Renesance a humanismus v Evropě a u nás

Renesance a humanismus v Evropě a u nás

– znovuzrození či obrození, návrat k antice po předcházejícím „úpadkovém“ období gotickém

– jedna z nejvýznamnějších epoch společenského a duchovního vývoje evropských zemí – kulturní, ekonomický a politický vzestup v 14. – 16. stol.

– reakce na přírodní a astronomické objevy, zámořské cesty a objevování nových zemí, rozvoj věd o člověku, poznání, vzestup úrovně vzdělanosti

– počátky na rozhraní 13. a 14. století v Itálii a odtud se šíří do dalších zemí Evropy

– obrat k člověku – usiloval o všestranný rozvoj člověka; touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života

– proti naprosté duchovní nadvládě katolické církve ze středověku staví antický ideál krásy a dobra, návrat k antické kultuře jako vzoru – zájem o klasickou latinu a řečtinu, ale rozvíjí se literatura v národních jazycích (jazyk, kterým hovoří lidé)

– individualismus; pocit sebevědomí jedince (víra ve vlastní síly)

– člověk se stává středem zájmu sebe sama (antropocentrismus)

– kult smyslů a rozumu × kultu víry – pokles víry; ideál pokory a odříkavé askeze × radosti pozemského života (alkohol, přepych, příjemný život na zemi)

– růst významu měšťanstva – světský ráz kultury (místo rytířské kultury)
 
Humanismus

– z lat. humanus (= lidský)

– myšlenkový výraz renesance: soustava názorů renesančních vzdělanců

– studium humana (lidských záležitostí) × studium divina (božských záležitostí)

– základem humanistické vzdělanosti bylo dokonalé jazykové vzdělání

– ideálem byl univerzální vědec a umělec (ztělesněn Leonardem da Vinci)

vynález knihtisku 1458 – Johannes Gutenberg = rozhodující úloha v šíření humanistických myšlenek (a vzdělanosti) – zlevnění a dostupnost knih

rozvoj přírodních věd

– anatomie – nauka o stavbě lidského těla

– matematika, mechanika

– astronomie – rozbití středověkých představ o Zemi jako středu vesmíru
• Mikuláš Kusánský naznačil cestu Mikoláši Koperníkovi – heliocentrický obraz světa (Slunce středem vesmíru), Jan Kepler – propočítal dráhy planet
• Galileo Galilei – učení o kulatosti Země – pronásledován inkvizicí (musel odvolat)
• Giordano Bruno – domyslel Koperníkův heliocentrismus (nekonečnost vesmíru, Slunce není středem, je jednou z planet) – upálen

společenská kritika a politika

– Niccolo Machiavelli – spis Vladař – názor, že politik může při vládě použít i diktatury a násilí

– Erasmus Rotterdamský – Chvála bláznovství

renesanční utopie – vlivem nových zámořských objevů, návrhy na spravedlivé uspořádání světa

– Thomas More – Utopia

– Tommaso Campanella – Sluneční stát

filozofie

– rozchod se scholastikou, vliv platonismu (centrem se stala Florencie, Lorenzo Medici zde založil platónskou Akademii)

Italská renesance

– vznik a šíření renesance

– příčiny – kontakt s antickými památkami, politicky: ideál jednotné Itálie – obnova slávy a velikosti starověkého Říma (politická rozdrobenost, boje o nadvládu mezi přívrženci papeže (ghuelfové) a přívrženci císaře (ghibellini))

– periodizace (označení podle století): trecento (14), quattrocento (15), cinquecento (16)

– především ve Florencii – rod Medici – mecenáši umění

architektura

– přizpůsobuje se pozemskému životu člověka – převaha světských staveb

– šlechtická sídla – zámky (místo hradů) a paláce (obdoba zámků ve městě) – kašny, míčovny, letohrádky

– ve městě – radnice, městské věže, přibývají školy, špitály, lázně; měšťanské domy

znaky:

– lehkost, vzdušnost

– místo gotické vertikály zdůrazněna horizontála (stavba rozložena do šířky)

– vodorovné, pravoúhlé linie – základní tvary: čtverec, obdélník, krychle

– arkády (oblouková podloubí)

– stavba často spojena se zahradou (sala terrena) – oživená jezírky, fontánami

– fasády zdobeny rustikou (= obklad neotesanými kameny nebo jejich napodobeninami) nebo sgrafity (vyrývání do vlhké omítky), kvádrování

– balustrády (zábradlí – spojení balustry = kuželky)

– štuková výzdoba

– trámové nebo kazetové stropy

stavitelé a stavby:

– Fillipo Brunelleschi – prvním velkým architektem

– dóm ve Florencii

– poprvé od zániku antiky používá sloupořadí, které má nejen podpůrnou, ale i kompoziční úlohu (florentský nalezinec – Ospedale degli Innocenti).

– Leon Battista Alberti

– Donato di Angelo Bramante – v Římě pracoval na chrámu sv.Petra (místo staré baziliky sv.Petra), nový kostel měl navrhnout tak, aby se stal zářným vzorem křesťanství – odvážný návrh, ale plně nerealizován – stavba spolkla spoustu peněz, které si papež snažil opatřit všemožnými způsoby (např.prodávání odpustků) – uspíšení krize, která vedla k reformaci, po Bramantově smrti pracoval krátce na stavbě Raffael (brzy zemřel), po něm Michelangelo

Francie – zámky na březích Loiry, palác Louvre v Paříži

v Čechách:

– první renesanční stavbou Ludvíkovo křídlo na Hradě (Benedikt Reid)

– Belvedér (letohrádek královny Anny – dar Ferdinanda Habsburkého jeho ženě)

– Lobkovický palác na Hradčanském námětí – s psaníčkovým sgrafitem

– letohrádek Hvězda, Trutnovské náměstí, zámek v Litomyšli

výtvarné umění

– mecenášství: podpora tvůrčích individualit

– všestrannost umělců

sochařství

– antické vzory, snaha zobrazit co nejvěrněji krásy lidského těla

– Donatello: David

– Lorenzo Ghiberti – výzdoba druhých dveří baptisteria ve Florencii (zvítězil nad Brunelleschim) – Rajské dveře (Michelangelo o nich prohlásil, že jsou tak krásné, že by se hodily do ráje)

malířství

– návrat k přírodě, úsilí o realismus (×středověká symbolika), objev perspektivy

– objevena krása lidského těla, harmonický soulad tělesných proporcí, nebojí se odhalit (akty)

osobnosti

– Leonardo da Vinci – nejuniverzálnější osobnost: malíř, sochař, vynálezce, přírodovědec

obrazy Mona Lisa, Dáma s hranostajem, nástěnná malba v Miláně Poslední večeře Páně (opticky prohlubuje prostor jídelny a vytváří iluzi, že pozorovatel je v centru děje, bohužel špatný stav)

– Raffael Santi – portréty – Sixtinská madona

– Michelangelo Buonarroti – mramorová socha Davida, výzdoba kaple ve Vatikánu (Sixtinská kaple – fresky Poslední soud, Stvoření světa)

– Tizian – portrétista – s psychologickou charakteristikou

– Tintoretto –Poslední večeře

– Sandro Botticelli – Zrození Venuše

– Nizozemí – Jan van Eyck, Německo – Albrecht Dürer

literatura

– výsměšný pohled na společenské vady, erotika, novela

– autoři: Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio, Francois Villon, Lope de Vega, Cervantes, Shakespeare, Chaucer

Renesance v českých zemích:

– humanismus a renesance vstupovaly do české kultury pomaleji než jinde

– v období gotiky české země v čele evropského vývoje, husitské války však další vývoj zabrzdily natolik, že renesanční tendence se v 15.století neprosadily a umění zůstává nadále pod vlivem gotiky

– nástup renesanční architektury spadá do 30.let 16.století – období prvních Habsburků

– i v dalším období se u nás humanismus spojuje s reformací, tedy se snahou o zlepšení společnosti i církve, o dosažení větší spravedlnosti světa

– téměř všechny stavby byly stavěny italskými staviteli nebo jejich žáky

– převážně naukový ráz literatury

– Jednota bratrská – během 16 století se stali nejvýraznějšími nositeli kulturních a vzdělávacích snah a začali šířit i myšlenky humanismu

Humanismus se u nás rozvíjel ve dvou směrech:

– Latinský – píší latinsky, pro vzdělance

– Český – většinou ho reprezentují příslušníci měšťanstva

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká; Jan Blahoslav – Bible kralická