Rusko v 15. - 19. století

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 15.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 410 slov
Počet zobrazení: 5 834
Tlačení: 516
Uložení: 571
Praktické!
Od 14. století upadá tatarská Zlatá horda a vytvářejí se z ní menší útvary: Kazaňský chanát, Nogajská horda, Astrachaňský chanát, Sibiřský chanát a Krymský chanát. Od poloviny 13. století vzkvétá Moskevské knížectví (Moskva založena 1147), kníže musí platit daně Tatarům a dostává za jejich placení tzv. jarlyk – jmenovací dekret. Ve 14. století začíná první odboj proti Tatarům, v polovině 15. století se Moskva stává velkoknížectvím a snaží se podmanit další knížectví.

Panovník Ivan III. (1462-1505) připojuje rostovské a novgorodské knížectví a poprvé se prohlašuje za cara. V sedmdesátých letech odmítá platit Hordě, rok 1480 se považuje za setřesení tatarského břemene, Horda se rozpadá. Na konci 15. století už vládne Ivan III. silnému, stabilnímu státu. Území se rozrůstalo, postupně bylo připojeno knížectví jaroslavské, rostovské, novgorodské (to bylo bohaté, protože obchodovalo s hanzou), města Smolensk, Pskovsko, Rjazeň apod. Probíhají boje s litevským státem.
Rozvíjí se zemědělství a obchod, dobrá je úroveň kovolitectví, vznikají bohaté měšťanské rodiny (např. Stroganovové). Založením Archangelsku dochází k obchodnímu spojení se Západem. Existují dvě podoby vlastnictví půdy: tzv. votčina (rodové vlastnictví) a tzv. poměští (smluvní držení půdy, doba držby smluvena, např. za službu ve vojsku). V náboženství se na rozdíl od reformací ovlivněné Evropy prosazoval kolektivismus, odevzdanost panovníkovi a představy o nadřazenosti a výlučnosti pravoslaví. Na počátku 16. století se objevuje idea, že Moskva by se mohla po Římu a Cařihradu stát třetím náboženským centrem.

Roku 1533 nastupuje na trůn Ivan IV. Hrozný.
Jsou mu však teprve tři roky a proto za něj vládnou bojaři. Později je právoplatně korunován na cara. Provádí řadu reforem v oblastech vojenství, práva a hospodářství. Poměry se stabilizují, panovník upevňuje svou moc. Dochází k zastavení tatarských nájezdů z Kazaně. Ivan se pokusil o ovládnutí Pobaltí, ale společné síly Poláků a Litevců ho odsud vytlačily. Bojarům zabavuje pozemky a všechny si je přivlastňuje, ovládne tak půdu poloviny Moskevské Rusi. Nastává teror, moc bojarů a knížat je zlomena, vyvražďuje odpůrce. Zbytek území neovládaného carem tvoří tzv. zemština, odlehlé neúrodné pozemky. Ivan se pokouší o nastolení absolutistické moci – samoděržaví, ale neuspěje. Stát se ocitá v krizi, dojde k neúspěšné expanzi na Sibiř, Ivan zabíjí careviče Alexeje. Roku 1584 Ivan IV. umírá, patrně je otráven.

V letech 1584-98 vládne prostoduchý Fjodor I., zemi za něj spravuje Boris Godunov. V letech 1598-1605 se pak Godunov stává carem. Léta 1605-1612 se nazývají obdobím lžidimitrijů. Roku 1613 nastupuje první Romanovec – Michal. Kultura nebyla nijak na výši, postupně se odpoutávala od svého byzantského vzoru, vznikla encyklopedie Azbukovnik a kodifikace náboženských a mravních zásad Domostroj.

Za Romanovců se poměry zkonsolidovaly. Roku 1648 došlo k povstání kozáků Bohdana Chmelnyckého proti polské moci na Ukrajině, car bere roku 1654 Ukrajinu pod svou ochranu. Na trůn se dostává Petr I. Nastupuje roku 1682, do 1689 za něj vládne regentka Sofie, do 1696 spoluvládne s bratrem Ivanem, Petrova vláda končí roku 1722. Roku 1696 dobývá tureckou pevnost Azov. O rok později vysílá diplomatické a obchodní poselstvo do Evropy a sám cestuje inkognito. Srovnáním s Nizozemím, Anglií apod. vidí Petr zaostalost Ruska a proto chce posílit styky se Západem, udělat z Ruska velmoc, vše zmodernizovat (ale ne zdemokratizovat).

Roku 1699 vzniká koalice složená z Ruska, Polska, Dánska a Saska. Koalice bojuje proti Švédsku a spouští tzv. Severní válku (1700-1721). Roku 1700 v bitvě u Narvy Rusové prohráli, 1706 u Grodna prohráli Švédi. Ukrajinský hejtman Ivan Mazepa se spojí se Švédy a chce vyprovokovat povstání. Roku 1709 u Poltavy jsou Švédové definitivně poraženi. Roku 1711 vyhlašuje Turecko Rusku válku, 1713 je uzavřen mír v Adrianopoli; 1714 Rusové vítězí u mysu Gamgula. Výsledkem míru z roku 1721 je, že Rusko vrací území Finska, ale na druhou stranu ovládá Balt. Tažení Rusů do Persie končí neúspěchem, roku 1725 Petr umírá, vlády se ujímá Kateřina I.

Podstata Petrových reforem spočívala v přeměně stavovské monarchie v samoděržaví, zostřuje se byrokracie a centralismus. Rusko začíná být velmocí. První kolo reforem si nevyžádal vnitřní vývoj státu, ale carova vůle nebo vnější vlivy jako např. potřeba vojska apod. Zorganizoval kupecký stav, snažil se rozvíjet podnikání. Zasadil se o městskou samosprávu, razil nové odlehčené mince, nechal sečíst obyvatelstvo. Založil navigátorskou školu a podporoval námořní síly. V roce 1700 zavedl západní kalendář (v Rusku měli v té době rok 7208). Roku 1703 založil nové sídelní město – Petrohrad. Druhé kolo reforem spočívalo v zakládání moderních manufaktur, v nichž se často angažovali odborníci ze zahraničí. Nedostatek pracovních sil vedl k umisťování osob do manufaktur i za trest. Rozvíjel námořní obchod. Ve státní správě zřídil osu gubernií (daňových okresů). Vytvořil také senát, který vládl v carově nepřítomnosti. Roku 1717 zřídil devět kolegií (úřady na způsob ministerstva) a tzv. Svatý synod (církevní ministerstvo). Provedl reformy v soudnictví, položil základy školství (mj. založil 1725 v Petrohradě Akademii věd), modernizoval i způsob soukromého života.

Roku 1730 vymírají Romanovci po meči. V letech 1762-1796 vládne Kateřina II. Veliká, vlastním jménem Sofie Zerbtská (Kateřina až po pravoslavném křtu), manželka cara Petra III. Došlo k trojímu dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Roku 1772 se dohodnou na prvním dělení, Polsko ztrácí třetinu svého území (Ukrajinu, Halič, Pomořansko). Roku 1793 dochází k druhému dělení, Polsko ztrácí část Běloruska, Ukrajiny, Velkopolska a Mazovska ve prospěch Ruska a Pruska, nic na tom nezmění ani potlačené povstání Tadeusze Kosciuszka. Po třetím dělení (1795) Polsko přestává existovat; Prusko zabere Varšavu, Rakousko Halič a Malopolsko a Rusko zbytek.

Po válce s Tureckem (1768-1774) získává Rusko přístup k Černému moři a anektuje Krym. Pokračuje se v Petrových reformách, ale vše stagnuje. Církevní majetek je částečně konfiskován, zvyšují se daně, vydávají se papírové bankovky. Kateřina slibuje nové zákony, Ústavu, ale většinu neplní, klade důraz spíš na efekt, zalíbení nachází v osvícenství. Dochází k silné rusifikaci neruských oblastí. Vytváří se padesát gubernií, reorganizuje se armáda, staví se města, rozmach zažívají manufaktury, exportuje se obilí. Na inspekčních cestách dochází k obelhávání – objevují se papírové makety budov, upravení muži atd. Vše má budit dojem správnosti a bohatosti (Potěmkinovské vesnice). Celkově není úroveň vysoká, existuje cenzura, politické stíhání, osvícenský absolutismus je jen na oko.

Rusko se stává členem protifrancouzské koalice. V Itálii dojde k úspěšné protirevoluční intervenci pozemních vojsk generála Suvorova, vytlačí odsud Francouze. Car Alexandr I. (1801-1825) anektoval Gruzii. Probíhají napoleonské války. Roku 1805 se uskuteční bitvy u Ulmu a Slavkova. Roku 1806 je uzavřena v pořadí už čtvrtá protifrancouzská koalice, tvoří ji Prusko a Rusko. Prusko se zhroutí a Rusko musí 1807 uzavřít Tylžský mír, Napoleon se ocitá na vrcholu moci. Rusko přistupuje ke kontinentální blokádě, ale nakonec od ní ustupuje, protože je na Anglii ekonomicky závislé.

V červnu 1812 překračuje Napoleon Němen, Rusové ustupují, Napoleon postupuje až do Moskvy, která téměř celá vyhoří. Kutuzov odmítá nabídnutý mír a zatlačuje francouzské vojsko, které sužuje zima a hlad. Po katastrofální porážce na Berezině Napoleon prchá do Francie. Další protifrancouzská koalice si klade za cíl osvobodit Evropu, tažení Rusů končí vítězně, u Drážďan sice vítězí Napoleon, ale u Chlumce a u Lipska (1813) dojde ke konečné Napoleonově porážce.

Zisky Ruska po Vídeňském kongresu (1815) byly Finsko a Polsko. Po skončení válek probíhá v Rusku vlna nacionalismu, radikální inteligence se bouří proti carství, vznikají spolky a tajné organizace. Roku 1825 vypuká děkabristické povstání, důstojníci využijí zmatků okolo nástupnictví a dožadují se ústavy a svobod. Jsou postříleni. Vláda Mikuláše I. (1825-55) je charakteristická absolutní reakcí, tajnou policií, agenty, cenzurou. Rusko se stává jakýmsi „četníkem Evropy“: okamžitě zasahuje proti jakékoliv revoluci, aby nebylo samo ohroženo. Zasahuje při povstání v Polsku (1830-31), decimuje povstání kavkazských národů, 1849 potírá revoluci v Uhrách. Ve třicátých a čtyřicátých letech se střetávají dva proudy opozice. Slavjanofilové odsuzují vše západní, zdůrazňují slovanství a patriarchální zřízení. V druhé polovině 19. století na ně navazuje panslavismus. Oproti tomu tzv. zapadnici navrhují přijetí západního kapitalismu, liberalismu a demokracie. Často žijí v emigraci.

V letech 1853-1856
proběhla Krymská válka, jejíž záminkou se stal spor s Tureckem o ochranu Božího hrobu, ale popravdě šlo o zvětšení ruského území. Rusové obsadili podunajská knížectví, ale Francie a Velká Británie po vylodění na Krymu získávají převahu. Alexandr II. nakonec ustupuje, Pařížská mírová smlouva neutralizuje Černé moře, Rusko se vzdává ústí Dunaje.
Nevolnické bouře vedou v roce 1861 k Manifestu o zrušení nevolnictví. Rolník se stává osobně svobodným, ale nemá politická práva. Zavádí se též městská samospráva a nezávislé, nešlechtické soudy. V šedesátých letech se vzdouvá další vlna opozice – tzv. narodnici, chtějí svrhnout samoděržaví. Štěpí se na směry podle způsobu přípravy revoluce. Roku 1898 vzniká sociální demokracie. Konec 19. století se nese ve znamení prudké industrializace ve městech.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#premeny Ruska #nový rok rusky #romanovci #Poľské povstanie 1830 #rusko v 19. st


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

0.020