Protektorát Čechy a Morava

Protektorát Čechy a Morava

(Heydrichiáda, domácí a zahraniční odboj, pražské povstání)

– po nástupu Hitlera k moci – 1933 se zvýšilo ohrožení Československa

– demokratická ČSR se stala útočištěm antifašistických emigrantů z Německa a Rakouska (Mannovi, Feuchtwanger, Zweig, Brecht)

– Hitler chce připojit německy osídlené oblasti ČSR k říši

– v průběhu roku 1937 se Československo dostávalo do mezinárodní izolace

– 1938 obsazení Rakouska oslabilo obranyschopnost Československa (úsek s nedostatečným pohraničním opevněním)

– vyhrocení národnostních problémů – vzniká Sudetoněmecká strana (35) – Karlovarské požadavky (duben 1938) vyhlášeny Konrádem Henleinem – obsahovaly: úplnou rovnoprávnost německé národní skupiny, vytvoření uzavřeného německého národního území s německou samosprávou a úplnou svobodu přiznání se k německému národu a k německému světovému názoru (k nacismu) – odmítnutí vlády – částečná mobilizace, která odradila Německo od zásahu
 
Západní mocnosti (Anglie a Francie)– politika appeasementu (ústupky, usmiřování) – hlavní snahou vyhnout se válce s Německem – nátlak na Československo, chtěli vyřešit krizi ke spokojenosti Hitlera na úkor spřátelené země (smlouva s Francií)

mise lorda Runcinmana (srpen 1938) – měl posoudit schopnost soužití Čechů a Němců v jednom státě (situaci německé menšiny) – vycházel však z informací, které mu poskytli sudetoněmečtí hostitelé
Tato mise se stala základem další strategie západních mocností – nabídli Hitlerovi za udržení míru odtržení pohraničních oblastí Československa k Německu – odmítnuto československou vládou

Vše vyvrcholilo na narychlo svolané konferenci v Mnichově – 29.-30. záři 1938

– sešli se zástupci 4 velmocí Chamberlaine, Hitler, Mussolini, Daladier

– ČSR nepřizvána

– podepsána Mnichovská dohoda – vyklizení požadovaného území

– Beneš diktát přijal v zájmu světového míru – bez souhlasu parlamentu (mimoto nemožnost osamocené války s Německem), pak Beneš abdikoval a odletěl do Londýna

– Československo muselo pak vyhovět i teritoriálním nárokům Polska (Těšínsko) a Maďarska (Podkarpatská Rus, vídeňská arbitráž) – ekonomické i strategické oslabení

Druhá republika (30.září 1938 – 15.března 1939)

– období od Mnichova do úplné likvidace republiky

– oficiální název Česko-Slovensko (důsledek požadavku autonomie Slovenska)

– prezidentem Emil Hácha

– konec parlamentní demokracie, snaha o zavedení totalitního systému, činnost KSČ zakázána

– snaha o přátelské vztahy s Německem – to ale chtělo stát ovládnout

Německo podporovalo slovenské separátní snahy – v březnu 1939 se vnitropolitická situace Česko- Slovenska vyhrotila v krizi – – 14.3. vyhlášen samostatný Slovenský štát – stal se německým satelitem (klerofašistický)

Krize dala Německu záminku pro zásah do vnitropolitických záležitostí států.

– Hácha při návštěvě Berlína donucen akceptovat německé rozhodnutí – dohoda, že Čechy a Morava žádají o ochranu

– 15.března 1939 okupace německým vojskem

16.března 1939 vyhlášen Protektorát Čechy a Morava

– součást německé říše

– formálně autonomie a vlastní správa – skutečnou moc měla německá okupační správa

– kontrola pomocí landrátů, německé policie (gestapo), kolaboranti

– platnost norimberských zákonů – arizace (zabavování žid.majetku) – vyhlazovací tábory – shromaždiště v Terezíně / plán i o pozdější likvidaci Čechů ale zatím využíváni pro potřeby válečných příprav

– hospodářství řízeno Hitlerem – podřízeno válečným cílům, vnucený kurs koruny k marce 10:1

– 3 proudy československé společnosti: střední (nesouhlas ale pasivní), kolaboranti, aktivní bojovníci proti okupaci

počátky čsl. odboje (1939 – 1941)

– odpor proti okupantům – ilegální tisk, protiněmecké nápisy

1.vlna – masové demonstrace (převoz ostatků Máchy na Slavín, výročí upálení Husa)

28.10.1939 – výročí vzniku ČSR – smrtelně postřelen medik Jan Opletal – při jeho pohřbu manifestace -

17.10 1939 nacisté uzavřeli všechny vysoké školy, zatýkání, popravy studentů, odvezeni do koncent.táborů

domácí odboj – ilegální organizace

– občansko-demokratický proud – orientace na západ

Politické ústředí (býv.politické strany), Obrana národa (důstojníci), Petiční výbor Věrni zůstaneme (kultura)

– na jaře 1940 se spojily ve společné centrále Ústřední výbor odboje domácího (ÚVOD)

– komunistický odboj – řízen z Moskvy, zpočátku zmatený sovětsko-německou smlouvou

formy odporu: ilegální tisk, pomoc pronásledovaným, vydávání falešných legitimací, potrav.lístků, zpravodajská činnost, diverzní akce (železnice), stávky a sabotáže v dolech

zahraniční odboj

– 2 proudy – společný cíl (osvobození národa), ale rozdílné názory na uspořádání bud.státu

– londýnský, demokratický (Beneš)

– moskevský, komunistický (Gottwald)

– Edvard Beneš se po okupaci vrátil do politického života – odboj v Londýně

– zpočátku nechtěly jeho aktivitu, směřující k obnově státu, brát na vědomí vlády Francie i Británie

– později uznána ustanovená prozatímní vláda (prezidentem Beneš), úsilí o neplatnost Mnichova

formování československých jednotek v zahraničí (po vypuknutí války)

– francouzská cizinecká legie, pak 2 čsl.pěší pluky, letci v bitvě o Anglii

– – zapojení do vojenských operací posílilo pozice československého exilu

po napadení SSSR Německem aktivizace odboje:

– roste počet stávek, sabotáží; spolupráce KSČ a ÚVODu

– proto místo dosavadního říšského protektora nastupuje generál SS Reinhard Heydrich

– specialista na boj proti hnutí odporu

– politika „cukru a biče“ – drobné zlepšení podmínek × teror vůči vlastencům

– vyhlášeno 1.stanné právo – zatýkání, popravy

– útok na všechny ilegální organizace

– odpovědí bylo zorganizování atentátu londýnskou vládou

– 27.května 1942 – atentát na Heydricha (výsadkáři Kubiš a Gabčik)

Heydrichiáda (květen – červenec 1942)

– reakce nacistů, vlna teroru

– 2.stanné právo

– vyhlazeny Lidice a Ležáky

– po tomto pronásledování již domácí odboj v původní síle neožil

12.prosince 1943 československo – sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci

– podepsána Benešem v Moskvě (domníval se že po válce zavládnou v SSSR demokratičtější poměry)

– = obrat v zahraničně politické orientaci, ovlivnila podobu poválečného Československa

Osvobození Československa

– 1.května 1945 vypuklo v českých zemích spontánní povstání proti okupantům (dříve než se plánovalo)

– povstání dorazilo 5.května i do Prahy (Pražské květnové povstání) – nedostatečné vyzbrojení, brutální německý postup

– dovolávali se pomoci amerických spojeneckých vojsk, která už na západě dosáhla demarkační čáry (Vary-Plzeň-Budějovice; hranice mezi vojsky) Američané ale nechtěli postupovat dál proti vůli sovětského velení

– pomoc proti jednotkám SS přišla od vlasovců (ruští vojáci v německých uniformách – pomocí Praze chtěli získat azyl na Západě), Česká národní rada se ale od nich distancovala

– 8.května 1945 podepsán protokol o kapitulaci – o odchodu německé armády z Prahy 

– 9. května příjezd Rudé armády do Prahy – vyčištění města od zbytku nepřátel