Impresionismus

Impresionismus 

impresionismus, umělecký směr vzniklý ve francouzském malířství v 70. letech 19. stol. Usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů nekorigovaných předchozí zkušeností ani rozumovou úvahou. Pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu (Impression, soleil levant – Dojem, východ slunce, 1872). Typické znaky – uvolněný rukopis, osamostatnění barevné skvrny a prosvětlení palety – se objevily již dříve, zejm. u W. Turnera, stoupenců barbizonské školy ap. Další významní představitelé: C. Pissarro, A. Sisley, v menší míře A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne. Viz též neoimpresionismus. Impresionismus se projevil i v jiných uměních:

divadlo impresionismus se projevil v inscenacích básnických a lyrických her za účasti malířů, hudebníků; působil na diváky sugestivním vytvářením poetických nálad a optických dojmů (J. Kvapil Oblaka, F. Šrámek Měsíc nad řekou aj.). Impresionismus ovlivnil jak dramaturgii (inscenace básnických děl a lyrických her), tak scénografii (účast malířů a hudebníků, nové objevy ve scénickém osvětlování). Projevil se zejména sugestivním vytvářením poetických nálad a optických dojmů. K významným dramatikům impresionismu patřili mj. P. Fort, M. Maeterlinck, A. Schnitzler, W. B. Yeats;

hudba sloh používající nové hudební prostředky (zlomkovitost melodické linie, uvolnění harmonie, využití barevných možností nástrojů). Tvůrcem hudebního impresionismu byl C. Debussy, z dalších představitelů M. Ravel, A. Roussel, M. de Falla, A. N. Skrjabin, O. Respighi, v české hudbě byl impresionismem ovlivněn např. V. Novák;

literatura v poezii i v próze se uplatnění estetických principů impresionismu projevilo posílením lyričnosti, uvolněním kompozičních schémat v dramatu a románu, orientací na intimní a přírodní tematiku, náznakovostí vyjadřování, zesílením smyslových asociací a vnímavostí pro odstíny zvuků, emocí a nálad v poezii, hudebností verše. Tyto znaky sbližují impresionismus se symbolismem a novoromantismem. K představitelům impresionismu patřili básníci P. Verlaine ve Francii, H. von Hofmannsthal, D. Liliencron, R. Dehmel v Německu, B. K. Zajcev a K. D. Balmont v Rusku, v české poezii zejm. A. Sova (sbírka Květy intimních nálad), K. Hlaváček, a prozaici P. Bourget, M. Proust, A. Gide, J. K. Huysmans, G. D’Annunzio, A. P. Čechov aj., v české próze V. Mrštík a R. Svobodová, F. Šrámek.

Pissarro [pisaro] Camille, * 10. 7. 1830, † 12. 11. 1903, francouzský malíř a kreslíř; významný představitel impresionismu, později pointilismu a divizionismu. Zpočátku ovlivněn krajinářským realismem (G. Courbet, C. Corot), v době pobytu v Anglii (1870 – 71) se seznámil s tvorbou W. Turnera. Před rokem 1890 se intenzívně zabýval teoretickými úvahami o různých efektech barev a světla. Z díla: Pontoise, Dostavník v Louveciennes, Bulvár Montmartre.

Sisley [sisle] Alfred, * 30. 10. 1839, † 29. 1. 1899, francouzský malíř anglického původu; významný představitel impresionismu. Zpočátku ovlivněn realismem (C. Corot, Ch.-F. Daubigny), později se seznámil s C. Monetem, A. Renoirem a dalšími impresionisty, se kterými od roku 1874 vystavoval. Nejvěrněji sledoval zásady Monetova impresionismu, na rozdíl od něho však neztratil smysl pro soudržný tvar. Věnoval se výlučně krajinomalbě. V jeho obrazech dominuje vzájemný vztah a kontrast mezi oblohou a vodní hladinou; užíval jasné zářivé barvy, kterými zachycoval atmosféru konkrétního okamžiku (Pradleny z Bougivalu, Most v Sčvres, Záplava v Port-Marly).

Renoir [renuár] Auguste, * 25. 2. 1841, † 3. 12. 1919, francouzský malíř, grafik a sochař; otec Jeana Renoira. Významný představitel impresionismu. Zpočátku pod vlivem realistů (G. Courbet, C. Corot) a E. Delacroixe, obdivoval P. P. Rubense a benátské malířství. Vynikající kolorista; zkoumal vlastnosti světelných barevných efektů. Tematicky vycházel z dobové obliby žánrových scén; náměty pro své figurální kompozice čerpal z prostředí lidových zábav (Tanec v Moulin de la Galette, Snídaně veslařů). Pod vlivem Raffaela se obracel ke klasickému ideálu a vytvářel svébytné spojení mezi impresionismem a klasickou formou. Zejm. od 90. let se věnoval smyslově pojatým ženským aktům (Koupající se ženy, Akt na slunci, Spánek po koupeli, Gabriela v rozhalené blůze). Zabýval se i krajinomalbou a portrétem.

Degas [dega] Edgar, * 19. 6. 1834, † 26. 9. 1917, francouzský malíř, kreslíř a sochař. Studoval na École des Beaux-Arts v Paříži; významný malíř na pomezí realismu a impresionismu. Začínal v klasicistní tradici J. Ingrese, v rané tvorbě se soustředil na historickou malbu (Spartskédívky) a psychologické podobizny (Rodina Bellelli). Teprve v roce 1862 namaloval první obraz z dostihové dráhy (Před startem). Po 1865 projevoval větší zájem o barvu a především o zachycení pohybu. Maloval první obrazy tanečnic (Baletní škola) a 1876 proslavený obraz Absint. Koncem 70. let další stylová proměna přinesla hlavně uvolnění a dělení malířského rukopisu. Degas zjednodušil kresbu (Závod amatérů, Žehlířky) a pro lepší využití barvy výrazněji užíval techniku pastelu (Po koupeli, Konec arabesky). V 90. letech téměř oslepl, přestal malovat a věnoval se sochařství. Na Degasovo dílo bezprostředně navázal H. de Toulouse-Lautrec.

Cézanne [sezan] Paul, * 19. 1. 1839, † 22. 10. 1906, francouzský malíř. Krátce studoval na Académie Suisse v Paříži. Seznámil se s budoucími impresionisty (C. Pissaro, C. Monet, A. Sisley). V Louvru studoval díla P. P. Rubense, E. Delacroixe, P. Veronese, N. Poussina. Přítel É. Zoly. Po roce 1870 se sblížil s impresionismem, nikdy však nepřijal formální postupy impresionistů. Zabýval se otázkami kompozice, vzájemných vazeb zobrazovaných předmětů nezávislých na okamžitých světelných podmínkách. Hledal pevnou formu, tvary modeloval smíšenými barvami, bez ohledu na světelné podmínky. Měnil i klasickou perspektivu; prostor je vytvářen z postupných vjemů. Hlavními tématy jsou zátiší, portréty, krajiny. Cézanne svým pozdním dílem významně ovlivnil kubismus i pozdější abstrakci.

neoimpresionismus, divizionismus, pointilismus – malířský směr usilující v 2. pol. 80. let 19. stol. založit instinktivní tvorbu impresionismu na vědeckých poznatcích, zejm. z oboru fyziologie vidění a fyzikální optiky. Podstatou neoimpresionismu je náhrada míšení barevných pigmentů na paletě optickým prolínáním drobných základních barevných bodů (francouzsky le point, tečka) položených na plátně těsně vedle sebe; na sítnici oka se body opět skládají ve výslednou barvu. Významní představitelé: G. Seurat, P. Signac, C. Pissaro.

Rodin [roden] Auguste, * 12. 11. 1840, † 17. 11. 1917, francouzský sochař a kreslíř; významný představitel symbolismu, zakladatel moderního evropského sochařství. V raných dílech ovlivněných romantismem jsou patrné naturalistické prvky, později inspirován malířským impresionismem. Impresionistické omezení na zrakový vjem však překonal vystižením psychofyzických stránek života. Ovlivněn Michelangelem. V roce 1876 vytvořil sochu nahého mladého muže (Kovový věk), která se setkala s nepochopením, znamenala však historický mezník ve vývoji evropského sochařství. Rodinova tvorba zahrnuje pečlivě propracované mramory, rychle nahozené terakotové skicy i zdánlivě nedokončená torza. Snažil se hmotou vyjádřit obraz vnitřního citového života člověka (Myslitel). Často zobrazoval figury v extrémně vypjatých pózách (pomník H. de Balzaka), hlouběji vyjadřujících psychický prožitek, porušoval hladký povrch sochy, aby oživil a zdramatizoval formu. Autor psychologicky propracovaných portrétů (G. Mahler, V. Hugo), tvůrce nového typu pomníku (Občané z Calais).