Vývoj kalendáře

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: katika
Typ práce: Referát
Dátum: 27.07.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 126 slov
Počet zobrazení: 4 464
Tlačení: 468
Uložení: 436
Praktické!
Kalendář je ucelená soustava dělení času do úseků na základě pravidelnosti a periodicity přírodních jevů na Zemi i v kosmu: rotace Země, oběhu Země kolem Slunce, oběhu Měsíce kolem Země. Vzájemná jejich nesouměřitelnost vede k různým úpravám kalendářů. Egyptský kalendář ze 4. tis. dělil rok o 12 měsících ještě na 3 období po 4 měsících, měsíc o 30 dnech se ještě dělil na 3 dekády. Kalendářní rok doplňován o 5 dní, přesto předbíhal rok solární. Starobabylónský lunisolární kalendář dělil rok na měsíce o 29 a 30 dnech, k vyrovnání přidáván 13. měsíc 3krát za 8 let, později 7krát za 19 let. Od Babylóňanů převzat a upraven kalendář židovský. 

Židovský kalendář, lunárně solární kalendář užívaný v judaismu. Základní jednotkou je den, končící západem slunce. Sedmým dnem v týdnu sabat. Rok o 354 dnech je členěn na 12 měsíců, které byly počítány od novu. Chybějící počet dní do 356 (do solárního roku) se doplňuje přidáním jednoho měsíce (sedmkrát během periody 19 let). Čínský kalendář z 2. tis., užívaný i v Japonsku a v Koreji, rozlišoval v šedesátiletém cyklu obyčejné roky o 354 a 355 dnech a plné roky o 383 a 384 dnech.

Mayský kalendář byl nejsložitější ve staré Americe. Měl tři součásti: a) rok haab (365 dní) dělený na 18 měsíců o 20 dnech s přídavkem pěti nešťastných dní (odchylka oproti slunečnímu roku, vypočítanému Mayi v 6. – 7. stol. přesně na 365,242 dní, byla v nápisech korigována tzv. druhotnou řadou dat); b) posvátný rok tzolkin o 260 dnech a  c) tzv. dlouhý počet, časový údaj odečtený od výchozího data mayské chronologie, uvedený v dvacítkovém systému (v něm tun – přibližný rok je 360 dní, katun = 20 let, baktun = 20 katunů atd. až do miliónů let). Velký obřadní význam měl cyklus 52 let, tzv. kalendářní okruh, kdy se sešly výchozí dny haabu a posvátného tzolkinu. V těchto cyklech byl haab a tzolkin sladěn s oběhem Měsíce a synodickým oběhem Venuše. Mayové uvažovali i v érách délky zhruba 5 200 let (13 baktunů) podobný byl i kalendář aztecký. Ten měl základ společný všem mezoamerickým kulturám, rok o 365 dnech obsahoval 18 měsíců o 20 dnech a závěrem pět nešťastných dní. Každých 52 let splýval určitý den slunečního roku se dnem liturgického roku (tonalpohualli) o 260 dnech. Čas pojímán jako nekonečný cyklus období o 52 letech, neboť Aztékové neznali žádný tzv. “dlouhý počet". V rámci 52letého cyklu bylo možné přesně zjistit den nějaké události, nikoliv však už v kterém cyklu v pořadí k události došlo.
Starořecký kalendář počítal s rokem o 354 dnech děleným na 12 měsíců o 30 a 29 dnech. Rozdíl mezi lunárním a solárním rokem vyrovnávali vkládáním dalšího měsíce o 30 dnech 3krát za 8 let. Počítali tedy s průměrnou délkou roku 365,25 dní.

Arabský kalendář vycházel původně též z lunisolárního roku; kalendář islámský byl zavedený roku 622, je důsledně lunární a podle něj má rok má 12 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Celkově je tedy o 11 – 12 dní kratší než rok solární. Jednotlivé měsíce se o toto období každoročně oproti gregoriánskému kalendáři posouvají. Např. ramadán tak za 33 let projde všemi ročními obdobími. Letopočet vychází od roku hidžry; zaveden chalífou Umarem.
V Íránu je užíván letopočet solární (začátek roku je 21. března). Starověký římský kalendář nepočítal původně se zimním obdobím; lunární rok měl 10 měsíců a trval 304 dny. Později vytvořen lunisolární kalendář o 355 dnech. Potřeba udržet svátky ve shodě s ročním obdobím vedla k vsouvání dalších dnů. Zdokonalení přinesl kalendář juliánský, což je solární kalendář vycházející výhradně ze solárního roku o délce 365,25 dnů. Přebývající čtvrtina dne vyrovnána jednou za  4 roky přestupným rokem o 366 dnech. Ze starověkého kalendáře převzato označení měsíc, který je již jen početní jednotkou bez souvislosti s lunárním měsícem.

Měsíce v juliánském kalendáři mají střídavě 30 (4x) a 31 (7x) dní, únor 28 a v přestupném roku 29 dní. Nepohodlné označování dní podle kalend, id a non, zůstalo nedotčeno. Juliánský kalendář je dílem řeckého astronoma Sósigena (1. stol. př. n. l.), pojmenován podle G. I. Caesara, který jej 46 př. n. l. zavedl v Římě. Křesťané převzali juliánský kalendář a postupně ho upravovali. Nepřesnost výpočtu délky roku byla odstraněna v 16. stol. gregoriánskou reformou kalendáře (v 16. stol. totiž předstihl kalendář o 10 dní přírodní rytmus daný oběhem Země kolem Slunce). Gregoriánská reforma byla vyhlášena 24. 2. 1582 bulou papeže Řehoře XIII. Tímto byly z nového kalendáře přebývající dny vypuštěny, a aby rozdíl opět nenarůstal, snížil se počet přestupných roků ustanovením, že letopočty končící dvěma nulami budou přestupné pouze tehdy, budou-li dělitelné číslem 400 (přestupný bude rok byl 2000,ale ne 1700, 1800 ani 1900.) . Gregoriánská reforma kalendáře nabyla platnost v roce 1582, takže se po 4. říjnu mělo psát 15. října. Okamžitě ji přijaly Itálie, Polsko, Španělsko a Portugalsko, Francie v prosinci 1582, německé katolické země 1583, protestantské 1700, Anglie 1752, Rusko 1918, Řecko 1924. V českých zemích gregoriánská reforma kalendáře přijata v roce 1584 (v Čechách a ve Slezsku v lednu, na Moravě v říjnu). Gregoriánský kalendář se částečně prosadil i mimo oblast křesťanské kultury: v Japonsku 1872, v Turecku a v Egyptě 1927, v Číně 1949. A Gregoriánská reforma je dosud platnou.

Z pozdějších pokusů o reformu kalendáře byly na čas zavedeny kalendář francouzský revoluční a kalendář sovětský. Francouzský revoluční kalendář byl nový způsob dělení času za velké francouzské revoluce. Byl vyhlášen 5. 10. 1793 s platností od 22. 9. 1792 (1792 považován za rok 1). Rok měl 12 měsíců s novými názvy, zdůrazňujícími charakter ročního období, každý měsíc měl 30 dní a dělil se na 3 dekády po deseti nově označovaných dnech. K roku se přidávalo 5 dní doplňkových a jednou za 4 roky přestupný den. Datovalo se průběžně v měsíci arabskými číslicemi, po novém názvu měsíce následoval rok republiky psaný římskou číslicí. 1. 1. 1806 (11. Nivose XIV) byl opět zaveden gregoriánský kalendář. Roku 1871 se stal francouzský revoluční kalendář nakrátko kalendářem pařížské komuny.

Kalendář sovětský byl způsobem dělení času v SSSR v letech 1929 – 40. Měl pětidenní týden se čtyřmi pracovními dny; volné dny rozděleny tak, aby podniky mohly pracovat nepřetržitě. Tento nezdařený experiment byl zrušen 27. 6. 1940, dále se užíval gregoriánský kalendář, zavedený do Ruska roku 1918.

Po všech těchto pokusech bylo podáno množství návrhů OSN na zavedení jednotného světového kalendáře. A tak vznikl kalendář věčný, podle něhož je rok rozdělen na 4 stejná čtvrtletí po 91 dnů (měsíce mají 31, 30 a 30 dní). Po 30. prosinci (a v přestupný rok i po 30. červnu) se vkládá jeden nečíslovaný den. Výhodou kalendáře věčného je, že určité datum připadne vždy na stejný den v týdnu. Nebyl však přijat, protože příliš zasahoval do vžitých tradic jednotlivých států. Takže celé lidstvo i nadále používá pouze upravenou formu juliánského kalendáře ze starého Říma.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#aztékové #egyptský kalendář


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.013