Třicetiletá válka

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: katika
Typ práce: Referát
Dátum: 05.05.2022
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 999 slov
Počet zobrazení: 5 600
Tlačení: 584
Uložení: 567

Třicetiletá válka 

- poslední evropská náboženská válka, zasahující 1618 – 48 (resp. 1659) celou střední, západní a jihozápadní Evropu. Je rozdělována na 5 konfliktů: ČESKOU VÁLKU, FALCKOU VÁLKU, DÁNSKOU VÁLKU, ŠVÉDSKOU VÁLKU a ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKOU VÁLKU. Byla ukončena 24. 10. 1648 uzavřením MÍRU VESTFÁLSKÉHO, avšak konflikt mezi Francií a Španělskem pokračoval až do pyrenejského míru 1659. Od roku 1635 přestala být třicetiletá válka náboženským konfliktem; francouzským vstupem došlo k promísení koalic bez ohledu na konfesi. Stala se bojem mezi teorií univerzalizmu (Habsburkové) a bojem o prosazení národních zájmů (Francie, Švédsko). Představovala do té doby nejničivější vojenský konflikt. Vytvořila instituci stálé profesionální armády. 

dánská válka

třetí fáze třicetileté války; vyvolána akcemi a drancováním rakouského generála J. T. Tillyho v Porýní. V   roce 1625 dánský král Kristian IV. vystoupil proti armádě Katolické ligy, v prosinci 1625 vytvořena tzv. haagská koalice mezi Nizozemím, Dánskem a Anglií. Dánský král zahájil na jaře 1626 operace proti J. T. Tillymu, zatímco P. E. Mansfeld zaútočil na Slezsko a snažil se o spojení s G. Bethlenem. Císař Ferdinand II. proti nim vyslal novou armádu v čele s A. z Valdštejna, jenž porazil P. E. Mansfelda 1626 u Dessau a pronásledoval jej do Uher. Mezitím J. T. Tilly porazil Kristiana IV. u Lutteru a po příchodu A. z Valdštejna z Uher zaútočily obě armády na Dánsko. V květnu 1629 donucen Kristian IV. uzavřít lubecký mír.

švédská válka

čtvrtá fáze TŘICETILETÉ VÁLKY, zahájená vyloděním švédského krále Gustava II. Adolfa dne 4. 7. 1630 v Německu. Císař, který nedlouho předtím zbavil Albrechta z Valdštejna vrchního velení, byl nucen spolehnout se na armádu J. T. Tillyho, která však byla v bitvě u BREITENFELDU zcela zničena. Ke švédskému vojsku se připojila protestantská knížata severního Německa a král Gustav II. Adolf postupně ovládl značnou část říše (v roce 1631 obsadili Sasové Prahu). Teprve Valdštejnův návrat do čela císařských vojsk zastavil Švédy u Norimberku, v nerozhodné bitvě u LÜTZENU v listopadu 1632 pak švédský král padl. V následujícím roce se síly vyrovnaly, Valdštejnovo váhání a nechuť k rozhodným akcím vyvolaly jeho pád a smrt. Císařské vojsko bylo svěřeno J. M. Gallasovi-Campo, který dokázal porazit spojenou švédskou a Saskou armádu v září 1634 u NÖRDLINGENU. Nato Sasko uzavřelo s císařem dne 30. 5. 1635 PRAŽSKÝ MÍR, švédská izolace však byla překonána spojeneckou smlouvou s Francií 28. 4. 1635, což znamenalo zahájení poslední fáze konfliktu, ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKÉ VÁLKY.

švédsko-francouzská válka 

poslední fáze TŘICETILETÉ VÁLKY, zahájená v létě 1635 francouzským útokem na Španělsko. Po PRAŽSKÉM MÍRU, kdy válku s císařem ukončila většina protestantských knížat severního Německa, mohla císařská vojska zakročit na Rýně ve prospěch svého španělského spojence. Mezitím však francouzský první ministr Richelieu zprostředkoval prodloužení míru mezi Polskem a Švédskem (stuhmdorfská smlouva). Švédové mohli obnovit operace v Německu a J. G. Banér zvítězil nad císařským vojskem u WITTSTOCKU. Od podzimu 1636 tak vedla císařská armáda se svými spojenci válku na několika frontách, v Porýní proti Francii, v Německu proti Švédům a od roku 1643 i v Uhrách proti sedmihradskému vévodovi J. I. Rákóczimu. Během válečných operací, vedených se střídavými úspěchy, bylo zcela zpustošeno Bavorsko, české země, Sasko, Braniborsko a Porýní. Všeobecná vyčerpanost vedla většinu zúčastněných k zahájení mírových jednání ve vestfálských městech již od roku 1641, ale MÍR VESTFÁLSKÝ byl uzavřen až dne 24. 10. 1648. Ve válce pokračovaly dále Francie a Španělsko až do roku 1659, kdy byl uzavřen pyrenejský mír.
 
Bitvy:

Wittstock [vitštok], město ležící na východě Německa severozápadně od Berlína. Dne 4. 10. 1636 zde svedena bitva ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKÉ VÁLKY, v níž švédská armáda pod vedením J. G. Banéra porazila spojené císařské a saské vojsko.
 
Breitenfeld [brajtnfelt], místo na sever od Lipska, kde se odehrály dvě bitvy třicetileté války; 17. 9. 1631 švédský král Gustav II. Adolf porazil Tillyho císařskou armádu a 2. 11. 1642 zvítězilo švédské vojsko pod vedením Torstensona nad císařskou armádou arcivévody Leopolda Viléma.
 
Lützen [licn], město v Německu 15 km jizápadně od Lipska. Dne 16. 11. 1632 se zde střetla spojená vojska KATOLICKÉ LIGY a císaře Ferdinanda II. pod velením Albrechta z Valdštejna s vojskem švédského krále Gustava Adolfa. Bitva skončila nerozhodně, zastavila však ofenzívu Švédů v Německu. Padl zde Gustav Adolf, na císařské straně polní maršál Gottfried z Pappenheimu.

Konec třicetileté války

mír vestfálský

systém mírových smluv, podepsaných 24. 10. 1648; ukončily TŘICETILETOU VÁLKU. Mírová jednání, plánovaná od roku 1635, probíhala v Münsteru (delegace Francie, v čele J. Mazarin) a v Osnabrücku (delegace Švédska, v čele A. G. Oxenstierna) se zástupci Ferdinanda III. a jeho spojenců v římskoněmecké říši. Jednání ovlivňováno i stavem na bojištích; úspěchy Švédů a nespokojenost v říši uspíšily podepsání míru vestfálského, jeho ratifikaci a další dojednávání. Mír vestfálský byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení rakouských Habsburků, Francie a Švédska. Významné zejména četné teritoriální změny: Švédsko získalo Západní Pomořany, Francie část Alsaska, Braniborsko Východní Pomořany, Bavorsko Horní Falc, Sasko Lužici; Rýnská (Dolní) Falc byla obnovena v rozsahu z roku 1621 a předána synu Friedricha Falckého. Švýcarsko a Nizozemsko přestaly být pokládány za součásti římskoněmecké říše. Císařská moc v říši se stala zcela závislou na říšském sněmu, říšští stavové získali faktické potvrzení svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říši). Restituční edikt z roku 1629 byl odvolán, náboženské poměry upraveny podle stavu z roku 1624 ve smyslu zásad AUGSBURSKÉHO NÁBOŽENSKÉHO MÍRU, rozšířeného i na kalvinisty. Katolické i evangelické náboženství bylo postaveno na roveň. Habsburské diplomacii se podařilo potlačit vliv politicky aktivního českého pobělohorského exilu; v důsledku toho Čechy, Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburského soustátí (náboženské svobody zaručeny jen pro Slezsko). Habsburkové posílili svou moc v rakouských i uherských zemích. Provedení mírových podmínek na území římskoněmecké říše kontroloval 1649 – 51 norimberský exekuční sněm.

Průběh třicetileté války v českých zemích

1617- Za vlády nástupce krále a císaře Matyáše, Ferdinanda II. Dochází k porušování Majestátu Rudolfovy jsou potlačována práva protestantů, zavírány jejich kostely, protestantské šlechtě odebírány vysoké funkce a lid v Čechách podněcovaný sousedními evangelíky v Německu se začíná bouřit.
1618- Císař zamítl výzvu od protestantských stavů žádající znovuotevření jejich kostelů a napříště zakázal protestantské sněmy v Praze. Rozzlobená česká šlechta se začala domnívat, že vinu na rozhodnutí císaře mají především jeho rádci a všechnu svoji zlobu obrátila proti nim. Dne 23. května oblehla šlechta a lid opět podněcovaná připojivšími se němci Pražský hrad a vstoupili dovnitř a vnikli do kanceláře, kde našli dva královské náměstky: hraběte Jaroslava Martince a hraběte Viléma Slavatu spolu s písařem Fabriciem. Bez meškání je popadli a tři nešťastníci si na vlastní kůži vyzkoušeli pražskou defenestraci, v pořadí tentokráte druhou. Jako zázrakem se ale nikomu z nich nic vážnějšího nestalo (jen Slavata utrpěl újmu na zdraví). Vzbouření páni si potom zvolili 30 direktorů za své prozatímní vladaře a začali sbírat vojsko. Psali také o pomoc do Němec a ze země vyhnali jezuity a arcibiskupa pražského a pohrozili každému, kdo by se opovážil vzepřít se nové vládě.

1619- 20. března umírá Matyáš a králem a císařem se stává Ferdinand II. Proti tomu se bouří čeští stavové a vojskem táhnou přes Rakousy až do Vídně. Zde je však zastihlo královské vojsko a porazilo je. V Čechách se mezitím jedná o tom, kdo bude novým českým králem. 26. srpna byl za krále zvolen Bedřich falcký. Ale všechny cizí země se od českého království pod náporem katolíků odvrátily, tudíž ty stály proti Ferdinandovi osamoceně.

1620- Bedřichovo vojsko vpadlo do Rakous, ale bylo poraženo. Mezitím se ale spojilo císařské vojsko s vojsky dalších katolických zemí a vtrhlo do Čech. Čítalo asi 50000 mužů, kdežto Bedřichovo vojsko sotva polovic. Vojsko Bedřicha nemělo  příliš velkou šanci na vítězství v bitvě v otevřené krajině, a proto ustupovalo neustále k Praze, až se usadilo na vyvýšeném a tudíž výhodném postavení na Bílé Hoře. 8. listopadu dorazilo k Bílé Hoře také císařské vojsko. Kolem poledne bylo císařské vojsko rozestavěno a k velkému překvapení bělohorských zatroubilo povel k útoku. Ti si mysleli, že z tak nevýhodné pozice si císařští útok rozmyslí. Rychlým postupem císařské vojsko uniklo bělohorské kanonádě a jejich jízda počala zahánět nepřátelskou. Překvapené Bedřichovo vojsko se nezmohlo na silnější odpor a začalo kvapem vyklízet pozice. Delší čas vzdorovat vydrželi jen posily, které najali moravští stavové. Ty stály hrdinně u letohrádku Hvězda, kde byli však pobiti do posledního muže. Bitva trvala pouze hodinu, ale její následky byly veliké a pro naše země nijak dobré.

1621- I po bitvě na Bílé Hoře zbylo ještě v Čechách silné protestantské vojsko schopné dál bojovat proti císaři. Aby se Ferdinand II. vzpouře vyhnul, odhodlal se k hroznému činu. V noci na 20. února bylo v Praze zajato 48 vůdčích osobností vzpoury a po krátkém soudu 27 z nich odsouzeno na smrt, zbytek k těžkým pokutám. Poprava se konala 21. června na Staroměstském náměstí. Popraven byl i lékař a rektor univerzity Jan Jesenský. Hlavy 12 rebelů byly vystaveny nabodnuté na píkách až do roku 1631 na Staroměstské mostecké věži. Řada dalších, kteří unikli popravě emigrovali do Německa nebo dále na sever. Mezi nimi byl mimo jiné také „učitel národů“ Jan Amos Komenský.

1627- 15. května vydal Ferdinand II. Obnovené zřízení zemské, což je doklad potvrzující dědičnost titulu českého krále pro Habsburky. 31. července také vydal rozkaz zakazující v českých zemích jiné náboženství nežli katolické. V té době působí v císařském vojsku velmi nadaný vojevůdce hrabě Albrecht z Valdštejna . Jeho cíl bylo úplně podrobit císaři Německé země. Díky těmto plánům měl ale císař zanedlouho rozdělané problémy tam, kde je bez Valdštejna vůbec mít nemusel. Z severu vtrhnul do Německa švédský král Gustav Adolf II. a na jihu začali s císařem válčit Francouzi. Albrecht z Valdštejna však situaci uklidnil: Němce z Čech vyhnal a Švédy zastavil v bitvě u Lützenu, ve které zahynul Gustav Adolf II. Švédové, kteří se postavili na stranu německých knížat sice bitvu vyhráli, ale jejich ztráty byly tak strašlivé, že další postup byl nemožný. Nicméně díky Švédům zůstalo protestantství v Německu zachováno. Moc a úspěch však Valdštejnovi mnozí záviděli a on bůhvíproč začal vyjednávat s nepřítelem. A tak se stalo, že byl obviněn ze spolupráce s nepřítelem. Dodnes se neví, zdali to byla pravda ani o čem se Valdštejn s nepřáteli dohadoval. 25. února 1634 byl  ve svém příbytku zavražděn císařskými dragouny.

1635- Švédové vtrhli opět do Čech. Přitáhli až k Praze, kde byli odraženi. Švédové byli poté poprvé poraženi císařským vojskem v bitvě u Nördligenu. Němci začali vyjednávat s císařem a 30. května byl uzavřen v Praze mír. Tím pádem měli Švédové v Německu čím dál tím míň pomoci a stání a byli by již zanechali války a odtáhli, nebýt toho, že Francie vyhlásila Habsburkům válku.
1637- Zemřel Ferdinand II. a na jeho místo dosedá Ferdinand III.
1639- Švédové vtrhli podruhé do Čech a dvakrát oblehli Prahu ovšem pokaždé bez  úspěchu. Odtáhli tedy od Prahy a po celý rok plenili české země. Poté, co se císaři podařilo sebrat větší armádu, Švédy z Čech vyhnal.
1642- Další vpád Švédů, tentokrát na Moravu a do Rakous.
1646- Švédi vpadli spolu s francouzským vojskem znovu do Čech a do Rakous.

1648- Švédi oblehli Prahu a 28. července udeřili na Staré a Nové město pražské. Zanedlouho chtěli udeřit ještě s větší silou, ale 24. října přišla radostná zpráva, že byl po šesti letech vyjednávání ve Vestfálích podepsán mír. Švédové přestali na Prahu dorážet a tak třicetiletá válka v Praze začala a v Praze skončila.

Výzbroj v 17.stol.

Mušketa s doutnátkovým zámkem
Doutnákový zámek je typický pro pěchotní mušketu ze začátku 17.století. Víčko pánvičky se otevřelo těsně před zamířením. Po stisknutí spouště přiklopil zámek doutnák k pánvičce, kde zapálil střelný prach  a plamen pronikl úzkým otvorem ve stěně hlavně k vlastní prachové náplni.
Pistole  s kolečkovým zámkem (severní Evropa)

Zámek vykřesal jiskry pomocí otáčejícího se kolečka s rýhovaným okrajem. Jiskry vycházely ze dna pánvičky. Přímo pod pánvičkou byla čtyřhranná hřídel kolečka, na kterou se nasazoval klíč. Pootočením klíče se napjal krátký řetěz a natáhl hlavní péro, které po spuštění pootočilo kolečkem. Po přiložení kohoutu k pánvičce vykřesalo kolečko o pyrit spršku jisker na pánvičku, kde zapálili prach a vlastní prachovou náplň.

Prachovnice

Mušketýři je nosili asi od roku 1608, z bezpečnostních důvodů se vyráběly z neželezných materiálů, jako například z hovězího rohu. Muškety byly podpírány vidlicovými podpěradly - furketami.

Hrudní pancíř

Aby brnění odolalo síle pěchotních zbraní muselo být zesíleno. Proto se ho také nosila již jen část. Největší výhodou a důvodem používání palných zbraní bylo, že mohli protivníka zasáhnout dřív, než stačil použít palnou zbraň

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#konflikty po třicetileté válce #kristian


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.017 s.
Zavrieť reklamu