Helénismus

Je to novodobý název, kterým se v historii východního Středomoří,  Přední Asie a Černomoří označuje období,jenž začíná výpravami Alexandra  Makedonského (334 - 324 př. n. l.) a končí dobytím Egypta Římany (r.  30 př. n. l.). V helénistickém období působily zejména na hospodářství,  politiku a kulturu řecko-makedonské a místní prvky, které se navzájem  prolínaly. Pozor: Od přídavného jména helénistický je nutné odlišovat  slovo helénský (řecký)!

Helénistické umění: Můžeme ho charakterizovat jako spojení tradic  východního Středomoří a jiných vzdálenějších oblastí v jednotný celek.  Tyto tradice se formovali od konce 4. století př. n. l. až do sklonku  1. století př. n. l. Bouřlivé společenské poměry helénistického světa  měly hluboký a často protikladný vliv na helénistické  umění.Ovlivňovaly například oficiální dvorské a kultovní umění, ale na  druhé straně vyvolaly i pozornost umění k osobní psychice člověka,  individuálnímu charakteru či k tragice životních konfliktů.  Helénistické umění oživilo a přetvářelo klasické řecké umění. Hlavní  umělecká střediska byla: Alexandrie (parkové, žánrové kompozice;  uplatnění krajinářských motivů v reliéfu), Pergamon (Diův oltář  vyzdobený vlysem znázorňujícím bitvu bohů s giganty, nyní  v Berlíně), ostrov Rhodos (monumentální socha Helia od sochaře Charése,  Farnésský býk od sochaře Apollonia a Tauriska, Laokoon od sochaře  Agesandra a jeho synů Polydora a Athenodora) a řecké ostrovy (Niké  samothrácká, Afrodité mélská aj.).

Významné místo v rozkvětu  helénistického umění patří soch. portrétům, drobné plastice terakotové  (Tanagra) a glyptice, mnohofigurálním kompozicím malířským, nástěnným  malbám(Pompeje),kde jsou patrny počátky obrazové perspektivy.  Helénistické umění mělo silný vliv na rozvoj pozdního antického  a středověkého umění zemí Evropy, Asie a severní Afriky.