Beethoven - Fidelio

Spoločenské vedy » Umenie

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 26.07.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 141 slov
Počet zobrazení: 7 441
Tlačení: 606
Uložení: 666
Opera Fidelio má tři dějství na slova Friedricha Treitschka, přeložil ji Pavel Eisner. Premiéra první verze spatřila světlo světa 20. 11. 1805,  v konečné úpravě se  divákům představila 23. 5. 1814 ve Vídni.

Osoby: don Fernando, ministr (baryton); don Pizzaro, guvernér státního vězení (baryton); Florestan, vězeň (tenor); Leonora, jeho choť, vystupující pod jménem Fidelio (soprán); Rocco, žalářník (bas); Marcelina, jeho dcera (soprán); Jaquino, vrátný (tenor); vězňové, důstojníci, stráže.

Místo děje: španělské vězení poblíž Sevilly.

Fidelio je jediná opera Ludviga van Beethovena, nejen proto se však zapsala do dějin. Dílo vzniklo v období velkého heroického vzepětí Beethovena, a proto se v něm odráží veškerá jeho síla a energie. Třikrát dílo přepracovával, podstatně a důkladně, pro každé přepracování vytvořil novou předehru. Dílo se původně jmenovalo Leonora, proto nesou předehry jméno hrdinky, jejich očíslování určuje pořadí vzniku. V opeře jsou lidé tyranicky trestáni jen proto, že se domáhají svých práv a svobod. Beethoven tak nastínil základní předpoklad bytí lidského jedince: možnost svobodného rozhodování a jednání. Svobodu chápe jako jediné správné životní stanovisko, které je však důležitější než život sám. Leonora, odhodlaná nasadit za uvězněného Florestana vlastní život, je divákům představena nejen jako morálně silný jedinec, zastupuje spravedlnost globálně, stává se symbolem vítězství svobody nad útlakem. Uvážíme - li, že tato opera vznikla v období tvrdého absolutismu, znamenala jednoznačný krok kupředu. Po hudební stránce, ačkoli autor pracuje formou opery s uzavřenými čísly a mluveným dialogem, dokázal Beethoven pomocí velkého melodického rozpětí své hudby zásadně zvýšit dramatičnost a napětí daných situací. To dokazují např. disonantní zvuky hudby Pizzarovy, tísnivost situací ve vězení nebo drobné měšťanské genry scén Marceliny a Jaquina. Vyvrcholení celé opery představuje sbor vězňů v prvním finále a sbor osvobozeného lidu, který patří k nejmonumentálnějšímu, co kdy operní jeviště přineslo.

Obsah
  I. dějství: Na nádvoří státní věznice před bytem žalářníkovým hašteří se hezká žalářníkova dcerka Marcelina s vrátným Jaquinem. Dříve ho měla ráda, ale od té doby, co nastoupil do služby u žalářníka Rocca mladý Fidelio, už ho nechce ani vidět. Není divu, že se jí Fidelio líbí, je mladý, hezký jako panenka, ochotný a poslušný. Proto si získal i přízeň Rocca, který je ochotný mu dát Marcelinu za manželku. Ač mu Rocco nabízí i velké věno, Fidelio odmítá. Místo toho si vyprošuje, aby směl sám nosit stravu vězňům. Rocco, sešlý a unavený, chce požádat guvernéra věznice Pizzara o povolení. Guvernér však v této době nemá na podobné záležitosti čas. Dozvěděl se, že v nejbližší době má přijet na prohlídku věznice sám ministr. Pizzaro, který už dva roky neoprávněně drží v nejhlubší cele svého osobního nepřítele Florestana, o němž se ministr domnívá, že je již dávno mrtev, se rozhodne vše vyřešit Florestanovou vraždou . Ví, že se neobejde bez pomoci Roccovi, snaží se Rocca přemluvit i uplatit, ale marně. Přikazuje mu alespoň vykopat hrob přímo ve Florestanově cele v místě staré cisterny, vraždu hodlá provést sám. Roccův a Pizzarův rozhovor tajně sleduje Fidelio, následuje jeho vzrušený monolog, v němž prozrazuje, že pátrá po jednom z vězňů, a odsuzuje Pizzarovo bídáctví. Nato si vyžádá u Rocca alespoň malé ulehčení pro vězně - krátký pobyt na prosluněném čerstvém vzduchu. Bledí, vychrtlí, vycházejí vězni do sadu, jakmile je však zahlédne Pizzaro, ,jsou hnáni zpět. Jen odkaz na slavnostní den králova svátku zachrání Rocca před Pizzarovým vztekem. Rocco dosahuje i Pizzarova souhlasu, aby mu Fidelio směl pomoci při kopání hrobky. Fidelio je vzrušen: mezi vězni nepoznal žádnou známou tvář. Mohl by snad být onen tajemný vězeň, zavřený v nejčernější kobce, ten , kterého hledá ?
 
  II. dějství: V úplné tmě a vlhku hluboké kobky naříká jakási zubožená duše na své utrpení. Zmožen hladem onen vězeň usne, právě když přichází Rocco se svým pomocníkem. Slabý svit lampy, při kterém začnou kopat hrob, jim nedovoluje poznat tvář vězně. Teprve když hluk zvonících lopat a přehazované hlíny vězně probudí, poznává Fidelio, že je to opravdu ten muž, kterého hledá a kvůli němuž vstoupil do služeb Roccových. Vyprošuje pro vězně od Rocca trochu vína, dá mu kousek chleba; vděčný Florestan vzkazuje své pozdravy své choti Leonoře do Sevilly. Konečně je hrob vykopán a Rocco dává znamení Pizzarovi, aby vstoupil. Pizzaro, zahalen v plášti a zachvácen zuřivou nenávistí k tomu, kdo chtěl kdysi odhalit jeho bídácké činy, odkrývá zpupně svou tvář. Florestan i teď, ač zbídačený a ubohý, dokazuje, že morální sílu nelze potlačit fyzickým utrpením, a zahrnuje Pizzara svým opovržením. Pizzaro naň napřahuje svoji dýku. V tom však vyskočí ze svého úkrytu Fidelio, zadrží Pizzarovu ruku, vyhrožuje mu revolverem a prohlásí se za Leonoru, Florestanovu choť. V okamžiku největšího napětí zazní venku hlahol trub na znamení, že do pevnosti přijel sám ministr. Florestan s Leonorou osamějí v kobce prožívaje horoucí štěstí. --- Proměna: Jasné slunce září na náměstí, kde lid očekává vězně, propuštěné na ministrův rozkaz. Přichází i Florestan s Leonorou a sám ministr s dojetí vítá známého bojovníka za pravdu i jeho ženu, statečnou Leonoru. Káže spoutat Pizzara a kyne Leonoře, aby sama sňala Florestanovi pouta. Leonora ještě spojí ruce Marceliny a Jaquina, a poté už se oddává svému štěstí po boku Florestana a uprostřed jásajícího lidu, který velebí její obětavost.
 
Pořadí hlavních hudebních čísel
  Předehra Leonora č. 3. (Dramatickým sestupem líčí náladu vězení. Ozve se i připomínka vězeňského zpěvu Florestanova, vzrušená hudba se vystupňuje až k nástupu dvojí fanfáry trompet z dálky a k jásavému závěru. Bývá hrána až před proměnou v II. dějství. Vlastní předehra k "Fideliovi" dramatickým úvodem připomíná atmosféru díla a v Allegru drobným motivkem stále stupňovaným vede ke vzrušeným připomínkám budoucích dějů.)
  I. dějství: Arie Marceliny: Ó, kéž jsme již spojeni.

  Arie  Rocca: Když nám zlato v truhle schází.

  Zpěv Pizzara a sboru: Ha, jaká zpráva zlá.

  Recitativ a arie Leonory: Zlá ty duše, tak hanebná.

  Sbor vězňů: Jaká to slast mě ovívá.
  II. dějství: Recitativ a arie Florestana: Bože, moc to zlá, kol žádná bytost živá.

  Dvojzpěv Florestana a Leonory: ó, blaho lásky neskonalé.

  Závěrečný sbor: Ó bože, jaký okamžik.
  O tom, že operu lze zařadit mezi nejúspěšnější výtvory světa tohoto druhu, nelze vůbec pochybovat. Musíme si však uvědomit, že Fidelio není jen krátkozraká opera, která by byla kromě dokonalé hudby naprosto bezduchá. Pod pokličkou not a akordů je skryt autorův hluboký humanistický názor. Beethoven se tak dokázal vyhnout přísnému oku absolutistické moci, hluboký podtext skladby však nezůstává skryt pozornému a vnímavému divákovi. Rovněž si nemůžeme myslet, že opera byla aktuální jen v období Beethovenova života. Některé problémy jdou jako stín za lidstvem už od Adama a Evy - např. nesmrtelná touha silnějšího podrobit si slabšího. Sama opera však naznačuje, že dokud si tyran nepodrobí samotné srdce jedince, jeho zdravý rozum a morální sílu, nikdy nemá vyhráno a vše nakonec může dopadnout mimo jeho očekávání. Naddobový význam, vysoká dramatičnost situací, skvělá hudba, autorova láska k lidem i optimistická statečnost opery jsou jedny z mnoha důvodů, proč by moderní člověk měl o Fideliovi alespoň něco vědět.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#fidelio #Bettowen #Opera


Odporúčame

Spoločenské vedy » Umenie

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.018 s.
Zavrieť reklamu