Rodina, manželství, příbuzenství

Rodina, manželství, příbuzenství

– sociální mikroklima

– základní prvek socializace

– reprodukční biologická funkce

– socioekonomická jednotka

rodina

– skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy

– dospělí členové – odpovědní za výchovu dětí

příbuzenství

– vztah mezi jedinci

– vzniká sňatkem n. pokrevními vazbami v otcovské n.mateřské linii

manželství

– sociálně akceptovaný, posvěcený sexuální svazek mezi dvěma dospělými jednici

rodina × širší příbuzenství

rodina nukleárního typu

– skládá se z dospělých a vlastních (nebo adoptovaných) dětí
rozšířená rodina

– v jedné rodině žijí další blízcí příbuzní

– klíčová role v procesu socializace

– předávání návyků nutných pro život ve společnosti

– vliv – trvalý, silný, účinný

– silné intimní vztahy a emocionální vazby

– biologická obnova populace

– společensky legalizovaný pohlavní styk

ideální rodina

– hodnoty charakterizující typ tradiční rodiny

– jaká má být rodina podle našich představ

– vzájemné chování jejích členů

– pospolitost, důvěra, společné pouto, závazek pomoci

– vztah rodičů k dětem

– vzor lásky a péče, užívání síly a moci jen ve prospěch slabšího

– vztah mezi manželi

– příklad komplementarity (doplňování)

– vztah mezi sourozenci

– nesobecká spolupráce, spojování sil, solidarita
= pomyslná pravidla života ve vlastní skupině

pocit komunity, vlastní skupiny

– její hranice – nutnost uhájit

– nepřátelské mínění druhých – snaha o vyvrácení a obhajobu

rodina = soukromí

– nepatří jen mě – je společné s několika bytostmi
intimita – vnitřní pouto

– vnitřní sblížení, celou podstatou

– základní vlastností – svobodné rozhodnutí

– nemá žádnou vnější účelnost
základní vlastností rodinného společenství – jednota společenskosti a intimity

– úměrné rozvíjení individuálního a sociálního prvku

člověk není dovršenou totalitou, dostačující si sám

– obohacovat své bytí = rozšiřovat své vztahy k druhým

– projevem: narodit se v rodině, založit rodinu

funkce výchovná

– schopnost ke společenskému životu

– předávání tradic, mravního odkazu, dědictví minulých generací

– výchova pomocí – vytváření prostředí, udržování vztahů, pěstování mentality dítěte

– paradox výchovy: používat donucení, aby sloužilo svobodě

správná výchova je kontradiktorní (odporující) = postupovat tak, aby se ten, kdo je vychováván, bez výchovy obešel

– přenášení etických zásad a morálních pravidel

různé instituce manželství:

a) skupinové manželství = soužití skupiny mužů se skupinou žen

b) polyandrické manželství = soužití jedné ženy se skupinou mužů (spojeno s matrilinearitou)

c) polygamní manželství = jeden muž a několik žen (dodnes v Asii a Africe)

d) monogamní manželství = jeden muž a jedna žena (dnes nejrozšířenější)

definice manželství:

– relativně trvalé soužití muže a ženy, které se neomezuje na soulož a trvá i po narození dítěte

instituce, které regulují výběr partnera

a) volba na základě tzv.romantické lásky

b) rodičovský výběr

– hl. v privilegovaných n.majetných vrstvách společnosti

– materiální a prestižní důvody

instituce:

– výkupného za manželku

– věno manželky

– únos manželky

způsob označení příbuznosti: (dnes již většinou zaniklé)

a) patrilineární – uznává pouze příbuzné v mužské linii

b) matrilineární – pouze v ženské linii

exogamie = zákaz uzavírání manželství mezi členy skupiny

– záleží na rozsahu skupiny, tudíž i na způsobu určování příbuznosti

– snaha zabránit krvesmilstvu × udržet majetek rodiny

patrilokální × matrilokální rodiny

– kterému manželovi je přikázáno přestěhovat se do obydlí druhého partnera

typy instituce:

a) patriarchální rodina

– výlučná a neomezená moc otce

b) egalitární rodina

– rozšířená v dnešních společnostech – emancipace žen

– – žena má stejná práva s mužem při rozhodování o věcech rodiny

c) matriarchální rodina

– matka je nejvyšší autorita a moc

– nedokázaná teorie – pravděpodobně mylná interpretace matrilineární a matrilokální instituce

systém příbuzenství

– systém sociálních pout, založených na genealogických vztahů z legalizovaného manželství

– založení na uznávání sociálních vztahů mezi rodiči a dětmi (i adoptivními – právní poměr nahrazuje pokrevní příbuzenství)

příbuzenské svazky – spojením obou typů vznikají příbuzenské skupiny

a) pokrevní (otec a syn)

b) afinitní (manžel a manželka)
základní pravidla pro určení příbuzenského stupně

– podle římského práva:

1.stupeň (otec se synem)

2.stupeň (bratr se sestrou)

3.stupeň (bratranec se sestřenicí)

rodina v minulosti

– rodiny v průměru větší než dnes – ale převážně nukleární typu (ne rozšířené)

– děti začínali brzo pracovat nebo odcházeli v mladém věku z domova

– přes současnou vysokou rozvodovost – rodinné svazky v minulosti trvali ještě kratší dobu (vysoká úmrtnost – kojenci, ženy při porodu)

vývoj rodinného života v Evropě:

1.fáze

– od 16. do pol.17.století

– převládají nukleární rodiny žijící v poměrně malých domácnostech a současně udržující úzké vztahy se svou komunitou (včetně příbuzných)

– prožitek citové blízkosti nebyl normou, lidé o něj neusilovali

– volba partnera podřízena zájmům rodičů, příbuzných a obce

– rodina byla navenek otevřenou, málo prestižní, neemotivní a autoritářská instituce

neměla dlouhého trvání – často zánik smrtí jednoho z partnerů, časný odchod dětí z domova

2.fáze

– od pol.17. do poč.18.století

– existovala převážně jen ve vyšších vrstvách

– nukleární rodina – stále zřetelněji vymezená jednotka

– rodinné vztahy se výrazněji odlišily od vazeb k ostatním příbuzným n.sousedům

– důraz kladen na mateřskou a rodičovskou lásku, zvyšování autoritativní pravomoci otce

3.fáze

– typ rodinného života známý ze současné západní společnosti

– rodina spjatá úzkými citovými vazbami – domácnost se značnou mírou soukromí, soustředění na výchovu dětí, vytváření manželských vztahů na základě osobní volby

– oddělení pracoviště a domova – rodina není místem hmotných statků, stává se místem spotřeby

vývoj ve světě

– rozličné formy rodinného života

– ve většině kultur – převládá rozšířená rodina

– ale dochází i k rozsáhlým změnám

příčiny:

a) šíření západní kultury – představa romantické lásky

b) centralizace vládní moci – snaha vlád změnit tradiční způsoby chování (např.Čína)

– tendence:

– k osamostatnění rodin nukleárního typu – pokles významu rozšířených rodin

– ke svobodné volbě partnera

– uznávání práva žen na rozhodování ve věcech sňatku i v rodinných záležitostech

– ubývání příbuzenských sňatků

– prosazování větší míry sexuální svobody

– rozšiřování práv dítěte

dnešní rodina v západní společnosti

– monogamní (stanoveno zákonem)

ale díky vysoké rozvodovosti – sériová monogamie (možnost vystřídat několik manželských partnerů, ale ne současně)

– představa romantické lásky – podmínkou – naturalizovanou (přirozená součást lidské existence)

– patrilineární – děti dostávají jméno po otci, majetek se obvykle dědí v mužské linii

– neolokalita – nově vytvořený manželský pár se stěhuje do nové domácnosti

alternativní formy rodinného života – variace
dnešní různorodost norem × jediná platná norma rodinného života

a) organizační

– způsob rozdělování domácích povinností mezi jednotlivé členy, vztah k širšímu sociálnímu prostředí

– př.tradiční rodina (muž živitel, žena hospodyně)

× dva zaměstnaní partneři; osamělé matky, otcové

b) kulturní

– zvýšení kulturní rozmanitosti – vlivem přítomnosti etnických menšin n různých hnutí (feminismus)

c) třídní

– trvají třídní rozdíly

d) životní dráhy

– úplná rodina, vychovávání osamělou matkou, pak několik manželství – z každého dítě

e) věkových skupin

– jednotlivé generace v rodinách

– vazby mezi rodiči a prarodiči dnes slabší × více osob se dožívá vysokého věku – manželské páry tří generací

Rozvodovost

– vývoj – směřování k usnadnění rozvodu

– nejprve – manželství považováno za téměř nezrušitelné (jen ve výjimečných případech)¨

– pak – rozvod na základě žaloby (kruté zacházení, opuštění partnera, nevěra)

– od 60.let 20.st.- rozvody na základě vzájemné dohody

– počet rozvodů není přímý ukazatel nespokojenosti s manželstvím

přibývání rozvodů – příčiny:

– manželství dnes nesouvisí s potřebou předávat majetek a status s generace na generaci

– roste nezávislost žen – manželství ztrácí úlohu nutného ekonomického partnerství

– rozvod nepředstavuje sociální stigma

– roste tendence hodnocené manželství podle míry osobního uspokojení

– snaha o dosažení hodnotného a smysluplného vztahu

proces odpoutání = přechod od společného života k oddělenému

– fyzickému rozhodu často předchází sociální separace – jeden z partnerů najde nový životní styl, nové zájmy, nové přátele

– iniciátor – méně spokojen – někdy snaha změnit partnera – neúspěch – vidí vady vztahu a partnera (zrcadlový obraz zamilování)

– rozchod neiniciuje jen jedna strana – někdy se i obrátí role

dopad rozvodu na děti
ovlivňující faktory:

– věk dětí

– intenzita předchozího konfliktu mezi rodiči

– zda mají sourozence, prarodiče…

– zda se pravidelně vídají s oběma rodiči

– také sociální politika státu (tam kde je vytvořena spolehlivá sociální síť – méně negativních důsledků)

malé, ale trvalé rozdíly – statisticky

– nižší sebevědomí, horší školní výsledky, častější střídání zaměstnání, vyšší pravděpodobnost, že vlastní manželství skončí rozvodem

osamělý rodič

– obvykle ženy – je jim svěřena péče o děti

– nutnost vyrovnat se s ekonomickými problémy i předsudky okolí

– obvykle nedobrovolná situace (někdy ale i dobrovolné svobodné matky)
chybějící otec

– ve 30.-70.letech – období chybějícího otce = otec je jediným živitelem a pracuje celý den, zatímco žena zůstává v domácnosti

– dnes: otec který se s matkou rozvede a děti vidí zřídka nebo vůbec

– považováno za příčinu sociálních problémů (růst kriminality, růst výdajů na sociální dávky)

druhé manželství

– někteří lidé mladí a bezdětní

– starší zpravidla přinášejí děti z předchozího manželství

– s počtem rozvodů roste počet opakovaných sňatků – největší šanci uzavřít manželství mají osoby, které už jedním prošli

– muži ochotnější k uzavírání nových sňatků než ženy

– následná manželství – méně úspěšná než první – lidé kladou vyšší nároky, pokud se nesplní – méně obtížnější rozvést se znovu

nevlastní rodiče a děti

– rodiny s nevlastními dětmi – považovány jen ty, v nichž žijí děti pohromadě s nevlastními rodiči

– adopce (osvojení) dítěte = kompenzace chybějící biologické vazby, veřejným prohlášením dítěte za své

adoptivní rodiče mají zákonem stanovená práva a povinnosti × ostatní nevlastní rodiče – jejich vztah s nevlastními dětmi závisí na trvání manželství

– problémy v rodinách s nevlastními dětmi – příčiny:

a) vliv vlastního rodiče

b) spolupráce s rozvedenými partnery skřípe

c) děti z různých rodin často různé návyky a představy o správném chování

– vzniká nový typ příbuzenských vztahů

binukleární rodiny

– tam, kde jsou děti, představují dvě domácnosti po rozvodu nadále jediný rodinný systém

– možnost vzniku širokého spektra rodinných vazeb a jejích variací (kontakty s rodiči bývalého manžela)

– manželství sice rozvodem zanikají, ale rodiny jako takové obvykle ne

Alternativy k manželství a rodině

– pro lidi, kteří odmítají instituci rodiny
komuny

– Oneida – vznik v pol.19.st. v USA (rozpadla se po 30 letech)

všichni muži byli manželi všech žen a všichni považováni za rodiče všech dětí

– rozmanité formy v 60. letech

založeny na sexuální volnosti a kolektivní odpovědnosti za výchovu dětí

– kibucy – izraelské komunity rodin a jedinců, které spolupracují na výchově dětí

každý funguje jako samostatná domácnost a za výchovu odpovídá celá komunita

původní záměr radikální: společné vlastnictví majetku a skupinová výchova dětí – ochrana před individualistickou a soutěživou povahou života

kohabitace

– stav, kdy spolu dvojice partnerů žije v sexuálním vztahu, aniž jsou manželi – počet vzrůstá

– experimentální stadium před vstupem do manželství = „manželství na zkoušku“

– většinou mají v úmyslu se jednou oženit či provdat (ne však nutně za současného partnera)

– obvykle si ponechávají oddělené finance

– většina dvojic zůstává nadále spolu a téměř 2/3 jich vstoupily do manželství

– někdy získávají právní status „druha/družky“ – v případě rozchodu mohou požadovat majetkové vyrovnání nebo placení výživného

homosexuální svazky

– v některých zemích – možnost uzavřít registrované partnerství (nejde o plnoprávné sňatky)

– netolerantní postoje ustupují – ochota soudů svěřovat dítě do opatrování lesbické matce

svobodní – samotní

– příčiny, proč mnozí lidé žijí sami – v každé věkové kategorii to znamená něco jiného

– trend k pozdějšímu uzavírání sňatků

– rostoucí počet rozvodů

– ambivalentní (dvojaké) pocity:

kariéra, větší míra svobody a nezávislosti × izolace a osamělost

– tlak směřující k uzavření manželství je silnější než motivace k tomu, aby zůstali svobodní zastánci tradičních hodnot rodinného života × rostoucí rozmanitost