Kočičí příběh

Kočičí příběh
Jednoho slunečného dne si pan Malina vesele vykračoval po ulici, když tu náhle frnk, nějaká černá šmouha se mu mihla těsně před nohama. Chvíli se zmateně rozhlížel. Už chtěl jít dál, ale najednou si všiml, že na něj zpoza plotu koukaly veliké zelené oči.
„Pardon“ ozvalo se tiše.
„Já jsem kocour Mňouk a nechtěl jsem vás vyděsit.“
„Ále, to je dobré.“
„Nechtěl jsem vás vážně polekat, prominete mi to?“
„Jasně, budem kamarádi.“
Stali se z nich dobří kamarádi. Jednoho dne se probudili a šli plavat k rybníku. A co se nestalo, byla tam kočka Líza a kocourovi se líbila. O měsíc později se jim narodila koťátka a pan Malina měl radost.
Zjistili, že Líza je toulavá kočka a tak si jí vzali. Malých kočiček bylo sedm a výborně si rozuměli. Byli čtyři kluci a tři holky. Ale za chvíli to nebyly kočičky, ale kocouři a kočky. Rozhodli se je někomu dát. Ještě ve vesnici bydlela moc hodná paní a chtěla kocourka, tak jí dali kocourka čumáčka. Ostatní rozdali.
Ale Líza a Mňouk tam zůstali a měli se dobře.