Církev ve středověku

Církev ve středověku

(boj o investituru, křížové výpravy obecně, podrobněji do Svaté země)

1054 – velké schizma (= rozluka církve)

– západní (římská, latinská, katolická) – papež, latina

– východní (ortodoxní, pravoslavná) – patriarcha, řečtina

– církev udržuje vědomí jednotné říše

– učení o „trojím lidu“

– hospodářská prosperita církve

– výsadní nositelkou kultury, vzdělanosti (školy)

Boj o investituru

– spor o prvenství mezi světskou a církevní mocí

– (Investio = oblékat slavnostní roucho, přeneseně udělovat biskupský prsten a berlu)

1073 – papežem Řehoř VII. bez souhlasu císaře

– Dictatus papae – nároky na světskou moc

– vznesl požadavky na právo dosazování a odvolávání panovníků

– požadavek, aby se císař vzdal práva jmenovat biskupy

– císař Jindřich IV svolal synodu (shromáždění)

– papež sesazen × na oplátku Jindřich vyloučen (exkomunikován) z církve – knížata tímto zbavena věrnosti

– vzpoura (podpora papeže)

– pokořující pouť Jindřicha k papeži – prosba o odpuštění

pak ale pokračování sporů až do r.1122 à konkordát wormský (smlouva církve a státu)

– volba biskupů církví (berla a prsten) za královy přítomnosti (žezlo)

– à sice kompromis, ale v podstatě posílení církevní moci (snížil králův vliv na vysoký církevní klérus)
 
Křížové výpravy (kruciáty)
příčiny:

– populační přírůstek à potřeba nových území, pro poddané (svoboda, půda, snadnější živobytí)

šlechta – získat nové léno (mladší synové kvůli majorátu)

– obchodní význam – italská města(Janov, Pisa, Benátky)

– k vyvolání zapotřebí především ideologické motivy

vzestup náboženského cítění v 11.století
příchod seldžuckých Turků do Malé Asie a na Blízký východ à 1076 dobyt Jeruzalém – posvátná místa pro křesťany (vláda Arabů vystřídána Turky à zhoršení podmínek pro poutníky do Svaté země)

– ohrožena Byzanc à žádost o pomoc
1095 – svolán koncil (Clermont) – papež Urban I. výzva k válečné výpravě (svaté válce) proti nevěřícím

– cíl – osvobodit Boží hrob a Svatou zemi od Turků + hospodářské a politické cíle

– za účast slib duchovní milosti, příděl půdy na Východě

– ohlas a nadšení – vidina zisku a slávy

bojovníci označeni červeným křížem – křižáci

celkem 8 křížových výprav (+ jedna dětská)

– 1.výprava: – dobytí Jeruzaléma a vůbec největší územní zisky à křižácké státy

– 2.výprava: – neúspěšná snaha o rozšíření území křižáckých států, Turky dobyt zpátky Jeruzalém

– 3.výprava: – snaha o zvrat nepříznivé situace; jen částečný úspěch (Fridrich Barbarossa, Richard Lví srdce)

– 4.výprava: – na popud Benátčanů zaměřena proti křesťanům (Byzanci) à dobyt à Latinské císařství

1212 – dětská křížová výprava: malý úspěch profesionálních armád à myšlenka, že Boží hrob mohou osvobodit jen nevinní – bez hříchu (děti); zákaz papeže, přesto uskutečněna, ztráty na životech, obchodníky v Marseille někteří prodáni do otroctví

konec křižáckých států (1291 – dobyta poslední křižácká pevnost Akkon)

důsledky křížových výprav

– vzrůst moci a bohatství církve

– rozvoj měst – Benátky, Janov – obchod

– křesťanské panství na Blízkém východě se nepodařilo udržet

– kulturní obohacení Evropy (styk s arabskou a byzantskou kulturou) – východní přepych

– nové plodiny (rýže, mák, broskve, citrony)

– rytířská kultura – trubadúři

vznik rytířských řádů – spojení vojenské a charitativní činnosti s životem mnišských řádů (původně ochrana poutníků na dobytých území)

– johanité à maltézští rytíři

– templáři

– řád německých rytířů

křížové výpravy pořádány i do jiných oblastí proti nevěřícím:

– španělská reconquista – proti muslimským Arabům na Pyrenejském poloostrově

– později proti křesťanským národům, které se stavěli proti církvi (husitství)

Církev po skončené křížových výprav
vzrůst bohatství církve (kořist, odpustky) à život v přepychu à veřejné pohoršení, odpor, úsilí obnovit apoštolskou chudobu

vznik sekt – sdružení nespokojených – ohrožení autority církve

– např. hnutí katharů, albigenští, valdenští

– proti nim křižácké výpravy

– v pol.13. století zřízena Svatá inkvizice – instituce k vyhledáváni a souzení kacířů, s velkými pravomocemi

vznik žebravých řádů – měli žít jen z podpory a almužen

– františkáni

– dominikáni – od 13.století řídili inkvizici

– karmelitáni

– augustiniáni – poustevníci