Vytvoření středoevropské habsburské monarchie

Vytvoření středoevropské habsburské monarchie

(1526 – nástup Habsburků na český trůn, hospodářské a politické poměry v 16.století)

– po smrti Ludvíka Jagellonského 1526 v bitvě u Moháče (po vpádu Turků do Uher)

– českými stavy králem zvolen Ferdinand I.Habsburský (manžel Anny – sestry Ludvíka)

– musel stavům slíbit, že bude sídlit v Praze, že neporuší stavovská práva, zaplatí královské dluhy, uzná náboženskou svobodu a že nástupce bude korunován až po jeho smrti

– brzy také získal uherskou korunu – vznik soustátí – české země, rakousko, uhry – habsburská monarchie (na 400 let do roku 1918 určovala vývoj ve střední Evropě) – mnohonárodnostní říše – rozdílnost politická, hospodářská, kulturní

příčiny vzniku habsburské říše:

– touha Habsburků ovládnout Evropu

– celková podpora protireformačních sil – snaha o uchování starých pořádků

Habsburkové reprezentovali katolický a protireformační tábor

– potřeba silného státu proti tureckým vpádům

postavení Českého státu v monarchii

– nejbohatší habsburská država, ale zhoršení postavení země ve srovnání se západní Evropu (vykořisťování), měl blíž k velké politice než za Jagellonců

– úředním jazykem v říši byla němčina – germanizace

– hospodářství – izolace od centra vývoje, rozvoj hornictví a hutnictví (stříbro – jáchymovský tolar), převaha cechovní malovýroby, hospodaření šlechty

Ferdinand I.

– obratný politik, rozhodný, neústupný; mladší bratr španělského krále a římského císaře Karla V.

– usiloval o posílení centrální královské moci a oslabení vlivu stavů

– to se nelíbilo stavům a tak se vytváří tzv. stavovská opozice, v níž se sdružují stavy i města

– hlavní spory se vedly o výši daní (peníze na války), o náboženské otázky (převaha nekatolíků v Čechách – odpor k rekatolizaci)

– Ferdinand podporoval katolickou církev proti novým reformačním církvím (luteráni, jednota bratrská)

– součástí protireformačních snah bylo povolání jezuitů do Prahy a obsazení pražského arcibiskupství katolíkem (od husitských válek zůstávalo neobsazeno)

1.protihabsburské povstání českých stavů (1547)

– střet dvou různých principů vlády – panovnický a stavovský

– nespokojenost a protesty české šlechty proti stálému odčerpávání finančních zdrojů ze země ve prospěch cizích záležitostí

– podnětem šmalkaldská válka (protestantská knížata v Říši) – porušení zemských zákonů (vojenské tažení bez souhlasu stavů)

– odboj stavů snadno potlačen (důvody: nejasný program a cíle, nejednotný postup)

– nejhůře byla postižena královská města (více než šlechta, ačkoli si povstání vymyslela především ona): omezena samospráva, přidělen byl dohled královských úředníků, finanční pokuty, zbavení privilegií

1555 museli Habsburkové uzavřít augšpurský mír s protestanty v Říši, který byl pro ně velkou prohrou

– prosazena zásada „cuius regio, eius religio“ ( = čí země, toho náboženství)

– pro české království to neplatilo, ale posílilo to odboj – protože Ferdinand potřeboval pomoc stavů při vleklé válce s Turky, vymohl dokonce pro Čechy a Moravu povolení od papeže přijímání pod obojí, čímž také chtěl zmírnit vliv mnohem agresivnějšího protestantismu z Německa

– do své smrti už nepodnikl žádný pokus o upevnění panovnické moci

– 1556 abdikoval Karel V. na říšský trůn – nastoupil Ferdinand – rozdělil vládu v dědičných rakouských zemích mezi své tři syny

Maxmilián II.

– nejstarší Ferdinandův syn (1562-1576)

– přijat a korunován v českých zemích (jako Maxmilián I) a v Uhrách a v r. 1564 se stal i císařem Říše

– přes svůj původ nakloněn nekatolickým vyznáním, zejména luteránství – ochota ustupovat

– schválil ústně (ne písemně) náboženský program nekatolických českých stavů – Česká konfese (1575) – vyznání víry společné pro nekatolická náboženství (luteráni, novoutrakvisté, čeští bratři)

– získal sympatie většiny nekatolíků, přestože to byly jen sliby bez skutků – pro náboženskou snášenlivost nic konkrétního neudělal (nedostatek odvahy, oddanost dynastickým zájmům Habsburků)

– písemné schválení České konfese dosáhly stavy až v roce 1609 majestátem císaře a krále Rudolfa II.