2. světová válka v Evropě - Vychodní fronta a v Tichomoří

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Chlapec Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 27.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 645 slov
Počet zobrazení: 5 292
Tlačení: 564
Uložení: 570
Praktické!

1) VÝCHODNÍ FRONTA
Na počátku července 1940 začalo německé vrchní velení pod krycím názvem operace Barbarossa přípravy na východní tažení – na boj proti Sovětskému svazu. Po neúspěšném pokusu o ovládnutí vzdušného prostoru nad Británií na podzim 1940 se Adolf Hitler rozhodl změnit své priority, otevřít druhou frontu a zaútočit na východ. V ranních hodinách 22.června 1941, přesně rok poté, co kapitulovala Francie, německé divize bez vyhlášení války zahájily útok na Sovětský svaz. Celkem 190 divizí, 3500 tanků a 3900 letadel bylo použito při počátečních útocích. Svou pomocnou ruku podalo i Finsko a Rumunsko, o dva dny později vyhlásila válku SSSR i slovenská vláda a dala k dispozici německému vrchnímu velení 2 divize a 1 brigádu a v srpnu 1941, rovněž po vyhlášení války, poskytla 3 divize i fašistická Itálie. Útoku na Sovětský svaz se rovněž zúčastnily též chorvatské a maďarské jednotky a i jedna divize španělských dobrovolníků. Ihned po napadení SSSR se ve svém projevu nezdráhal Winston Churchill, jinak zapřísáhlý odpůrce komunismu, označit Sovětský svaz za spojence Velké Británie.

Při počátečním výpadu Němci obsadili rozsáhlá území a zajali téměř 1 milion ruských vojáků.
Koncem října 1941 byl SSSR blízko zhroucení. Němci obklíčili Leningrad, obsadili celou Ukrajinu, Bělorusko a Pobaltí a stáli před Moskvou. Útočící jednotky se však velmi vyčerpali a naprosto nepřipravené na ruské podmínky – bláto a mráz, v prosinci 1941 se zastavili těsně před Moskvou. Následující krutý ruský protiútok donutil Němce vzdát se naděje na porážku SSSR ještě před Vánocemi 1941 a donutil je vrátit se na zem. Po tomto vojenském neúspěchu se Adolf Hitler rozhodl vzít vrchní velení armády do svých rukou a odstavit tak německou generalitu na vedlejší kolej, což mělo mít v následujících letech katastrofální důsledky. Během kruté zimy 1941 / 1942 podnikaly Rusové stálé výpady proti německým pozicím, což ještě více znesnadnilo i tak velmi krušný život frontových vojáků.

Na jaře 1942 Adolf Hitler obrátil svou pozornost na jih Ruska, směrem k Volze. Svým úderem na stalingradskou oblast se pokusil získat obrovské území, vyhnout se silným ruským jednotkách soustředěným kolem Moskvy a velikým obchvatem přes jižní křídlo sovětské fronty znovu ohrozit sovětské hlavní město. V srpnu 1942 začala rozsáhlá německý ofenzíva proti Stalingradu, přes počáteční úspěchy a rychlý postup se Němcům nepodařilo vyhnat ruské obránce z města a poté, co se proměnilo po prudkém leteckém i dělostřeleckém bombardování v hromadu ruin a sutin, se rychlý postup změnil v krutou, pomalou opotřebovávací válku v ulicích. Rychle se valící velké tankové jednotky kryté na křídlech pěchotou, páteř německého postupu v úzkých a zničených ulicích města postrádaly jakoukoli účinnost a boj se tak změnil na neustálé šarvátky malých skupinek pěchoty.

6. německá armáda pod velením generála a později i polního maršála Friedricha Pauluse několikrát stála jen krůček před rozhodujícím vítězstvím, dokonce již německé ministerstvo propagandy hlásilo, že je město Stalingrad v německých rukou, ale v listopadu 1942 začala sovětská protiofenzíva, která zhatila všechny německé naděje. Boj o město, které neslo Stalinovo jméno a které se tak stalo proti své vůli místem prestižního boje mezi Hitlerem a Stalinem, se změnilo v pohřebiště výkvětu německé wehrmacht. Do ledna 1943 byli němečtí vojáci ve Stalingradu obklíčeni, poté co Hitler promeškal ideální dobu pro pokus o proražení z kotle kvůli šílené představě, že ještě mohou nedostatečně zásobená vojska dobýt město. Na konci ledna kapituloval štáb německé 6.armády ve Stalingradu a v čele s nyní již polním maršálem Paulusem odpochodovala do zajetí, z něhož se deset let po skončení války vrátila domů jen hrstka přeživších. Ještě do 2.února 1943 se urputně bránili zbytky německé armády v bývalém Traktorovém závodě než jim došla munice. Tím skončila bitva, o níž mnozí přední němečtí vojevůdci prohlásili, že po ní už Německo válku nemohlo vyhrát, ale pouze se mohlo pokusit vybojovat přijatelný mír.

Sovětský postup se nezastavil vítězstvím u Stalingradu,
početně silnější a dobře vyzbrojené sovětské jednotky začali útočit takřka po celé frontě. Německé vrchní velení se pokusilo získat znovu strategickou iniciativu ztracenou po Stalingradu v bitvě u města Orel a v Kurském oblouku v červenci a srpnu 1943, ale vinou prozrazení a početní převahy obránců si elitní tankové divize wehrmacht a SS na obranných postaveních Rudé armády pouze vylámaly zuby. Součástí bojů byla i největší tanková bitva v dějinách, bitva u Prochorovky, která skončila německým polním, ale sovětským strategickým vítězstvím, protože konečně zlomilo německý útočný tankový hrot. Nastal definitivní obrat na východní frontě a německé jednotky přes pár nesporných úspěchů, například u Charkova v roce 1943 se daly na ústup, v kterém vytrvaly prakticky až do konce války. Sovětský armáda osvobodila do konce roku 1944 v podstatě celé sovětské území z doby před válkou a došla až k Varšavě. Po srpnovém převratu a svržení maršála Antonesca obsadila proněmecký satelitní stát Rumunsko, které kapitulovalo a obrátilo zbraně proti svému dosavadnímu spojenci. Fašistický spojenecký tábor v té době postupně opouštěly jednotlivé satelitní země, které se snažily uniknout důsledkům porážky po boku Německa. Na územích, ke kterým se blížily jednotky Rudé armády propukala povstání, tvrdě potlačovaná policejními jednotkami a jednotkami SS, ale ani tento teror již nemohl povstáním zabránit.

Z východních částí Německa prchaly miliony německých uprchlíků, kteří utíkaly před rabující a znásilňující Rudou armádou. Odpor německých jednotek byl najednou velmi tuhý, protože je hnala snaha co nejvíce Sověty zdržet a umožnit co nejvíce lidem uprchnout na západ, kde by se mohly dostat do relativního bezpečí před Rudou armádou. Nástup sovětských vojsk na jaře 1945 přispěl k osvobození Polska, Maďarska i Jugoslávie, kde však byl podíl národně osvobozenecké armády J.B. Tita velmi podstatný. 13. dubna 1945 vstoupila vojska 2. a 3. ukrajinského frontu do Vídně. Od poloviny dubna probíhala berlínská operace Rudé armády, která skončila jeho dobytím 2.května 1945. Německá kapitulace byla podepsána 7.května v Remeši, ale na Stalinovu žádost i 9.května v Berlíně. Poslední operace Rudé armády v Evropě se uskutečnila v ranních hodinách 9.května 1945, kdy dokončila pražskou operaci.

2) VÁLKA V TICHOMOŘÍ
29.září 1940 podepsalo Japonsko spojeneckou smlouvu s Německem a Itálií. Chtělo získat kontrolu nad celou oblastí jihovýchodní Asie a Pacifiku. Naplánovalo tedy sled odvážných útočných operací, zaměřených proti USA, Velké Británii a řadě dalších států v oblasti jihovýchodní Asie.
7.prosince 1941 začal překvapivý japonský útok na americkou leteckou a námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech a zároveň invazní operace prakticky po celém Tichomoří. Cílem útoku na Pearl Harbor se staly především letadlové a bitevní lodě amerického námořnictva, které fakticky znamenaly americkou námořní sílu v Tichomoří. Souhrou náhod a štěstí se Američané vyhnuli zničení letadlových lodí, ale jejich bitevní loďstvo utrpělo celou řad těžkých ran. Následující den Spojené státy vstoupily oficiálně do války a Velká Británie se rozhodla Japoncům také vyhlásit válku.

Do půl roku od útoku na Pearl Harbor Japonci dobyli Filipíny, Malajsko, Indonésii a Barmu. Následovala bitva v Korálovém moři, kde Američané i Japonci ztratily po jedné letadlové lodi, ale Američané získali první vítězství, když se jim podařilo zabránit Japoncům v plánované invazi. Vítězný japonský postup pomohla zadržet ale až velká námořní a letecká bitva u ostrova Midway, která se odehrála ve dnech 3. až 7.června 1942. Cílem Japonců bylo obsadit ostrov a vtáhnout zbytky amerického tichomořského loďstva do rozhodující bitvy. Američané zde za pomoci hrdinství, dobré taktiky a velkého štěstí dosáhly velikého vítězství, když Japoncům potopili 4 letadlové lodě při ztrátě jediné vlastní. Japonská invaze na ostrov Midway se nezdařila a navíc utrpělo strategickou porážku a bylo nuceno přejít k strategické obraně svých územních zisků. Američané zde obnovily svou námořní moc a získali i nutné sebevědomí.

Američané brzy
poté přešli do protiútoku. První vylodění proběhlo na ostrově Guadalcanal v souostroví Šalamounových ostrovů, kde Japonci utržili po těžkých a vleklých bojích první velkou pozemní porážku. V souvisejících námořních bojích také utržili stejně jako Američané mnoho ran, ale na rozdíl od nich neměli výrobní kapacity, jak tyto ztráty zacelovat. Následovala další úspěšná vylodění a Američané se pomalu, ale jistě začali blížit k domovský japonským ostrovům. Také v Barmě a Číně dosáhli Spojenci řady úspěchů.
Američané obsadili v roce 1944 Filipíny a v únoru 1945 se vylodili na ostrově Iwodžima a dubnu na ostrově Okinawa, čímž započali přímý útok na japonské souostroví. Na těchto ostrovech probíhaly kruté boje, protože japonští obránci nehodlali kapitulovat a bojovali do posledního muže a v bezvýchodné situaci raději volili sebevraždu.

Po porážce Německa se boj Spojenců soustředil na porážku Japonska. Na počátku dubna 1945 sovětská vláda vypověděla na základě jaltských ujednání smlouvu o neútočení s Japonskem. Zároveň se Sověti zavázali nejdéle do 3 měsíců po skončení války v Evropě zahájit ofenzivní akce proti Japonsku.

Američané a čínská vojska se spojila s Brity a indickými jednotkami a osvobodila Barmu. Vítězství bylo dosaženo i na dalších místech jihovýchodní Asie a na Borneu. Japonci masivně používali sebevražedných torpéd kaiten a letadel kamikadze. Japonská města byla bombardována, flotila prakticky rozprášena, ale morálka obyvatel japonských ostrovů byla stále velmi vysoká a strach z velkých obětí nikoho neděsil. Američané proto začali zvažovat použití nové zbraně – atomové bomby.

Americký prezident Harry S. Truman,
který nastoupil do úřadu po smrti F.D. Roosevelta v dubnu 1945, nařídil použití nové zbraně proti Japoncům ve snaze zlomit jejich odpor a vůli k umírání i ve snaze zastrašit Sovětský svaz novou zbraní, kterou potřeboval někde otestovat, aby prokázal její účinky. 6.srpna 1945 byla atomová puma poprvé svržena na japonské město Hirošimu. Jejím výsledkem bylo 78 tisíc mrtvých, tisíce zraněných, zamořené město a následky nemoci z ozáření, které lidé pociťovaly desítky let. O tři dny později, 9.srpna 1945 Američané svrhli druhou atomovou pumu na Nagasaki. Události najednou nabrali spád.

8.srpna 1945
, přesně tři měsíce po ukončení válečných operací v Evropě jak slíbil, vyhlásil SSSR Japonsku válku a vtrhl do Japonci okupovaného Mandžuska. O šest dní později vyhlásil císař Hirohito kapitulaci, ale kvantungská armáda v Číně a jednotky v Tichomoří nesložily zbraně a pokračovaly v boji. Konečně 2.září, více než šest let po jejím zahájení, skončila druhá světová válka podepsáním kapitulace Japonska na křižníku Missouri, kotvícím v tokijském přístavu.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 2.7)

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#Bitva o Charkov #2 svetova valka

Diskusia: 2. světová válka v Evropě - Vychodní fronta a v Tichomoří

Pridať nový komentár


Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.012