Slovenčina a čeština – rozdiely

Slovenčina a čeština – rozdiely

Slovenčina – čeština

Obidva jazyky patria do západoslovanskej jazykovej skupiny. Navzájom sa ovplyvňujú. Je potrebné dbať na to, aby do spisovnej slovenčiny neprenikali nesystémovo neologizmy z češtiny.

Základné rozdiely medzi slovenčinou a češtinou

Hláskoslovie a výslovnosť

– čeština má tieto osobitné hlásky a písmená:
ř (moŕe, koŕen, třeba);
ou (soud, jsou, berou);
ů (můj, původne, důkaz);
ě (děti, země, rozkvět, běží);

– v češtine nie sú tieto hlásky:
ä (v češtine ě, a) – pět, maso, pata;
ia (v češtine á/í) – žák, ulicím;
ie (v češtine é/í) – mléko, pírko, vím, stín;
iu (v češtine í) – cizí, paní, televizi;
ô (v češtine ů/o) – můj, různý, osmý;
ľ (v češtine l) – spisovatel, král, libovolný;
ĺ (v češtine lou) – sloup, tlouci;
ŕ (v češtine r) – vrba, mrtvola, vrtat;
dz (v češtine z) – házet, mez, sázet;
dž (v češtine z) - hází, sází;

– skupina aj je v češtine ej – vejce, dej, přej;

– striedanie spoluhlások je v češtine častejšie (mnoho – mnozí, noha – na noze, ruka – ruce, macecha – macešin);

– v češtine neplatí rytmický zákon (dávám, mládí);

Tvaroslovie a skladba 

– v češtine sa používa vokatív (pane profesore, Evo);

– častejšie sú dvojtvary (mužovi/ muži, panu učiteli);

– v akuzatíve a inštrumentáli mn.č. pod.m. sú tvary: hrdiny, hrochy;

– prídavné mená majú aj menný tvar v prísudku (je nemocen);

– slovesá majú dvojtvary (píšu/ píši, vážou/ váží);

– čeština viac využíva príčastia trpné nedokonavých slovies (noviny jsou čteny);

– v súvetiach má čeština niektoré odlišné spojky (jenž, zda, jestli, nýbrž...)

Slovná zásoba

– niektoré české slová sú odlišné od slovenčiny (teď, pohádka, vesnice, dudák, havíř, židle, nemoc, želva...);

– niektoré české slová majú v slovenskom nárečí iný význam (sklep, kmín, statek, kapusta);

– niektoré cudzie slová majú v češtine iný rod alebo iný prepis (varianta/ variant, téze/ téza, foném/ fonéma, tá Paříž/ ten Paríž).