvo se emancipuje, vzniká šlechtická opozice. Objevují se různá povstání, roku 1566 se vzněcuje protikatolická bouře, rozšiřuje se do dvanácti provincií, ničí se kostely. Tyto bouře jsou záminkou pro příjezd vévody z Alby, který nastoluje teror, likviduje hospodářství a konfiskuje majetek. Popraven je vůdce hrabě Egmont. Do čela odboje se staví Vilém Oranžský, který má podporu i v Anglii a Francii. Bojové oddíly tvoří hlavně tzv. gézové (tj. žebráci a chudí lidé).

Roku 1572 začíná organizovaná válka proti vévodovi z Alby, gézové se vylodí v Brielle, Vilém Oranžský se stává místodržitelem několika provincií. Vévoda z Alby je poslán pryč, na severu se roku 1574 stává kalvinismus státním náboženstvím, katolíci jsou popravováni. Roku 1576 se osamostatňují provincie Holand a Zéland a Vilém Oranžský se tu stává králem. Provincie na jihu chtějí dohodu, jsou to převážně katolíci.

Roku 1579 se zakládá Arraská Unie, reakcí na to je spojení sedmi severních provincií do Utrechtské Unie. Vše vyvrcholí v roce 1581 odtržením Severního Nizozemí (to je zahraničím plně uznáno až v roce 1648 Vestfálským mírem), jižní část se označuje Španělské Nizozemí a zůstává pod nadvládou Habsburků.

Reakcí na reformaci byla tzv. protireformace, reforma katolické církve. Probíhá od poloviny 16. století do roku 1648. Roku 1534 zakládá Ignác z Loyoly jezuitský řád. Fridentský koncil (1545-1563) uznává za nejvyšší autoritu papeže, potvrzuje dogmata a duchovní musejí skládat vyznání víry.
Reformace proběhla i v Anglii, zde však její příčiny byly zejména dynastické. Na trůn nastupuje mladý Jindřich VIII. a za manželku pojme Kateřinu Aragonskou. Jejich děti umírají a zůstává jen dcera Marie, bez těchto nadějí na mužského potomka a pokračovatele rodu se Jindřich obrací na papeže, ten ale jeho žádost o rozvod zamítá. Jindřich si proto na anglickém duchovenstvu vynutí odřeknutí se poslušnosti papeži. Uzavře druhý sňatek s Annou Boleynovou, papež Klement ho proto roku 1533 exkomunikuje. O rok později prosadil Jindřich tzv. Zákon o supremaci, tj. o nadřazení. Církev byla vyňata z moci papeže a podřízena pouze anglickému králi, vzniká anglikánská církev. Parlament vše schvaluje.

Ve čtyřicátých letech nastává zmatek, majetek se přesunuje, katolíci jsou pronásledováni. Dochází také k pokusu o protirefomaci a stíhání anglikánů. Anglikáni plně zvítězili až za Alžběty I. (1558-1603), kdy docházelo k reformaci v duchu zásad arcibiskupa canterburského T. Crannera. Anglikánství je vlastně značně podobné katolictví, pouze místo papeže je hlavou král, další hierarchie je stejná. V liturgii a doktríně anglikánství spojuje prvky katolictví a protestantismu.

Postupně se vydělilo mnoho nových směrů:
puritáni, metodisté, baptisté, adventisté, kongregacionalisté. Ve Skotsku probíhala reformace zhruba od roku 1560 a to pod vlivem reformátora Johna Knoxe, který se přikláněl ke kalvinismu. Vznikla tu reformovaná církev, která si demokraticky volila církevní představené.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

0.044