Starověké Řecko v období klasickém a helénistickém

Starověké Řecko v období klasickém a helénistickém

(sociální, politický, kulturní a ekonomický vývoj)

Klasická doba (500 – 338 př.n.l.)

– klasický = dokonalý, hodný obdivu (statečnost Řeků, demokracie)

– vrchol řecké vzdělanosti a kultury

Řecko-perské války (492 – 449 př.n.l.)

– před nimi – povstání maloasijských Řeků proti Peršanům (nesvoboda, daně), à pomoc evropských Řeků (Athéňanů)à záminka Peršanů (Dáreios I.) k napadení Řecka

1.řecko-perská válka

– bitva u Marathonu (athénský vojevůdce Miltiádes), Peršané poraženi – poté vybudování athénského loďstva
2.řecko-perská válka (perský král Xerxés I. × spartský král Leonidás)

– bitva u Thermophyl – vítězství Peršanů (zradou Řeka)

– bitva u Salaminy (námořní) – rozhodující – vítězství Řeků (lepší lodě)

– obranné boje Řeků vítězné (morální převaha)

478 př.n.l. – vznik délského (athénského) námořního spolku – cíl pokračovat ve válce s Peršany

– nakonec uzavřen Kalliův mír (449) à konec řecko-perských válek

– rostoucí nadřazenost Athén ve spolku à Athény námořní velmocí à upevnění a prohlubování demokracie (bez příspěvků spolku nemožné – vyplácení diet, loďstvo)

Perikles – největší rozkvět Athén

– přímá demokracie – podíl všech občanů na řízení státu, věc cti – bezplatné à chudým vypláceny diety (náhrada za ztrátu času při výkonu státního úřadu nebo účasti na shromáždění – spolkové peníze)

– nejdůležitější lidové shromáždění – hlasování všech občanů; rada pěti set, 10 stratégů

– obyvatelstvo:

– metoikové – osobně svobodní, cizinci, bez politických práv ale povinné příspěvky (leiturgie)

– otroci – početní, nesvobodní

Peloponeská válka (431 – 404 př.n.l.)

– o nadvládu nad Řeckem

– Athény (athénský spolek, demokracie) × Sparta (peloponéský spolek, oligarchie)

– rozhodující bitva r.405 – Aigos Potomai (Kozí říčky)

à porážka Athén – těžké mírové podmínky, konec spolku

– hegemonie Sparty à v Athénách nastolena oligarchie („vláda 30 tyranů“) – záhy ale obnovena demokracie

protispartská koalice (Athény, Théby, Korint) – korintská válka à porážka Sparty

– 2. athénský námořní spolek – slabší

– thébská hegemonie – nespokojenost se spartskou nadvládou, svržena oligarchie, přesto pokles thébské moci
à nakonec oslabení Athén, Sparty i Théb

Kultura

– centrum – Athény

– systém výchovy a vzdělání dětí – paideia

– kalokaghatia – ideál výchovy, spojení tělesné a duševní dokonalosti = všestranný rozvoj člověka

– filozofie: atomismus, sofisté, Sokrates, Platón, Aristoteles

– dějepisectví: Hérodotos z Halikarnásu – „ otec historie“

– řečnictví: Démosthénes (filipiky- odsouzení činů Filipa II.)

– rozvoj dramatu: tragédie (Aischylos, Sofokles, Euripides) a komedie (Aristofanes)

Helénistická doba (338-146 př.n.l.)

– vzestup Makedonie – vláda Filipa II. – cíl sjednocení Řeků proti společnému nepříteli (Peršanům)

– bitva u Chaironeie à korintský (panhelénský) spolek (337) – federace řec.států (mimo Sparty) v čele s Makedonií (sjednocení, ale ztráta samostatnosti)

Alexandr Veliký (336-323)

– vychováván Aristotelem, touha po světovládě

– tažení do Malé Asie proti Peršanům à Sýrie à Foinikie à Egypt à nitro Perské říše à vznik mohutné světové říše

– Alexandr – král s neomezenou mocí a božskými poctami

– zakládání měst Alexandrií (nejvýznamnější v Egyptě) à ohniska řeckého vlivu à helenizace (splývání různých kultur – řecké a orientální); rozvoj dálkového obchodu

– po smrti Alexandra à rozpad říše à boje o nástupnictví vojevůdci – diadochové (= následníci)

3 nejmocnější říše:
• ptolemaiovská (Egypt)
• Seleukovská (Přední Asie – Mezopotámie)
• antigonovská (Řecko a Makedonie)

zachovávají se polis, ale také vznik spolků
spolky – federální státy – federace měst (aitolský, achajský spolek)

2.st.př.n.l. – nástup Římanů à ovládnutí Makedonie (148) a Řecka (146)

Kultura

– nadnárodní; jednotící prvek – řečtina

– centra vzdělanosti: Athény (filozofie), Alexandrie (Múseion – knihovna, maják Faros), Pergamon

– náboženství: synkretismus – splývání představ o bozích

– filozofie: otázka smyslu života jednotlivce – stoicismus, epikureismus, skepticismus

– rozvoj vědy: Archimédes ze Syrakus (zabit Římany – 2.punská válka)