Charakteristika pozdního a vrcholného středověku

Charakteristika pozdního a vrcholného středověku

(kolonizace a rozvoj…, feudální společnost, venkovská a městská civilizace, vzdělanost, univerzity, počátky kritiky církve)

kolonizace nových území, budování nových osad ve střední Evropě
gotická kultura

stále zemědělský charakter společnosti
agrární revoluce:

– technologické zlepšení

– klimatické změny (oteplení)

– nárůst populace, prodlužení průměrného věku

– pak zhoršení ve 14.století à hladomory, epidemie

dědičný pronájem půdy

– emfyteutické právo (zákupní) – nemohla být bezdůvodně odebrána (jen odúmrť)

vesnice

– změna skladby pěstovaných plodin, málo dobytka, trojhonný systém

– změna podoby vesnice – pravidelné uspořádání, nadzemní stavby

– majetkové rozdíly

– vrchnost, rychtář, farář

města

– znovu růst významu měst (po antice)

– druhy měst: královská (svobodní obyvatelé), poddanská

– lokace – důležité dopravní spojení

městská práva – privilegia

– právo osobní svobody, vlastního soudnictví à vyvázání z lenních svazků

– hospodářská – trhy, mílové, celní, hrdelní práva

– právo na obehnání hradbami

– městská samospráva (purkmistr+konšelé)

– nová vrstva společnosti – měšťané

– plnoprávní: nejbohatší, politická práva, tzv.patriciát; kupci, kramáři, někteří řemeslníci

– částečně plnoprávní: tovaryši, chudina, učni, vojáci

– se zvláštními předpisy: duchovenstvo, šlechta, ale i univerzitní učitelé a studenti

– Židé: na okraji společnosti, v uzavřených městských čtvrtích (ghetta)

cechy

– sdružení výrobců jednoho řemesla

– členové mistři (majitelé dílen)

– kontrola výrobků, cen, množství, mzdy, pracovní doby

– zpočátku podpora, později brzda výroby

města centrem obchodu

– obchodní cesty v západní Evropě

– nebezpečí při dálkovém obchodu (cesty, přepadení), nejednotnost měr a mincí

– vznik obchodních společností – pro usnadnění obchodního spojení

– gildy (Flandry, Vlámsko, Francie) a handy (Německo)

význam měst:

– centra řemesla, obchodu

– sociální a kulturní centra, vzdělanosti

– rozvoj peněžnictví

vzdělanost

– hospodářské proměny, rozvoj státní správy, obchodu à nároky na vzděláníà šíření do laických vrstev měšťanů

– vznik národních kultur (literatury v národním jazyce) – dosud univerzální křesťanská

– scholastika = rozumově vysvětluje a odůvodňuje církevní dogmata

– prostřednictvím Arabů – Aristotelovi spisy (rozpor s oficiálním církevním učením – nutnost začlenit)

ve 12.století – vznik dvou velkých teologicko-filozofických systémů

– otázka poměru víry a rozumu

– tomismus (sv.Tomáš Akvinský) = víra neomylná, rozum ale omezený, některé jevy proto mohou rozum přesahovat à nutnost souladu obou – racionalismus

– scotismus (Jan Duns Scotus) = větší význam víry  – iracionalismus

nositeli vzdělanosti ve 13.století – dominikánský a františkánský řád (nejbohatší, pokora a láska k bližním)

novým prvkem – univerzity – záhy velký význam

– cíl – úplné vzdělání (univerzální)

– sedm svobodných umění + „vyšší“ (medicína, právo, teologie)

– politický vliv (řešení teologických problémů)

– nejstarší – v Itálii (Bologna), Paříž (Sorbonna), Oxford, Cambridge, Praha (1348-Karel IV)

rytířská kultura

– ve šlechtickém prostředí – okázalost, hravost

– přísná pravidla, „dvorné chován퓨

– obřad – pasování na rytíře à statečnost, zbožnost, věrnost

– účast na rytířských turnajích

– vznik milostné poezie: truvéři a trubadúři (Francie), minnesängři (Německo)

počátek kritiky církve

– krize společnosti ve 14.století

– sociální diferenciace, hladomory, sociální napětí (bohatí×chudí)

– všeobecná nespokojenost, odpor proti církvi

církev – nejbohatší vlastník půdy

– desátky, prodávání odpustků, svatokupectví (obchod s náboženskými obřady, úřady)

– církevní hodnostáři – zahálčivost, přepych

– ztráta důvěry věřících, zášť šlechty

– kritika od učenců a kazatelů à úsilí o nápravu církve, reformu à reformátoři

– v Anglii- John Wyclif