Osmanská říše

Osmanská říše

(turecké výboje a jejich důsledky pro Evropu v 15. – 18. století)

nejprve malý stát à pak výboje + sňatková politika

1299 – zakladatel říše (dynastie) Osman

– boje proti Byzanci

– nové pěší pluky yeni ceri (= nová armáda/ jeničáři) – oddáni sultánovi, elita, většinou poturčení balkánští Slované, doživotně placeni – jádro tureckého vojska

ve 14. století – výboje do Evropy – dobyta Thrákie a pak i Bulharsko, Srbsko
křižácká výprava evropských států (Zikmund Lucemburský) × Turci

– neúspěch – vítězství Turků (1396 u Nikapole)

– jednání Byzance o církevní unii

– tzv. Florentská unie (uznání papežské svrchovanosti)

– slib křižácké výpravy proti Osmanům

– „bitva národů“u Varny 1444 à neúspěch křižáků

1453 – dobytí Konstantinopole à nadvláda Turků (přejmenován na Istanbul) – trvání až do 1. světové války
důsledky:

– blokování obchodu ve Středozemním moři

– úpadek italských měst

– impuls k hledání nových cest

– útlak neislámského obyvatelstva

další výboje v 15. století:

– na Balkán: vazalské vztahy s menšími balkánskými státy, řecké státy; neúspěch při dobývání Bělehradu

– na Krym: připojeny řecké kolonie à přerušena obchodní cesta mezi východní Evropou a Indií

– v severní Africe: Egypt, Sýrie, Libanon, Palestina

vláda sultána Süleymana I.

– vrcholné období a obnovení expanzí à největší územní rozmach říše

– dobyt Bělehrad, 1526 – vítězná bitva u Moháče à ovládnutí části Uher (vpády na Slovensko)

– výboje také do Ruska, Íránu, Gruzie, Arménie

– období velkých reforem (právní řád) à přesto vnitřní problémy: kvůli rozsáhlé říši, kulturní, náboženská nejednotnost

– růst daní à nespokojenost – povstání

– boje o úřednická místa nebo i o trůn (význam jeničářů (sultánova osobní garda))

v 17. století postupná úpadek říše (1683 – porážka Turků u Vídně à zastavena expanze do Evropy)
turecké území sférou zájmu evropských velmocí

organizace říše

– islámská víra – převzata od Arabů

– absolutní moc sultána, důležitá role armády

– sultánův dvůr – úředníci „Osmánci“ – úředníky mohli být jen muslimové (nezávislé na původu, ale na víře /všichni občané před zákonem rovni/)

– nevytvořila se rodová šlechta, protože vlastníkem veškeré půdy stát – jen dočasné pronajímání státním úředníkům (po dobu jejich služby) à každoročně střídání majitelů lén