Homérova Ílias

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Autor: oleg
Typ práce: Referát
Dátum: 17.11.2008
Jazyk: Čeština
Rozsah: 741 slov
Počet zobrazení: 10 396
Tlačení: 730
Uložení: 865
Homér:
Slepý  básník  Homér  byl  podle  starověké  tradice  autorem  dvou  velkých  eposů - Íliady, která  má  přes  patnáct  tisíc  veršů, a  Odysseje  s  více  než  dvanácti  tisíci  verši. Několik  maloasijských  měst  a  blízkých  ostrovů  se  prohlašovalo  za  Homérovo  rodiště  nebo  místo  jeho  smrti. Ale  posledních  třista  let  se  pochybuje  o  jeho  existenci  a  lidé  se  zamýšlejí  nad  civilizací, kterou  popisují  jeho  básně.
Po  staletí, možná  již  od  16. století  př. Kr., putovali  básníci  zvaní  aoidové  od  města  k  městu, přicházeli  na  slavnosti  a  do  královských  paláců  zpívat  svá  díla, která  vyprávěla  příběhy  z  mytologie.

Kolem  r. 550 př. Kr.  přikázal  athénský  tyran  Peisistratos,  aby  byly  homérské  básně  zapsány.  Tyto  básně,  které  od  té  doby  recitovali  rapsódi,  se  stali  základem  vzdělání  každého  mladého  Řeka.  Dnes  se  historikové  přiklánějí  k  tomu,  že  v  období  od  9. do  konce  8. st. pr.  Kr.  příběhy  z  trojské  války  spojil  v  jedno  vrcholné  dílo  jeden  geniální  básník ( případně  dva  básníci).

Je  zřejmé,  že  Ílias  byla  složena  dříve  než  Odyssea.  Některé  prvky  v  obou  eposech  jsou  z  Homérovy  doby,  jiné  však  odkazují  na  předcházející  staletí.

Podle  pověstí  prý  trvala  trojská  válka  10  let,  ale  Ílias  líčí  pouze  události,  které  se  odehrály  za  dva  a  půl  měsíce,  a  báseň  končí  před  pádem  Tróje. Odyssea se  jmenuje  podle  bájného  hrdiny  Odyssea ( latinsky  Ulixes ), který  po  skončení  války  bloudil  deset  let  po  moři.
 
Ílias:
( Ílias, dosl. Ilijská, tj. báseň  o  Iliu )
 ·2.pol. 8. stol. př. n. l.
 ·nejstarší  v  úplnosti  dochovaný  starověký  řecký  hrdinský  epos, zpracovávající  epizodu  z  okruhu  pověstí  o  trojské  válce.
 ·Ilias  je  odrazem  skutečných  událostí. Vypráví  o  bojích  Řeků  proti  maloasijskému  městu  Tróji, jemuž se  také  říkalo  Ilion, nelíčí  však  průběh  celého  válečného střetnutí, omezuje  se  jen  na  závěr  boje.
Obsah: V  prvním  ze  24 zpěvů ( toto  dělení  eposu  o  16 000 daktylských  hexametrech  pochází  zřejmě  až  z  2. stol. př. n. l. , snad  od Aristarcha  ze  Samothráky  a  je  dáno  počtem  písmen  řec.  abecedy ) dochází  ke  sporu  mezi  Agamemnonem, vrchním  velitelem  řec. vojsk, která  už  10. rok  dobývají  maloasijskou Tróju ( Ílion ), a  mezi  nejudatnějším  řec. bojovníkem  Achillem.  Agamemnon  odmítá Achillovi  jeho  podíl  na  kořisti, krásnou  Briseovnu, a  Achilles  se  proto  neúčastní  dále  boje. Tím  je  dám  základní  konflikt  I.(„Achillův  hněv“ ). Boje  před  Trójou  zvolna  pokračují, postupně  jsou  v  jednotlivých  epizodách  představováni  přední  urození  bojovníci  v  řeckém  i  trojském  vojsku  a  jsou  líčeny  i  předchozí  válečné  události . Trójané  získávají  v  boji  postupně  převahu  a  zastaví  je  teprve  Achillův  přítel  Patroklos, „maskovaný“ jeho  zbrojí. Když  jej  nejudatnější  trojský  bojovník  Hektor  zabije, rozhodne  se  Achilles  pomstít  přítelovu  smrt. Zažene  trojské  vojsko  zpátky  do  města, Zabije  Hektora, proti  vší  etice  zhanobí  jeho  mrtvolu  a  vydá  ji  teprve  na  prosby  Hektorova  otce, trojského  krále  Priama. Hektorovým  pohřbem  I., odehrávajícím  se  v  rozmezí  51  dní, končí.

Charakteristika  díla :  Z  Achillova  hněvu  vyrůstá  v  prvém  plánu  obraz  světa  a  myt.  héroů, který  v  druhém  plánu  přináší  jistou, v  podstatě  epickou  perspektivu  světa  a  společnosti. I.ji  vyjadřuje  uzavřeným  společenstvím  dvou  válčících  stran, které  je  zobrazeno  převážně  objektivizovaně , bez  bezprostředních  hodnotných  signálů  v  autorské  řeči. Charakteristická  je  pro  ni  výrazná  statičnost  a  jednolitost  dějově  obvyklé ( „známé “) a  prostorově  ohraničené  („domácí“) situace, kterou  přes  všechny  zásahy  lidí  i  bohů  beze  zbytku  určuje  Osud ( i  vládce  bohů  Zeus  vlastně  jen  usměrňuje  veškeré  dění  tak, aby  probíhalo  ve  shodě  s  ním ). Tuto  statičnost zprostředkuje  jednoduchá  a  přehledná linie, rozvíjená  rovněž  jednoduchými  odbočkami, převážně  odkazujícími  do  mytol.  minulosti, a  sdělovaná  slavnostním, patetickým  stylem, který  prostě  lineárně  přiřazuje  jednotl.  prvky. Jeho  projevem  je  líčení  souběžných  dějů, epický  čas, neshodující  se  s  časem  chronologickým, bitvy  pojaté  jako  rozčleněné  v  řadu  jednotl. soubojů, tzv. katalogy - výčty, se  světem  héroů  paralelně  organizovaný  svět  bohů, u  kterých  jsou  potlačeny  atributy  nadpřirozenosti  a  božské  dokonalosti  do  té  míry, že  se  to  záhy  stalo  příčinou  kritiky. Statičnosti  odpovídá  i  obšírnost  epického  stylu, zejména „doslovnost“ sdělení ( příslušná  skutečnost  se  místo  odkazu  vždy  podává  znovu ), shodná  vyprávěcí  perspektiva  dějů  ústředních  i  původních, věcná  přesnost  a podrobná  kresba  vybraných  detailů; v  neposlední  řadě  pak  neměnná charakteristika  postav („důvtipný  Odysseus“) a  věcí, popř. shodné  verše  a  celé  veršové  pasáže (topoi), užívané  ve  standartních  situacích. 

Někteří  z  překladatelů  jsou: Jan Nejedlý, A. J. Puchmajer, Jan  B. J.  Vlček,  Ant. Škoda,  J. Lípa,  Otmar Vaňorný,  Rudolf Mertlík.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.032 s.
Zavrieť reklamu