Helénismus

Helénismus

Je to novodobý název, kterým se v historii východního Středomoří, Přední Asie a Černomoří označuje období,jenž začíná výpravami Alexandra Makedonského (334 – 324 př. n. l.) a končí dobytím Egypta Římany (r. 30 př. n. l.). V helénistickém období působily zejména na hospodářství, politiku a kulturu řecko-makedonské a místní prvky, které se navzájem prolínaly. Pozor: Od přídavného jména helénistický je nutné odlišovat slovo helénský (řecký)!

Helénistické umění: Můžeme ho charakterizovat jako spojení tradic východního Středomoří a jiných vzdálenějších oblastí v jednotný celek. Tyto tradice se formovali od konce 4. století př. n. l. až do sklonku 1. století př. n. l.

Bouřlivé společenské poměry helénistického světa měly hluboký a často protikladný vliv na helénistické umění.Ovlivňovaly například oficiální dvorské a kultovní umění, ale na druhé straně vyvolaly i pozornost umění k osobní psychice člověka, individuálnímu charakteru či k tragice životních konfliktů. Helénistické umění oživilo a přetvářelo klasické řecké umění.

Hlavní umělecká střediska byla: Alexandrie (parkové, žánrové kompozice; uplatnění krajinářských motivů v reliéfu), Pergamon (Diův oltář vyzdobený vlysem znázorňujícím bitvu bohů s giganty, nyní v Berlíně), ostrov Rhodos (monumentální socha Helia od sochaře Charése, Farnésský býk od sochaře Apollonia a Tauriska, Laokoon od sochaře Agesandra a jeho synů Polydora a Athenodora) a řecké ostrovy (Niké samothrácká, Afrodité mélská aj.).

Významné místo v rozkvětu helénistického umění patří soch. portrétům, drobné plastice terakotové (Tanagra) a glyptice, mnohofigurálním kompozicím malířským, nástěnným malbám(Pompeje),kde jsou patrny počátky obrazové perspektivy. Helénistické umění mělo silný vliv na rozvoj pozdního antického a středověkého umění zemí Evropy, Asie a severní Afriky.