Klasicismus - malířství

Spoločenské vedy » Umenie

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 28.08.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 732 slov
Počet zobrazení: 7 758
Tlačení: 517
Uložení: 486
Praktické!
Klasicismus byl posledním evropským dobovým celistvým slohem.  Měl mezinárodní charakter, a proto i v malířství jsou znatelné různé  odchylky, způsobené odlišným vývojem a politickou situací zemí.  Ohniskem a částečně i střediskem všeho dění byl Řím. Vzorem pro  tehdejší umělce byla celá antika, ale protože dochovaných pravých  uměleckých děl z období řeckého starověkého rozmachu bylo velmi málo,  starobylý Řím zaujal více. Měšťanům, vládnoucí třídě této doby, se asi  zalíbila jeho utužená morálka plná pravidel, slepá poslušnost lidí vůči  panovníkovi a hrdá namyšlenost říše vůči okolnímu světu. Světoznámou se  stala římská klasicistní dílna malíře A. R. Mengse, založená r. 1752.  Ovlivnila celou řadu klasicistních umělců (B. West, J. Barry, G.  Hamilton, A. Kauffmannová, J. H. Fussli a další). Všechny tyto osoby  byly však jen pokračovatelé klasicistního proudu barokního umění, ke  kterému patřili Carracciové, N. Poussin či C. Lorrain. Inspirace však  přicházela už z renesance od Raffaela, Correggia a Tiziana, kteří opět  čerpali z antiky. Z toho lze usoudit, že cesta ke klasicismu vůbec  nebyla jednoduchá a přímočará, připravovalo ji několik generací.

Velký  význam měla literatura, která rozšířila do obecného povědomí nové  objevy a názory související s antikou. Zásluhy klasicistního umění  v očích současníků značně snižuje fakt, že tehdejší umělci spíše jenom  napodobovali, ač svůj styl trochu oživovali racionálním poznáváním  přírody. V té době byla uznávaná podřízenost jedince vůči společnosti,  čímž se museli řídit i umělci, pokud nechtěli být zavrženi. Malíři se  snažili vložit do svých obrazů poučení a výchovu, skrze antické morální  ideály byly vyjadřovány politické názory doby. Obzvláště v prvním  klasicistním údobí se umění stavělo proti ikonografii a výtvarnosti  iluzivního baroka a rokoka. Obrazy byly zdrženlivé a chladné, vládla  jim racionálnost a lineárnost. Jasnost, přehlednost a jednoduchost měla  docílit větší umělecký požitek. Charakteristické bylo vyzvedání popředí  a modelace tvarů. Postavy byly idealizovány zvýrazněním vlastností jako  krása či ušlechtilost, přesto nebyla porušena reálnost. Malíři  využívali mělký prostor, světlo a stín nahrazovali pestrým kolorováním,  barva však jen podtrhovala tvar. Nejdůležitější část obrazu byla linie,  proto teoreticky ideální podoba uměleckého díla byl kreslený karton. Po  Velké francouzské revoluci se ke slovu dostal empír. V tomto období se  uznávalo též řecké umění, římské ustoupilo, nahrazeno tematikou  národní. Změnil se i vztah jednotlivce a státu - byl doprovázen stále  rostoucím napětím. Malíři oslabili přehnaný heroismus předešlého období  a místo toho zpopularizovali oslavování Napoleona, který se v té době  dostal k moci a vyhrával jednu bitvu za druhou. V této době mělo  malířství často až sklony k sentimentalismu. Později došlo  i k rozvinutí historické malby (bitevní náměty), krajinomalby,  podobizny a skupinové podobizny, byly znatelné i náběhy k realismu (J.  A. D. Ingres).

Vrchol klasicistního umění probíhal ve Francii. Malířství  reprezentovalo politické názory Velké francouzské revoluce. Hlavním  oborem se stala figurální kompozice. Nejvýznamnějším malířem této doby  byl Jacques - Louis David (1748 - 1828). Ze svých pobytů znal dobře  Itálii, a tak se mohl seznámit s uměním vrcholné renesance. Byl mezi  lidmi velmi oblíbený, protože vyzdvihoval morálku blízkou myšlení  tehdejší doby (obrazy Přísaha Horatiů, Liktoři přinášejí Brutovi těla  jeho popravených synů). Jako jakobín aktivně zasahoval do revoluce,  a protože zastával vysoké funkce, měl možnost zachránit před  francouzským radikalismem některé umělce i díla. Nechvalně proslul tím,  že hlasoval pro popravu krále Ludvíka XVI. Mezi jeho silně politické  malby patří například Přísaha v Míčovně či Zavražděný Marat. Po  potlačení revoluce byl vězněn, ve vězení se také zrodilo jeho dílo  Sabinky. Po nastoupení Napoleona k moci se stal jeho obdivovatelem  a dvorním malířem. Změnil své politické názory i styl malby.

Kresbu  a malířskou techniku oživil dramatičností a výraznější barevností,  zároveň však oslabil nabubřelou pompézností. Mezi nejuvolněnější díla  patří jeho portréty (Madame Récamier). Protože měl vinu na smrti krále,  byl po pádu Napoleona vypovězen z Francie, zemřel v pokročilém věku  v cizině. Na akademiích byl ještě dlouho po své smrti slepě  napodobován, a protože doba se mezitím změnila, stal se brzdou vývoje.  Přesvědčivé kompozice oslavující Napoleona zapsaly do dějin jeho žáka,  Antoina - Jeana Grose. Asi nejtalentovanějším malířem klasicismu byl  rovněž Davidův žák, Jean - Auguste - Dominigue Ingres (1780 - 1867).  Proslavil se jako skvělý kreslíř a malíř portrétů (Pan Riviére, Paní  Riviérová, Slečna Riviérová). Zabýval se převážně ženskými akty, mnoho  jeho obrazů zachycuje krásu ženského těla (Velká Odaliska, Koupající  se, Pramen, Turecké lázně). Zasloužil se o zjednodušení tvaru.

Ať už se nám klasicismus a umění s ním související líbí či ne,  je to přece jen důležitá historická etapa, kterou nelze vynechat.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#Klasicismus #poussin klasicizmus #Empír #Récamier


Odporúčame

Spoločenské vedy » Umenie

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.017