Nástup fašismu v Evropě

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Chlapec Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 19.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 245 slov
Počet zobrazení: 4 446
Tlačení: 539
Uložení: 580
Praktické!

Po porážce Německa v první světové válce začalo v zemi bujet nepřátelství vůči politikům, kteří odsouhlasili Versailleský systém. Vznikají mýty, že německá armáda uspěla, ale selhalo zázemí. Období tzv. výmarské republiky (1919-1933) lze rozdělit na tři období. Léta 1919-1923 jsou krizová, dochází k převratům, moci se snaží chopit komunisté, hroutí se měna. Léta 1923-29 se nesou v duchu konsolidace, Německo je přijato do Společnosti národů. Roky 1929-1933 zmítá hospodářská krize, zakládá se demokratický systém a nastupuje politický extremismus.

Po volbách v roce 1919 vládne široká koalice – sociální demokracie spolu s centristickou a s liberálně demokratickou stranou. Důležitou postavou je prezident, volený přímou volbou na sedm let (prvním je F. Eberth, druhým hrdina světové války Prus Hindenburg). Německo bylo izolované, smělo mít jen 100 000 vojáků, v podstatě ztratilo námořnictvo. Po 59 let měli platit reparace. V roce 1923 se jim zcela zhroutila měna, např. 1 dolar měl hodnotu 4,2 bilionu marek! Úspěšně působí kancléř Stresseman – zastavuje inflaci a sklízí i jiné vnitrostátní i mezinárodní úspěchy.

Hitler se v Bavorsku pokouší o puč, ale je rozehnán a Hitler uvězněn. Ve vězení píše knihu Mein Kampf, ve které spřádá své myšlenky a plány (německá nadřazenost ostatním národům, nutnost boje s Židy a komunisty, odmítnutí Versailleské smlouvy, slib pozvednutí Německa atd.). Hitler se narodil roku 1899 v Braunau na Innu v rodině rakouského celního úředníka. Dvakrát byl odmítnut na vídeňské malířské akademii pro nedostatek talentu. Žil u matky, věnoval se malířským studiím a kresbám. Roku 1913 se přestěhoval do Mnichova, aby se vyhnul vojenské službě, ale po vypuknutí války se přihlásil jako dobrovolník u bavorského pluku. Ve válce byl několikrát raněn, po ní se začal věnovat politice, měl řečnické nadání.

Hospodářská krize přerostla v krizi státní. Zatímco v roce 1929 bylo 1,6 miliónu nezaměstnaných, roku 1933 to bylo už 6 miliónů. Roku 1919 byla založena Německá dělnická strana, po vstupu Hitlera byla přejmenována na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu. Od července 1921 působil Hitler jako její předseda a pod jeho vlivem se proměnila na pravicově radikální stranu. Po neúspěšném puči v roce 1923 byla strana zakázána, ale po Hitlerově předčasném propuštění byla zvovuvybudována. Ve volbách do Říšského sněmu v roce 1930 získala NSDAP 38% hlasů a stala se nejsilnější stranou.

Roku 1932 prohrál Hitler prezidentské volby s Hindenburgem. Téhož roku NSDAP vyhrává volby a Hitler tlačí na Hindenburga, aby jim dovolil sestavit vládu. Hitlerův návrh je odmítnut, ale Hermann Göring se stává předsedou Říšského sněmu. Vzrůstá teror SA, volby v roce 1933 jsou už polosvobodné, stařičký prezident Hindenburg jmenuje Hitlera kancléřem. Hitler se tedy chopil moci víceméně legálně.

Hitler praktikoval taktiku neustálého napětí a nestability. Nevyjasňoval kompetence jednotlivých složek (SA, SS, GESTAPO, armáda apod.), aby mohl kdykoliv zasáhnout a aby nikdo neměl jistotu, nevytvářel žádnou hierarchii. Hitler postupně prosadil rozbití ostatních stran a v červenci byla NSDAP uzákoněna jako jediná politická strana. Jeho úspěchy spočívaly v budování silné nacistické strany (pečlivá organizace administrativy, mohutný nábor členů, zastrašování protivníků příslušníky útočných oddílů, sliby zlepšení situace v době vznikajících problémů nezaměstnanosti a hospodářské krize). Rozbitím politických stran a odborů si zajistil monopolní postavení, svých politický soupeřů se zbavil roku 1934 o „noci dlouhých nožů“. Snižoval nezaměstnanost budováním ozbrojených sil (porušoval Versailleskou smlouvu) a prací na veřejných stavbách.

Roku 1933 nechal zapálit Říšský sněm a svedl to na Nizozemce van der Lubbeho, údajně komunistu, to se stalo podnětem pro zakázání komunistické strany. Uskutečňovaly se politické vraždy, totalitní režim se centralizoval, došlo k ovládnutí policie. Byl přijat tzv. zmocňovací zákon, který dával kancléřovi možnost schvalovat zákony bez účasti Říšského sněmu. Lidská práva byla zcela zlikvidována, Židy na okraj společnosti postavily tzv. Norimberské zákony (1935). Roku 1934 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a pokusilo se o rozbití Versailleského systému. Zavedlo brannou povinnost a roku 1936 obsadilo demilitarizované pásmo Porýní.

Pro svou zahraniční politiku potřeboval Hitler získat spojence. Velká Británie se od něho distancovala, proto se začal sbližovat s Mussoliniho fašistickou Itálií. Roku 1936 se Německo nezúčastnilo sankcí proti Itálii, která se připravovala na dobytí Habeše, a naopak jí pomohlo zásobováním potřebnými surovinami. Spolupráce pak pokračovala po vypuknutí občanské války ve Španělsku. V říjnu 1936 v Berlíně oba státy uzavřely smlouvu, kterou Mussolini nazval Osa Berlín – Řím. Německo odsouhlasilo italskou anexi Habeše a oba státy uznaly opoziční Frankovu vládu ve Španělsku. V průběhu druhé světové války se k nim přidalo Japonsko.

Již v prvních týdnech po převzetí moci posílalo SS a SA odpůrce do koncentračních táborů. Jeden z prvních zřídil Himmler v Dachau. Nejprve sem byli umisťováni většinou komunističtí funkcionáři, sociální demokraté a publicisté. Vytvořil se pečlivě fungující systém pro likvidaci odpůrců – od jednotlivců po celé národy. Na konferenci roku 1942 se organizačně připravovalo vyhlazení evropských Židů. Během války existovalo celkem 22 táborů se 165 dalšími pomocnými pracovními tábory. Celkový počet osob poslaných do koncentračních táborů je odhadován na 7,2 miliónu, z toho přežilo jen 0,5 miliónu.

Zmiňme se o třech Hitlerových důležitých pomocnících. Hermann Göring mu pomáhal zejména při zavádění diktatury a během pronásledování a odstraňování politických protivníků. Byl pověřen vedením jednotek SA. Po ztroskotání Hitlerova puče uprchl do zahraničí, ale vrátil se a stal se předsedou Říšského sněmu. Podléhal mu policejní aparát a měl také na starosti velení letectva, dohlížel na zbrojení Německa. Stal se spoluzodpovědným za některé vyhlazovací akce. Hitler ho veřejně stanovil svým nástupcem, ale v posledních týdnech války ho Hitler vyloučil ze strany a zbavil úřadů. Göring padl do amerického zajetí a v Norimberku byl odsouzen k trestu smrti oběšením.

Jedním z nejužších Hitlerových spolupracovníků byl Joseph Goebbels. Tento doktor filozofie se od roku 1929 stal vedoucím říšské propagandy, později říšským ministrem lidové osvěty a propagandy. Hlavně pomocí masmédií (rozhlas, tisk, film, divadlo) rozšiřoval mýtus vůdce. Fanatizoval masy a vyzýval k totální válce. Zorganizoval první antisemitské výtržnosti a akce pálení německých spisů a knih. Spáchal v roce 1945 sebevraždu. Velkou moc měl i Heinrich Himmler, říšský vůdce SS a šéf německé policie. Od června 1936 měl kontrolu nad celou německou policií, gestapo vybudoval jako jednotlivou říšskou organizaci, provedl personální sloučení SS a policie. Organizoval přesídlovací a „germanizační“ akce a inicioval konečné řešení židovské otázky. Roku 1943 se stal ministrem vnitra. V převlečení za četníka padl do britského zajetí a spáchal sebevraždu.

Fašismus se zrodil v Itálii. Roku 1919 tu byla založena teroristická organizace Fasci di combattimento a do roku 1921 se plně přeměnila ve fašistickou stranu. Ve volbách v roce 1921 získala strana pouze 7% hlasů, o tři roky později kandidovala společně s liberály a získala 64% hlasů. Po násilných demonstracích (např. tzv. Pochod na Řím) v roce 1922 byl jmenován Mussolini do čela vlády a pokoušel se o diktaturu.

Snažil se o obnovení slávy Římské říše,
cílem bylo i pozvednout hospodářství. Nastalo období naprosté nesvobody, v letech 1925-1926 se postupně už zlikvidoval parlamentní režim a 1926 byl vyhlášen fašistický stát jedné strany. Italové také rozšiřovali svůj vliv ve Středozemí, zinscenovali incident na hranicích a roku 1935 provedli invazi do Habeše. K témuž roku se váže neúspěšný pokus Britů a Francouzů dosáhnout míru hospodářskými sankcemi.

V letech 1936-1939 proběhla ve Španělsku občanská válka. V únoru 1936 se tu k moci dostala levicová vláda, proti jejím socialistickým a proticírkevním opatřením se zvedla vlna odporu. Skupina generálů připravovala státní převrat a v červenci vypuklo otevřené povstání. Vůdcem povstaleckých jednotek byl generál Franco. Měl podporu Německa a Itálie, ostatní evropské vlády se rozhodly nezasahovat a pomoc tu republikánům přišla pouze individuální, dobrovolnická. Nakonec nacionalisté zvítězili a Franco zůstal u moci až do své smrti v roce 1975.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 5.3)

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#norinberske zakony 1935 #20 americkych dolarov z roku 1920 hodnota #fasizmus v japonsku

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.030