Švajčiarsko

Švajčiarsko ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

Oficiální název (český): Švýcarská konfederace
Oficiální názvy (v jiných jazycích): Schweizerische Eidgenossenschaft, Confédération suisse, Confederazione svizzera, Confederaziun svizra

Státní zřízení: republika
Členství v mezinár. organizacích: ESVO, OECD
Hlavní město (počet obyvatel): Bern (128 tis.)
Největší město (počet obyvatel): Curych (839 tis. s aglomerací)
Rozloha (pořadí ve světě): 41 293 km2 (132.)
Počet obyvatel (pořadí): 7 040 000 (89.)
Úřední jazyky: němčina, francouzština, italština
Kontinent: Evropa
Měna: Švýcarský frank (asi 22 Kč)

Náboženství: 49% Katolíci, 48% Protestanti
Prezident: Flavio Cotti
HDP: 24 483 USD
Inflace: 2.0%
Hlavní obchodní partneři: Německo, Francie, Itálie

Taux de change franc suisse (CHF) - Suisse

Úvod (HISTORIE):

Ve starověku bylo území dnešního Švýcarska součástí Římské říše. V průběhu jejího rozkladu byly části švýcarského území osídleny kmeny Alamanů, Burgundů a Bavorů. Od 6. století byla většina území součástí Franské říše. Střed země se dostal v průběhu 12. a 13. století do držení rodu Habsburků. Boj proti Habsburkům dal základ pro vytvoření konfederace, Věčného spolku, v němž se roku 1291 spojily kantony Schwyz, Uri a Unterwalden a později další oblasti. Až do počátku 16. století pak pokračoval švýcarský nápor do severní Itálie . Nezávislost konfederace byla potvrzena i po třicetileté válce roku 1648. Po Velké francouzské revoluci bylo Švýcarsko dobyto francouzskými vojsky a vytvořena Helvetská republika jako závislý stát Francie . V průběhu napoleonských válek byla nezávislost Švýcarska obnovena a na Vídeňském kongresu roku 1815 uznána “věčná neutralita" země. V roce 1847 se některé kantony pokusily odtrhnout a vypukla občanská válka.  Roku 1848 byla přijata nová ústava a vytvořen spolkový stát. Za obou světových válek zachovávalo Švýcarsko neutralitu. V roce 1986 Švýcaři odmítli vstup do OSN.
 
Švýcarsko:
Je malá, hornatá země na jihovýchodě Evropy vyznačující se politickou neutralitou, velkým množstvím bohatých bank, světově proslulou ekonomikou, čistotou a kravami pasoucími se na úbočích hor. Karel Čapek kdysi řekl, že Švýcarsko je hornatá země tlustě pomazaná máslem.

Krajina: Zejména v centrální oblasti a na jihozápadě Švýcarska se tyčí Alpy, které jsou až do výšek 2000 metrů nad mořem zalesněné. Z Alpských vrcholů je nejznámější Matterhorn s výškou 4478 metrů nad mořem. Hornatá oblast pokrývá zhruba 60% země. Švýcarská krajina je členitá a v nížinách velmi hustě obydlená. Jak už jsem se zmínil, 60% území je hornatého povrchu a z toho vyplývá, že Švýcaři mají jen málo půdy na výstavbu obydlí. Tím dochází k nerovnoměrné hustotě osídlení. Alpy také kladou překážku silnicím, proto Švýcaři v minulosti museli dělat tunely pro dálnice spojující města mezi sebou. Tunely poblíž hranic mají v sobě vestavěnou „železnou stěnu“, která se v případě ohrožení země spustí, aby se nepřítel musel složitě škrábat přes alpské vršky po úzkých silničkách. Protože Švýcarsko je zemí bohatou, má dostatek prostředků k tomu, aby se o svoji krajinu staralo. Všechna města, vesnice a jiná obydlí jsou stavěna v zeleni, tudíž i když jsou domy vedle sebe na těsno namačkány, nemáte pocit, že žijete na sídlišti v Bohnicích.

Podnebí a klima: Klimatické podmínky ve Švýcarsku jsou velmi rozdílné; od drsného podnebí na horských hřebenech až po středomořskou vegetaci v nížinách na jihovýchodě Švýcarska u hranic s Itálií, kde kolem tamních jezer rostou středomořské palmy. Celkem je ve Švýcarsku příjemné klima, tudíž je v zemi velká řada oblíbených rekreačních letovisek. Nejznámější z nich se nacházejí na úbočích alpských masivů nebo u břehů jezer. Nejznámějším jezerem je Ženevské jezero, déle zde jsou jezera Bodamské a Neuchatelské.

Obyvatelstvo: Ve Švýcarsku vedle sebe žijí čtyři národnostní skupiny; Němci (na severu země), Francouzi (na jihozápadě země), Italové (na jihovýchodě), Rétorománci -  hlásí se k původnímu obyvatelstvu. Zvláštností je, že si všechny národnostní skupiny ponechávají svůj jazyk a vzájemně se jazykově nemísí. Proto můžete narazit na místo, kde vedle sebe žijí Italové a Francouzi. Švýcaři jsou velmi příjemní lidé, kteří se stále usmívají, jsou neobyčejně zdvořilí a dobře vychovaní. Proto vedle sebe domy nemusí mít masivní ploty jako u nás, ale postačí keřík živého plotu.

Kultura: Švýcarsko nemá silnou tradici v umění, ale je zemí, která je velmi navštěvována cizími spisovateli a umělci. Například Voltaire, James Joyce a Charlie Chaplin žili nebo pracovali ve Švýcarsku. V osmnáctém století Rousseauovy spisy hrály v Ženevě důležitou roli při vývoji demokracie. Carl Jung se svými výzkumy v Curychu přispěl k rozvoji moderní psychoanalýzy. Naopak mnoho významných Švýcarů opustilo zemi a udělali si jméno v cizině, například architekt Le Corbusier, malíř Paul Klee a jiní.

Ekonomika: Švýcarskou měnou je Švýcarský frank o hodnotě asi 22 Kč. Životní náklady ve Švýcarsku jsou poměrně vysoké, pravděpodobně nejvyšší z celé Evropy. V současné době prodělává země mírnou stagnaci, jako by čekala, až ji ostatní Evropské země doženou. Ale i přesto je Švýcarská ekonomika velice stabilní a ve světě něco znamená.

Města: Hlavním švýcarským městem je Bern, z Německé oblasti Švýcarska je největší město Curych dalším důležitým kulturním a průmyslovým městem je Basel na hranicích mezi Německem a Švýcarskem. Ve Francouzské části Švýcarska je nejdůležitějším městem Ženeva na hranicích s Francií. O Ženevě bych se zmínil trochu rozsáhleji, protože dobře demonstruje Švýcarský styl. Leží v západní části Ženevského jezera. Symbolem Ženevy je vodotrysk postavený na molu na břehu jezera. Chrlí vodu rychlostí až 250 litrů za vteřinu, do výšky 145 metrů. Břehy jezera lemují zelené parky se sochami a lavičkami, zvláštní kuriozitou (symbolem Ženevy) jsou obrovské hodiny (s vteřinovou ručičkou přesahující délku 2,5 metru) zapuštěné v trávníku. Teprve za řadou parků stojí řada Ženevských budov. Druhým nejdůležitějším městem je Lausanne, ležící jen několik kilometrů od Ženevy na severním břehu Ženevského jezera.

Politická organizace: Jak už sám název říká (Švýcarská konfederace) země má konfederativní uspořádání samostatných kantonů. Kantony jsou oblasti velikostí větších našich okresů, každý kanton má své hlavní město, ústřední švýcarská vláda sídlící v Bernu je na mínění a politické vůli kantonů závislá. Švýcarsko je známo tím, že jeho ústřední vláda je velice neokázalá, velice úsporná.

Armáda:  Švýcarsko má velice zvláštní tradici v obraně země, protože země je neutrální a podařilo se ji už velkou řadu let, ba i století, vyhnout válce, přesto má vybudovanou pro obranu země svou armádu. Ta je organizována zcela jinak než u nás, každý vojensky činný Švýcar má u sebe doma svoji uniformu, svoji zbraň a pravidelně se zúčastňuje vojenských cvičení. Čím má vyšší vojenskou hodnost, tím častěji tráví čas na vojně. Obyčejní vojáci chodí na vojnu na jeden den za rok, ale ten, kdo má vysokou hodnost, tráví na vojně každý rok třeba i měsíc. Tito lidé potom na vojnu chodí a vzájemně se tam poznávají, což jim slouží i k obchodním záležitostem.

Průmysl: Švýcaři se odjakživa orientují na průmyslovou výrobu s vysokou přidanou hodnotou, to jest průmysl, kde je minimum materiálu a maximum lidské práce. Proto se stal jedním symbolem Švýcarska hodinářský průmysl. Dodnes jsou Švýcarské hodinky z nejprestižnějších na světě. Jmenovitě například Omega, Tisot, Cartier nebo JVC Schaffhausen. Posledně jmenované jsou snad opravdu nejdražší, jejich cena na našem trhu je od 65 000 KČ za nejlevnější typ, až do 6 000 000  KČ. Hodinářský průmysl ve Švýcarsku prý začal tím, že když byli v zimě obyvatelé místních domů zaskočeni sněhem a neměli co dělat, vytvářeli jemné mechanismy do hodinek. Dále je ve Švýcarsku rozvinut chemický průmysl a farmaceutický průmysl (výroba léků) jehož centrem je Basel.

Architektura: Švýcarské tradiční stavby jsou Alpské domy se šikmou střechou a  s dřevěným obkladem stěn. Dřevěné stavby jsou ve Švýcarsku na lukách hor velmi oblíbené. Ale Švýcarsko má i tradici moderní architektury, pochází odtud například světoznámý architekt Mario Botta, který zde realizoval řadu svých staveb. Je zde ovšem i mnoho staveb cizích architektů.

Nerosty: Ve Švýcarsku je nedostatek vůbec většiny surovin, proto se Švýcaři odjakživa orientovali na materiálově i energicky nenáročná odvětví průmyslu s rozhodujícím podílem kvalitní pracovní síly.

Zvěř: Švýcarským „zvířecím znakem“ je kráva. Krávy se od jara, kdy je lidé z vesnice vyženou na horské stráně, do podzimu, kdy je lidé zaženou zpět do vesnic, pasou na úbočích Alp. Švýcarskou tradicí sloužící k identifikaci krav je zvon zavěšený krávě na krku. Každá kráva má jiný zvon, který jinak zvoní, tak se od sebe dají rozeznat. Dnes se identifikují pomocí čísel vyražených na uchu, ale zvon nosí na krku jako tradiční ozdobu. Na vrcholcích Alp žijí vysokohorská zvířata, jako třeba horská koza. Na stráních pod horami jsou již zmíněné krávy, dále zvěřina shodná s tou naší. V nížinách u velkých měst moc zvěře (až na vrabce a jiné ptactvo v parcích) není. Nejvíce zvěře žije ve Švýcarsku právě na zachovalých stráních hor.

Rostlinstvo: Nejvíce se ve Švýcarsku pěstují jablka. V horských oblastech rostou vzácné chráněné rostliny, jako například Protěž Alpská nebo Hořec, podle kterého má název mnoho hotelů a penzionů (latinsky Encián). V horských oblastech převládají smrkové porosty, se stoupající nadmořskou výškou přecházející v kosodřevinu. Na jižních svazích se pěstuje vinná réva. Na pobřežích velkých vodních ploch (například Ženevské jezero) se daří středomořskému rostlinstvu (např. palmám a oleandrům).

Spolková rada:

Členové spolkové rady v roce 1996. Zleva doprava kancléř konfederace od roku 1991 François Couchepin, spolkoví radové Ruth Dreifussová, Adolf Ogi, Arnold Koller, Jean-Pascal Delamuraz, Flavio Cotti, Kaspar Villiger, Moritz Leuenberger. Spolkovou radu, která má 7 členů, volí na 4 roky Spolkové shromáždění sestávající z 46 členů Rady kantonů a dvousetčlenné Národní rady. Národní rada je volena na 4 roky systémem poměrného zastoupení. Spolková rada volí ze svých členů spolkového prezidenta, který vykonává úřad 1 rok.

Prezidenti:

1848 Jonas Furrer
1850 Charles Henri Druey
1851 Josef Munzinger
1852 Jonas Furrer
1853 Wilhelm Naeff
1854 Friedrich Frey-Hérosé
1855 Jonas Furrer
1856 Jakob Stämpli
1857 Constant Fornerod
1858 Jonas Furrer
1859 Jakob Stämpli
1860 Friedrich Frey-Hérosé
1861 Josef Martin Knüsel
1862 Jakob Stämpli
1863 Constant Fornerod
1864 Jakob Dubs
1865 Karl Schenk
1866 Josef Martin Knüsel
1867 Constant Fornerod
1868 Jakob Dubs
1869 Emil Welti
1870 Jakob Dubs
1871 Karl Schenk
1872 Emil Welti
1873 Paul Cérésole
1874 Karl Schenk
1875 Johann Jakob Scherer
1876 Emil Welti
1877 Joachim Heer
1878 Karl Schenk
1879 Bernhard Hammer
1880 Emil Welti
1881 Numa Droz
1882 Simon Bavier
1883 Louis Ruchonnet
1884 Emil Welti
1885 Karl Schenk
1886 Adolf Deucher
1887 Numa Droz
1888 Wilhelm Friedrich Hertenstein
1889 Bernhard Hammer
1890 Louis Ruchonnet
1891 Emil Welti
1892 Walter Hauser
1893 Karl Schenk
1894 Emil Frey
1895 Josef Zemp
1896 Adrien Lachenal
1897 Adolf Deucher
1898 Eugčne Ruffy
1899 Eduard Müller
1900 Walter Hauser
1901 Ernst Brenner
1902 Josef Zemp
1903 Adolf Deucher
1904 Robert Comtesse
1905 Marc-Emile Ruchet
1906 Ludwig Forrer
1907 Eduard Müller
1908 Ernst Brenner
1909 Adolf Deucher
1910 Robert Comtesse
1911 Marc-Emile Ruchet
1912 Ludwig Forrer
1913 Eduard Müller
1914 Artur Hoffmann
1915 Giuseppe Motta
1916 Camille Decoppet
1917 Edmund Schulthes
1918 Felix Calonder
1919 Gustave Ador
1920 Giuseppe Motta
1921 Edmund Schulthes
1922 Robert Haab
1923 Karl Scheurer
1924 Ernest Louis Chuard
1925 Jean-Marie Musy
1926 Heinrich Häberlin
1927 Giuseppe Motta
1928 Edmund Schulthes
1929 Robert Haab
1930 Jean-Marie Musy
1931 Heinrich Häberlin
1932 Giuseppe Motta
1933 Edmund Schulthes
1934 Marcel Pilet-Golaz
1935 Rudolf Minger
1936 Albert Meyer
1937 Giuseppe Motta
1938 Johannes Baumann
1939 Philipp Etter
1940 Marcel Pilet-Golaz
1941 Ernst Wetter
1942 Philipp Etter
1943 Enrico Celio
1944 Walter Stampfli
1945 Eduard von Steiger
1946 Karl Kobelt
1947 Philipp Etter
1948 Enrico Celio
1949 Ernst Nobs
1950 Max Petitpierre
1951 Eduard von Steiger
1952 Karl Kobelt
1953 Philipp Etter
1954 Rodolphe Rubattel
1955 Max Petitpierre
1956 Markus Feldmann
1957 Hans Streuli
1958 Thomas Holenstein
1959 Paul Chaudet
1960 Max Petitpierre
1961 Fridrich Wahlen
1962 Paul Chaudet
1963 Willy Spühler
1964 Ludwig von Moos
1965 Hans-Peter Tschudi
1966 Hans Schaffner
1967 Roger Bonvin
1968 Willy Spühler
1969 Ludwig von Moos
1970 Hans-Peter Tschudi
1971 Rudolf Gnägi
1972 Celio Nello
1973 Roger Bonvin
1974 Ernest Brugger
1975 Pierre Graber
1976 Rudolf Gnägi
1977 Kurt Furgler
1978 Willi Ritschard
1979 Hans Hürlimann
1980 Georges-André Chevallez
1981 Kurt Furgler
1982 Fritz Honegger
1983 Pierre Aubert
1984 Léon Schlumpf
1985 Kurt Furgler
1986 Alfons Egli
1987 Pierre Aubert
1988 Otto Stich
1989 Jean-Pascal Delamuraz
1990 Arnold Kohler
1991 Flavio Cotti
1992 Rene Felber
1993 Adolf Ogi
1994 Otto Stich
1995 Kaspar Villiger
1996 Jean-Pascal Delamuraz

OSOBNOSTI:

Adolf Ogi, spolkový rada od roku 1988, spolkový prezident v roce 1993, v roce 1996 přednosta vojenského úřadu. Arnold Koller, spolkový rada od roku 1987, spolkový prezident v roce 1990, v roce 1996 viceprezident spolkové rady a přednosta úřadu spravedlnosti a policie. Flavio Cotti, spolkový rada od roku 1987, v roce 1991 spolkový prezident, v roce 1996 přednosta úřadu zahraničních věcí. Jean-Pascal Delamuraz, spolkový rada od roku 1984, spolkový prezident v roce 1989 a 1996, současně přednosta úřadu národního hospodářství. Kaspar Villiger, spolkový rada od roku 1989, spolkový prezident v roce 1995, v roce 1996 přednosta finančního úřadu.