Starověký Řím

Starověký Řím

(osídlení apeninského poloostrova, doba královská – Etruskové, republika)

od 2 tis. př.n.l. – osidlování Apeninského poloostrova

– kmeny různého původu (Italikové, Ligurové, Keltové, Féničané, Řekové)

Etruskové (800- 600 př.n.l.)

– první vyspělá civilizace v Itálii, neznámý původ

– písmo řecké, etruština nerozluštěna

– netvořily jednotný stát à samostatná města

– v čele králové – lukomoni, výsady aristokracie, málo otroků

– obživa: zemědělství – terasovitá pole na svazích, obchod – luxusní zboží

– umění – černá keramika, kapitolská vlčice v Římě

Doba královská (753 – 510 př.n.l.)

– podle tradice Řím založen r. 753 (Romulus a Remus)

– archeologicky – založen Etrusky à vybudovali chrám na Kapitolu, cloaca maxima – odvodňovací stoka

– 200 let nadvláda etruských králů – poslední vyhnán r.510 (Tarquinius Superbus) à počátek republiky (vliv na římskou společnost – písmo, náboženské zvyklosti)

– reformy etruského krále Servia Tullia – obyvatelstvo rozděleno podle majetku do 5ti tříd à vliv na postavení občana v setninovém (centurijním) shromáždění

– v čele král; poradní sbor krále = aristokratická rada (senát) zasedali předáci aristokratických rodů -otcové (patres)

rozdělení obyvatelstva:

– patricijové – potomci urozených otců, privilegovaní, plnoprávní, politická moc, důležitost v boji – jízda

– plebejové – svobodní, neplnoprávní, neurození (přistěhovalci, rolníci, obchodníci atd.)

– proletári – zcela nemajetní

– otroci – patriarchální ráz otroctví

klientela – právní vztah

– patron (ochránce, podpora soc.slabších, před soudem)

– klient (závislý – zavázán podporou patrona v polit.boji)

Raná římská republika (509 – 265 př.n.l.)
(res publica = správa je věcí veřejnou)

správa:

– v čele 2 konzulové (nejvyšší úředníci) – pouze 1 rok, z patricijů, společná odpovědnost

– kvestoři - správa státní pokladny; praetoři – výkon práva („soudní moc“); censoři – dohled nad mravy

– diktátor – neomezená moc, pouze v ohrožení Říma, na půl roku

– senát – poradní sbor, 300 patricijů, ohnisko politické moci

boj plebejů s patriciji

– boj za zrovnoprávnění

– podnět – změna vojenské taktiky (5.st.) – jádrem armády těžkooděnci (plebejci) × aristokratická jízda à hrozba odchodu à vojenské oslabení Říma

výsledek bojů:

– volba tribunů lidu – úředníci, hájí zájmy plebejů, právo veta – zamítnutí rozhodnutí konsulů

– zákony 12 desek (449) = 1. římský zákoník à zrovnoprávnění plebejů s patriciji, postupně zpřístupnění všech úřadů – pouze bohatí plebejové à vzniká nová vládnoucí vrstva bohatých plebejců a patricijů = nobilita (nobilis = vznešený) /ale: obtížné proniknout do nobility à jen schopní politici à homo novus (nový člověk)/

– hospodářské poměry – důležitost vlastnictví půdy, růst dlužního otroctví

ovládnutí Itálie Římem:

– boje s Etrusky; vpád Keltů do Říma – odtáhli za výkupné

– boje s Latiny: (spolek měst) – spojenecké smlouvy

– boje s Řeky: na pomoc Řekům epeirský král Pyrrhos (vítěz vyčerpávající bitvy u Ausculaà Pyrrhovo vítězství) à poražen v rozhodující bitvě u Beneventa (272)
à 265 – Římané ovládli Itálii

– sjednocení (některá spojenecká města – municipia à římští občané – ale omezená práva)

– částečná autonomie, kolonie Římanů na dobytých územích – kontrola

– proč úspěch: vycvičená armáda, diplomatická obratnost

Vrcholný rozkvět římské republiky (264 – 133 př.n.l.)

– expanze Říma do Středomoří à střet s Kartágem (foinická osada, námořní velmoc, oligarchie) /předchozí vztahy přátelské/

spor o nadvládu ve Středomoří vyústil v punské války (Kartaginci = Punové):

– 1. punská válka (264-241) – boj o Sicílii – vítězství Říma – vybudování římského loďstva

– 2. punská válka (218–201) – tažení kartáginského vojevůdce Hannibala do Itálie přes Alpyà 2 vítězství, pak tažení na Řím- vyčerpaná armáda à porážka- tvrdé podmínky míru à konec velmocenského postavení Kartága

– 3. punská válka (149-146) – cílem zničit Kartágo à srovnáno se zemí àúplná nadvláda nad Středomořím

– římské výboje na východ à Makedonie, Řecko (146 – Korint), Egypt, Asie

à vláda Říma nad většinou starověkého světa – impérium

změna charakteru římské společnosti:

– problémy se správou rozlehlých území

– provincie – správci prétoři; vydírání publikánů (výběrčí daní)

– zánik malých hospodářství, vznik statků (villa) a velkostatků (latifundium)

– vojsko – rozděleno na legie

Krize a pád římské republiky (133 – 31 př.n.l.)

příčiny krize:

– potíže při správě rozsáhlého území

– úpadek svobodných rolníků (otroci, laciné obilí z provincií) à zchudlí rolníci nemohli vstoupit do armády (neplacená) à oslabení armády

– bezzemci se domáhali zajištění obživy, vzpoury otroků

– vzniká velký majetkový rozdíl mezi vrstvami

pokusy o řešení:

– pozemkové reformy bratří Gracchů (tribuni lidu)

– dočasně zákon o pozemkovém maximu (maximální výměra ze státní půdy) – neúspěch (odpor senátu, oba bratři zabiti)

– vojenská reforma Gaia Maria

– do armády přijímáni i bezzemci – placeni (žold), po 16tileté službě přiděl půdy à vznik profesionální žoldnéřské armády – významná síla, ale možnost použití pro osobní cíle vojevůdce

– problémy s italskými spojenci (povinnosti bez občanských práv) à občanské právo rozšířeno na všechny svobodné obyvatele jižně od Pádu

odlišné názory na správní zřízení říše – 2 skupiny uvnitř nobility:

– Populárové – v čele Gaius Marius; stoupenci lidu (populus=lid) – umírněné sociální a demokratické reformy, posílení vlivu lidového shromáždění

– Optimáti – vůdcem Lucius Cornelius Sulla; nejbohatší část nobility, odpůrci změn, stoupenci neomezené moci senátu, proti rozdělování pozemků

– boje – 1.občanská válka à vítězství optimátů
– Sullova diktatura (82-79)

– vláda pomocí vojska, proskripce (seznamy nepohodlných osob)

– doživotní diktátor (neomezená vláda) (diktatury se vzdal)

– po jeho smrti obnovena republika

nové nebezpečí

– velké množství otroků – špatné zacházení – nespokojenost (gladiátoři – zápasy na život a na smrt)

– à Spartakovo povstání (73–71) – povstání otroků v čele s gladiátorem Spartakem, ze začátku úspěch, později nejednotnost à poraženi à pro výstrahu ukřižování podél Via Appia

politické boje v Římě:

– 63 – příprava spiknutí – pokus o převrat – Catillina à odhaleno Ciceronem (obránce republiky, senátu)

1. triumvirát (60) – tajná úmluva – vzájemná pomoc při realizaci cílů, navenek legálně

– Gnaeus Pompeius (správce Hispánie), Crassus, Gaius Julius Caesar (správce Galie)

– po smrti Crassa – rozpad triumvirátu – napětí à 2. občanská válka (49-45): Pompeius (na straně senátu) × Caesar (na straně populárů), popularita u lidu, vojska

– Caesar – vítězný pochod na Řím (Rubicon – Kostky jsou vrženy) à ovládnutí Itálie

Caesar – diktatura (doživotní, neomezená)

– imperátor (vrchní velitel vojska), nejvyšší kněz (pontifex maximus)

– reforma kalendáře: „juliánský“

– spiknutí (44) à zavražděn v senátu stoupenci republiky (senátu) – Brutus, Longinus

po zavraždění à neklid à 2. triumvirát (43)

– Caesarovi stoupenci: Marcus Antonius, Lepidus, Octavianus (Caesarův dědic)

– proskripce (obětí Cicero)

– soupeření Antonia a Octaviana à Antonius a Kleopatra poraženi u Actia vojevůdcem Agrippou

– r. 30 – Octavianus pánem celé říše = konec republiky à císařství (principát)

Kultura

– návaznost na řeckou vzdělanost – snaha o vyrovnání à napodobování řeckých vzorů

náboženství

– převzata hierarchie řeckých olympských bohů – přejmenováni – antropomorfismus

– vlivy orientálních bohů

– kněží – pontifikové (nejvyšší kněz – pontifex maximus)

– písmo – převzato od Řeků (velká abeceda) à latinka; vlastní soustava číslic

– centrum vzdělanosti: Řím, Alexandrie, Athény

– komedie – Plautus

– architektura – akvadukty (vodovody), kloaky, viadukty, silnice, amfiteátry, cirky, opevnění (Galie)