Guatemala - zemepis, kultúra, umenie

Prírodné vedy » Geografia

Autor: bairi
Typ práce: Referát
Dátum: 06.02.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 641 slov
Počet zobrazení: 5 024
Tlačení: 588
Uložení: 619
Guatemala

Rozloha: 108 889km2
Počet obyvatel: 12.728.111 ( v roku 2007 )
Hlavní město: Ciudad de Guatemala
Měna: 1 quetzal
Politické zřízení: prezidentská republika

Vlajka:
má tři vertikální pruhy, světle modrý, bílý a světle modrý, uprostřed je státní znak. Je na něm exotický papoušek quetzal – guatemalský národní pták, symbol svobody – v přirozených barvách, který drží svitek s textem LIBERTAD 15 DE SEPTIEMBRE DE 1821 (osvobození od Španělů a vyhlášení nezávislosti). Za ním jsou zkřížené pušky s nasazenými bodáky a šavle uvnitř vavřínového věnce, jehož ratolesti jsou dole svázané bílou a modrou stužkou. Modrá barva znamená také nezávislost země, bílá mír.

Původ názvu země:
Název Guatemala pochází z indiánského slova guauhtemallan, které znamená země stromů, protože téměř polovinu státu pokrývaly tropické lesy.

Zeměpis

Guatemala je stát v Střední Americe. Na severu a západě hraničí s Mexikem, na východě s Belize a Karibským mořem, na jihu s Tichým oceánem a na jihovýchodě s Hondurasem a Salvádorem.

Střední část krajiny tvoří Středoamerické Kordillery, které zde dosahují výšek přes 4000 m.n.m a část Sierra Madre del Sur. Nejvyšším bodem v Střední Americe je sopka Tajumulco (4,220 m n.m.). Některé ze zdejších sopek jako jsou Acatenango a Fuego jsou dosud činné. Vrcholy těch nejvyšších jsou zčásti pokryté sněhem. Kromě sopečné aktivity je krajina vystavená také častým zemětřesením. Pacifické pobřeží lemují poměrně úzké nížiny. Na severu přechází vápencová pahorkatina v bažinatou nížinu v okolí jezera Petén Itzá. Nejvýznamnějšími řekami jsou na hranicích s Mexikem Usumacinta a Polochic protékající jezerem Izabal a Motagua. Krajina je také známá jezery sopečného původu-např. Atitlán nebo Amatitlán se sirnými termálními prameny. Lesy v současnosti tvoří 22 % území. Na území se nachází 19 ekosystémů, které patří k nejdůležitějším na planetě.

Podnebí se mění od horkého tropického na pobřeží po mírnější na vysočinách. V měsících od října do května panuje suché počasí. V druhé polovině roku je v Guatemale období dešťů. Od prosince do března zde bývá velmi teplo, v nejteplejších případech mohou teploty dosáhnout i 35oC.

Příroda
Guatemala má bohatou faunu i flóru. Zejména v lesech a dešťových pralesech žije spousta šelem ( jaguár, puma, ocelot), exotických savců ( mravenečník, tapír, vačice, lenochod, opice) a ptáků (tukan, papoušek). Endemitem této krajiny je druh sovy kuvik guatemalský. K nejznámějším přírodním parkům patří Ixpanpajul a Calderas.

Administrativně-státní členění
Guatemala je republikou, skládá se z 8 regionů, 22 departamentů a 331 městských správ, s omezenou samostatností. Jedná se o následující departamenty: Alta Verapaz, Baja Verapaz, El Petén, El Progreso, Escuintla, Guatemala, Huehuetenango, Chimaltenango, Chiquimula, Izabal, Jalapa, Jutiapa, Progreso, Quetzaltenango, Quiché, Retalhuleu, Sacatepéquez, San Marcos, Santa Rosa, Sololá, Suchitepéquez, Totonicapán, Zacapa. Hlavní město je Ciudad de Guatemala, které má cca 2,541 mil. obyvatel, bylo založeno roku 1776 jako Nueva Guatemala de la Asunción. K dalším velkým městům patří Quetzaltenango (cca 127 tis. obyvatel), Escuintla (cca 120 tis. obyvatel), Puerto Barrios (cca 81 tis. obyvatel), Chimaltenango (cca 74 tis. obyvatel), La Antigua (cca 41 tis. obyvatel).

Ekonomika
Guatemala je rozvojový zemědělský stát . Hlavní exportní plodinou je káva, jejíž pěstování představuje nejdůležitější ekonomickou činnost země, čím zaujímá čtvrté místo za Brazílií, Kolumbií a Vietnamem. Následuje cukr, jehož je Guatemala pátým největším vývozcem na světě (6,3% celkového exportu země). Dalšími klíčovými zemědělskými produkty země jsou banány, kukuřice, fazole, rýže, bavlna, kakao, citrusy a ananasy. Místní klimatické podmínky v některých oblastech umožňují i víc sklizní do roka.

Významná je těžba dřeva, hlavně mahagonu a cedru, sběr čikle a kaučuku. Rybolov se zaměřuje především na mořské krevety. Z nerostných surovin se zde těží ropa a antimon. Velkou měrou se na výrobě elektrické energie podílejí vodní elektrárny.

Pro krajinu je důležitý cestovní ruch - zemi ročně navštíví 800 000 návštěvníků. Nejvíce je navštěvována turisty Antigua, dále Atitlán, Ciudad de Guatemala, Chichicastenango, Tikal, Quetzaltenango a Cobán.

Kultura

Hudba

Pro Guatemalu je typický hudební nástroj marimba – vypadá jako větší xylofon s tím, že se dá na něj hrát seshora i zboku. Provází Guatemalce při slavnostech, bohoslužbách i zábavě. Mezi nejpopulárnější hudebníky tohoto stylu patří Jesús Castillo, Mariano Valverde a v současnosti Joaquín Orellana.

Státní hymna Šťastná Guatemalo (Guatemala feliz) se skládá z 12 strof, její text byl už jednou upraven.

Film
Andělé co mají hlad(Angeles con hambre) je dokument švýcarského režiséra Marcela Reichenbacha, který zobrazuje hlad v Guatemale. V roce 1959 získal prestižní cenu Nejlepší vědecký film na Festivalu v Cannes. Film z roku 1993 Netove ticho (Silencio de Neto) natočil Luis Argueta. Film oceněný Speciální cenou Latinoamerického festivalu zachycuje na pozadí hondurasko-guatemalské války dospívání mladého kluka, který bojuje za to, aby mohl slyšet. Nejnovější film Rafaela Rosala z roku 2006 Trápení (Las Cruces) oceněný na festivalu v Madridě ukazuje život jedné vesnice během války v 80. letech a její snahu ubránit se.

Výtvarní umění
Carlos Mérida, jeden z nejznámějších guatemalských malířů, se věnoval malbě indiánských žen a kubismu. Za jednoho z 15 nejlepších umělců světa je považovaný výtvarník a architekt Elmar Rojas. Založil mimo jiné Ministerstvo kultury v Guatemale.

Tanec a divadlo
El Rabinal Achi , tradiční tanec a divadlo z předkolumbovských dob, byl prohlášený za památku lidstva UNESCO.

Jídlo a pití
Ve většině jídel se objevují banány, černé fazole nebo více druhů masa či uzenin. Velmi oblíbené jsou smažené banány, Suaban-Ik je směs kuřecího, vepřového a hovězího steaku a podává se s rýží. Studenti milují shucos – obdoba párků v rohlíku, většinou se na pečivo naskládají kousky avokáda, zelí, cibule, majonéza, hořčice a některá z uzenin, nejčastěji klobáska, salám nebo párek.

Kulturní památky

Antigua, bývalé hlavní město z dob španělského kolonialismu proslavené barokní architekturou , je od roku 1979 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Najdete zde nádherné náměstí s katedrálou a Palácem Guvernérů, chrám La Merced, mnoho monumentálních ruin kostelů a dílnu na zpracování tradičních šperků ze vzácného kamene – jadeitu. Je známá také velkým počtem jazykových škol, které vyhledávají nejen američtí ale i evropští studenti.

Tikal představuje největší ruiny města z dob civilizace Májů. Zachovalo se víc než 3000 budov. Nachází se zde pět 70 m vysokých pyramid a velkolepé chrámy uprostřed tropického pralesa. Je zapsán na seznamu UNESCO. Patří k jedním z největších kulturních a populačních míst mayské civilizace.

Atitlán je považován za jedno z nejkrásnějších jezer na světě. Hloubka 320m z něj činí nejhlubší jezero v střední Americe. Jedná se o propadlý vrchol sopky s rozměry 18x13 kilometrů s průzračně čistou vodou. Obklopují jej vulkány a hory, mezi kterými se skrývají malebné indiánské vesnice – pro Indiány je Atitlán pupkem světa.

Chichicastenango je městečko, kde se dodnes slouží tradiční indiánské obřady, co ale obyvatelům nebrání uctívat i Sv. Tomáše. Jemu zasvěcený kostel byl vystavěn na základech starého mayského chrámu a představuje unikátní symbiózu mayských rituálů a katolických ceremonií. Toto město proslulo také místními trhy, které jsou prý nejbarevnější v celé krajině – nejvíc se zde kupují masky dobyvatele s tváří připomínající slunce.

Ciudad de Guatemala – hlavní město, v kterém se nachází 12 univerzit, galerie a musea, které obsahují cenné sbírky předkolumbovského umění.

Literatura
Nejvýznamnějším literárním dílem období před připlutím Kryštofa Kolumba je Popol Vuh, (ve španělštině známá jako Libro del Consejo, či Libro del Común) je kniha o mayské mytologii zapsaná v jazyce quiché kmene quiché v dnešní Guatemale. Je to nejrozsáhlejší a nejdůležitější dílo zabývající se mayským náboženstvím. Popol Vuh je rozdělen na čtyři hlavní části: Kniha první ( pojednává o stvoření světa a pokusy o stvoření lidí; zničení nepodařeného lidstva a nepravých božstev), Kniha druhá (o vítězství světla nad tmou a o činech božských reků v Xibalbě.), Kniha třetí (zabývá se dobou předků; čekáním na světlo a putováním z pravlasti.) a Kniha čtvrtá (líčí vznik quicheského státu a jejich nadvládu nad ostatními kmeny.)

Další významnou literární prací je dějepisné dílo z počátku 16. století- Verdadera historia de la conquista de la Nueva Espaňa (Pravdivá historie o dobývání Nového Španělska), jejímž autorem je Bernal Díaz del Castillo, druh objevitele Hernanda Cortése.

Základy moderního dějepisu a také románu dal na počátku 19. století José Milla y Vidarre, autor obsažného spisu Historia de Centro-América (Historie Střední Ameriky) i románových děl, mezi které patří např.Los Nazarenos (Nazaretští) nebo La hija del adelanto (Dcera pokroku).

V básnictví nabyl brzo zasloužené popularity J. Batres Montúfar, básník lidový s patrným sklonem k satiře; k němu se druží sentimentální J. Diéguez, vlastenecký F. Cruz a formálně dokonalý D. Estrada, dále lyrik A. Mencos a básník dramatický R. Valle.

Ze současných guatemalských básníků jsou významná jména S. Aguilar (autor vzletných ód), dále pak A. Valladares, R. Acena Durán a M. Soto Hall. Také ženy se účastní literárního rozvoje; básnířky J. García Granados, C. de Kelly, M. Cruz Arroyo, L. Montenegro de Méndez, N. Gorriz, Luz Valle, dramatické autorky M. Tejada Milla a J. Laparra i spisovatelky M. Spínola a Amy Miles.

Za největší velikány guatemalské literatury se pokládají tzv „Los cuatro grandes“- tedy čtyři nejslavnější autoři. Jsou to Miguel Angel Asturias (1899-1974), který získal v roce 1967 Nobelovu cenu za literaturu. Psal poezii i prózu. Druhým z nich je Luis Cardoza y Aragón (1901-1992), autor mnoha esejí a básnických sbírek. Další významný autor je Augusto Monterroso (1921-2003), nositel Premio Príncipe de Asturias de las letras v roce 2000 a posledním v řadě je Carlos Solórzano (*1922), autor zabývající se divadlem.

Jazyky
Počet registrovaných jazyků v Guatemale je 53, z toho je 51 živých a 2 vyhaslé. Úředním jazykem je španělština, déle zde existuje dalších 23 oficiálních jazyků. Španělštinou se domluví asi 60% obyvatelstva. Ostatní se dorozumívají více méně původními domorodými jazyky, jako jsou například: Acateco, Aguatepeco, kakčikelština (Cakchiquel), Garífuna, Huasteca, Chicomucelteco, čolština (Chol), Choltí, Chontal, Chortí, čujština (Chuj), Itzá, Ixil, Jacalteco, Kanjobal, Kekchí, lakandonština (Lacandon), mamesštinakyčéština (Quiché), Sacapulteco, Sipacapa, Teco, tocholobalština (Tojolabal), tzeltalština (Tzeltal), tzotzilština (Tzotzil), Tzutuhil, Uspanteco a Yucateco. V turisticky atraktivních oblastech je hojně používaná i angličtina. (Mam), Mopán, Motozintleco, Pokoman, Pokomchí.

Pro srovnání je zde uvedeno, jak se v různých jazycích používaných v Guatemale řekne „Ahoj“: španělština: Hola; acateco: Hanik.

Zdroj: guate360, literatura, wikipedia, guatemala, cestovanie
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#umenie indianov #Guatemala #mi ciudad #zemepis #indianske umenie


Odporúčame

Prírodné vedy » Geografia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.023 s.
Zavrieť reklamu